Důchodce a duchovní život – Neubližujte

Autor článku: František Benda K východní filosofii patří víra v karmanový zákon. Tento zákon je také nazván zákon věčné odplaty. Rozvíjí jednoduchou tezi: všechny činy, tedy jak dobré tak špatné, dojdou dříve nebo později svého naplnění tak, že jejich autor je v posledku za ně náležitě odměněn: za zlé potrestán, za dobré odškodněn.

Týká se to nejen toho, co jsme skutečně provedli, ale i toho, co jsme provést jenom zamýšleli, a dokonce i toho, čeho jsme se přímo sice nezúčastnili, ale souhlasili s tím, když to prováděl někdo jiný. Případně se to týká i činů, kterým jsme nezabránili, ačkoli to bylo v naší moci.

Víra v tento zákon je velice prospěšná, neboť je schopna vytvořit v mysli zvláštní hlídku, včas upozorňující na případné blížící se ne právě správné úmysly. Nic nerozhoduje, že se zrovna nikdo nedívá nebo není přítomen; za všech okolností je přece každý sám sobě svědkem a proti takovému svědectví není obrany.

Otázkou je, jak probíhá případné pozdější potrestání. Teoretici karmanového zákona předložili v tomto směru řadu podrobností, někdy tak detailních, že si v závěrečných vývodech občas i lehce protiřečí. Tak daleko není nutno jít, pro jednoduchý náhled stačí zcela prostá představa. Není to zcela přesně oko za oko, zub za zub, neboť takové jednání příliš zavání mstou; má-li mít ale jakékoli potrestání v sobě i výchovný charakter, musí se to na něm nějak projevit. Takže snadno se z provinění dostat nedá. Rozhodně to nebude jenom s podmínkou.

Potrestání pak musí mít nějakou konkrétní formu. Uplatnit se může v jedné ze tří známých oblastí lidského konání; v životních prožitcích, na majetku nebo kariéře. A také musí mít nějaké původce. I ty teorie zná: buď přírodní náhody nebo přímo jiné lidi.

Jelikož se jedná o ubližování, připadá jako činitel v úvahu hlavně nějaký konkrétní člověk (případně celá skupina lidí). Ať už je jejich motivace jakákoli (zpravidla k ní pociťují oprávnění), přistupují k činu dobrovolně a s plným vědomím. Zvlášť lákavá je neočekávaná vhodná příležitost. Někteří lidé dokonce ani takovou příležitost nepotřebují; buď si ji pečlivě vyhledají, nebo ji dokonce vytvoří vychytrale sami. O tom, že dobrovolně strkají hlavu do soukolí nemilosrdné karmy buď vůbec neví, nebo aspoň neuvažují či nedbají.

Teoretici tohoto oboru přišli ještě s dalším objevem, s tzv. hromaděním nebo nakupením karmy. V podstatě jde o to, že každý z nás ve svém předcházejícím životě (nebo dokonce předcházejících životech) nepochybně napáchal spoustu nepravostí, za které ho čekají rozličné větší či menší tresty. Tyto nemilé příhody jsou roztroušeně připraveny jako různá neočekávaná a nemilá překvapení pro jeho budoucí život s jediným záměrem: přimět ho ke správnějšímu chování. A pojednou se stane něco neočekávaného: onen potenciální viník se dá z nějakého důvodu zcela dobrovolně a sám od sebe na cestu dobra. Tím bere karmanovému zákonu jaksi jeho sílu, neboť je už předem ochoten trpělivě snášet všechny tresty v přesvědčení, že si je nepochybně zaslouží. Jeho duchovní růst se neočekávaně rozjede na vyšší obrátky, takže nutnost uvádět ho na správnou cestu pomocí jakéhosi biče už vlastně mizí. Co ale s již nachystaným balíčkem trestů, nerovnoměrně rozdělených do jeho budoucích dní? Je nutno je vypotřebovat, a to co nejdříve, aby nepřekážely nastoupené duchovní cestě. Řada takto „postižených“ vzpomíná, jak se jim v takových dobách nakupily maléry do celých souvislých řad, že si s nimi až mnohdy ani nevěděli rady. Pokud ve svém úsilí vytrvali, mraky se kupodivu záhy roztrhaly a slunce vyšlo ještě ve větší kráse než kdy dříve.

Zdá se to dost nepochopitelné, ale zkušenosti to potvrzují.
I když průběh těch životních malérů je velmi nepříjemný, a někdy se zdá až tragický, závěrečné hodnocení pak může docela dobře vyznít jako: „To jsem potřeboval“.

Zcela logicky z toho vyplývá, že společnost takovýchto lidí, kteří se dali na duchovní cestu, je vlastně velice nebezpečná. To, že se kolem nich kupí potřeba životních komplikací, současně vyvolává potřebu dostatečného množství potenciálních zlo-dějců, kteří jim k nim pomohou. Pro tyto zlo-děcje znamená taková zdánlivě snadná kořist překvapující a neočekávanou vítanou pří-ležitost – netuší, že padají do důmyslné pasti dalekosáhle a spletitě fungujícího karmanového zákona.

Nezbývá než neustálá obezřetnost. Nenechat se vyprovokovat zdánlivě snadnou příležitostí a snažit se zachovat si čistý štít. V závěru se nedá ani dost dobře rozpoznat jestli někdo se chová ctnostně proto, že to má už od samého začátku v povaze, nebo jestli se pouze bojí následků při prozrazení.

Ono „nic nežádám jenom pro sebe, nic nechci ani si nic nepřeji“ má něco do sebe z toho důvodu, že omezuje vlastní přání na minimum a neroztáčí tak mlýnek karmických závislostí. Tím není nikterak omezený řetězec příhod, který je po právu připraven zpestřovat naše budoucí dny. Jen se omezují nadbytečná přání, která by mohla toto řetězení zbytečně komplikovat a přinesla by s sebou i patřičné následky. Takto – bez výrazných přání – je velká naděje, že to, co nám přinese budoucnost, je jaksi víceméně zasloužené, nikoli nějakým způsobem na osudu vyvzdorované či vynucené.

Autor: František Benda, Foto: Internet