Zakázané město v Číně

Autor článku:Vlasta Kubesová Jsme v Číně čtvrtý den, tak už jsme tu skoro jako doma. Už víme, že odplivnout si je slušné, vysmrkat se na veřejnosti je velmi neslušné – naštěstí je léto a zatím není nikdo nachlazený z klimatizace. To ale určitě přijde, protože rozdíly teplot mezi vnitřními a venkovními prostorami jsou obrovské.

Dnes nás čeká ZAKÁZANÉ MĚSTO, které bylo sídlem čínských císařů od 15. století. Velkofilm Poslední císař od Bernarda Bertolucciho, který byl oceněn devíti Oscary, samozřejmě všichni známe. Bertolucci byl úplně první filmař jiné, než čínské národnosti, kterému bylo dovoleno natáčet v Zakázaném městě. Produkce objevila několik lidí, kteří s Pchu-Im žili, neoficiálně radil i ředitel věznice a jeho sluha. Ve filmu se objevilo celkem 19000 komparsistů , rozhodně se jedná o dílo, které stojí za shlédnutí.

Muž jménem Pchu-i se stal věčným vězněm své vlastní země a v Zakázaném městě strávil prvních 20 let svého života, aniž vůbec poznal svět za jeho branami. V roce 1924 byl vyhnán z bran „Zakázaného města“, pak přišla II.světová válka s Japonskou okupací a po ní rudý komunistický režim se svou kulturní revolucí.

Ve své zemi pracoval císař jako knihovník nebo zahradník, aby si na sklonku života mohl koupit vstupenku a podívat se na „Svůj“ Dračí trůn. Nezávidění hodný život.

Do Zakázaného města nesměl 500 let vstoupit běžný smrtelník, svůj život v něm strávilo 24 císařů dynastie Ming a Čing.
S našimi sídly vladařů se to ovšem nedá srovnat, prostory pro bydlení jsou malé a poměrně skromné, k luxusnímu vybavení našich zámků to má dost daleko. Tam spočívá bohatství v prostoru, čtvercový půdorys má plochu 72 000 m2.

Zakázané město je největší a nejzachovalejší komplex dřevěných budov na světě. V roce 1987 bylo Zakázané město zapsáno na seznam památek světového kulturního dědictví. A protože dřevo je materiál hořlavý, v každém z dvorů v komplexu je k vidění bronzová nádoba, celkem prý jich je přes 300. Náš delegát poznamenává, že nejčastěji hořela budova s účetními doklady. Po této stránce se mentalita lidí asi příliš nezměnila.

Od severu k jihu má Zakázané město skoro 1 km, od východu k jihu dosahuje šíře 800 metrů. Celé je obehnáno 10 metrů vysokou zdí; vně této zdi se nalézá 50 metrů široký vodní příkop. Srdcem Zakázaného města je Síň nejvyšší harmonie, kde nalézá císařův zlatý trůn. Největší pozornost přitahují tři velké síně, jmenovitě Taihedian (Síň nejvyšší harmonie), Zhonghedian (Síň střední harmonie) a Baohedian (Síň zachování harmonie). V těchto prostorách císař vykonával své politické úkoly a důležité ceremoniály. HARMONIE je slovo, které v Číně slýcháme velmi často v souvislosti s lidmi i věcmi.

Však nás dnes taky čeká zastávka na klinice Čínské medicíny. Ta nás ale dost zklamala, připadali jsme si trochu jako na prodejním zájezdu pro důchodce, kde jde jen o to, prodat nějaký výrobek. Nám nabídli masáž nohou a kontrolu našeho zdravotního stavu z oční duhovky a tepu. Jednomu účastníkovi řekli, že je zdráv jako buk, nabídli mu pro jistotu pilulky na prostatu a po návratu zjistil, že má karcinom prostaty. Jen Dračí syn (císař) tedy ví, jak to s tou čínskou medicínou vlastně je.
Je ale pravda, že Číňané jsou odkázání sami na sebe i se svým zdravím, lékař byl drahý a nedostupný, proto má nepochybně čínská medicína takovou tradici. A mimochodem – důchody nemají žádné a i dnes si platí zdravotnictví sami. Mateřská existuje jen u státních zaměstnanců, a to jen tři měsíce. Je tedy vidět, že o socialismu nebo komunismu tak, jak ho máme v paměti my, nemůže být ani řeči.
Abychom staré architektury neměli hodně, čeká nás ještě Dům scénického umění., ten je stavbou moderní a rozhodně zajímavou.

Autor a foto: Vlasta Kubesová