Důchodce a duchovní život – Nelogika

Autor článku: František Benda Většinu problémů, před které jsme postaveni, řešíme tak, jak to považujeme v té chvíli za jedině správné. Snažíme se uvědomit si co o této kauze víme, vezmeme v úvahu případné názory jiných účastníků kteří by nám mohli předat své vlastní zkušenosti, uvážíme řešení, která jsou v dosahu našich možností, a teprve pak se rozhodneme.

Pokud se nám to podaří, jsme přesvědčeni, že jsme pro danou věc učinili vše, co bylo v našich silách. Svůj postup považujeme za logický, tzn. za takový, který odpovídá našim zvyklostem, našemu způsobu uvažování a našemu životnímu stylu, takže nás zpravidla vůbec nenapadne, že by bylo možno postupovat i jinak.

Naše jednání je dáno předpokládanou neochvějnou vnitřní logikou věcí, jak odpovídá našemu modelu skutečnosti. Vůbec, anebo jen velice málo bereme v úvahu neočekávatelné vlivy, které se mohou znenadání objevit a zamíchat našimi plány tak, že věc se pak bude vyvíjen zcela jinak, než jsme se domnívali. V takových případech jde logika stranou a záleží pouze na našem elánu a životních zkušenostech, jak se s danou situací vypořádáme.

To by se dalo – s jistou licencí – nazvat západní logikou. Východní názory se naopak spíše přiklánějí k takovým řešením, která my považujeme za poměrně dost obtížně pochopitelná, případně za zcela nelogická. Svět pro tamní filosofy není stacionární, nehnutý, definovaný dávno vyslovenými zákony. Věří, že by jej to vlastně odsoudilo do stavu jisté stagnace bez jakékoliv možnosti vlastního vnitřního vývoje. A přece k neustálému vývoji průběžně dochází. Jedna z nejstarších východních knih, Tao-te-ťing, Kniha proměn, je založena právě na akceptování neustálé proměnlivosti veškerého dění. Po celá staletí byla příruční knihou mnoha vládců i vědců, kteří v ní hledali inspiraci při svém někdy značně náročném a složitém rozhodování. Dodnes ji mnozí pokládají za vhodnou pomůcku pro předvídání budoucnosti.

Je samozřejmé, že bez předpokládaného určitelného vývoje by bylo jakékoliv plánování nemožné. U řady jevů přece lze reálně počítat s tím, že se uskuteční podle našich předpokladů. Stejně tak je ovšem rozumné vzít v úvahu jejich proměnlivost a předem se na ni připravit.

Obory, zabývající se představou určitelného vývoje, se opírají při svém plánování právě o tuto předpokládanou jistotu. Zcela jinak je tomu v oborech, které berou v úvahu onu neustálou proměnlivost veškerého dění. Tam je pak ovšem i místo pro různé alternativní přístupy, opírající se o občasnou a ověřenou skutečnost, že navzdory předem známé neurčitosti je přece jen možno se někdy do pozdějšího vývoje strefit a předpovědět jej, byť pouze rámcově.
Neúprosná logika se opírá o představu determinovanosti vývoje, což vychází z toho, že známé příčiny jsou zdrojem odvoditelných následků. Oponenti se naopak – vycházejíce ze zkušeností – opírají o jiná fakta, která poukazují na to, že do jakkoli přísného sledu příčina-následek se mohou vloudit neočekávané a nahodilé okolnosti, které dokáží narušit, ne-li dokonce zvrátit zdánlivě logickou stavbu příběhu.

Horolezec, který se nešťastně zřítil, visí nad propastí. Shůry se ozve Hlas: „Jsem stvořitel vesmíru, jsem pán všech věcí na zemi i na nebi. Důvěřuješ mi?“ „Ano pane“. „Dokaž mi tuto důvěru a pust se. Ujišťuji tě, že budeš zachráněn“. „A nebyl by tam nahoře přece jen někdo s pořádným lanem? To by bylo možná jistější“.

Málokdo je ochoten opustit zdánlivé jistoty tohoto světa, jakkoli pochybné se mu někdy zdají. Determinismus nám pronikl do myšlení natolik, že jinak již uvažovat nedokážeme. Naše představy nejsou sice stoprocentně spolehlivé, ale už dávno zaběhnuté, kdežto novinky naopak odpuzují nejistotou neznámého, takže jsou přijímány s nedůvěrou.
To je pak všeobecný problém při zpracovávání vlastních myšlenek. I když jsme nakloněni věřit, že zastavení změn mysli by nám mohlo přinést bezesporné výhody, přece jen nejsme v boji proti nim zcela jednoznační a důslední. Znamená to vlastně, že bojujeme proti něčemu, čeho se v postatě ani vzdát nechceme.

Autor: František Benda, Foto: Internet