Hledám práci – a už dlouho …

Autor článku:JUDr. Irena Novotná Musím oponovat lidem, kteří se domnívají, že demokracie v Česku málo funguje. Ona nebude fungovat proto, že je někde ustanovená, ale funguje skrze mysl, vůli, rozum a srdce lidí. V tom je její význam, který není významem sám o sobě, ale pro každého člověka bez rozdílu.

A v ruku v ruce s ní přichází i otázka naplnění velké ideji – lidských práv a práva, které je krví v jejích žilách. Umožňuje nám přemýšlet o jejích rizicích, o jejím dobru, o její složitosti a výsledku, kterým je svoboda. A ta přichází jen prostřednictvím svobodné mysli, vůle mysl osvobodit a dát ji možnost působit …

Nezaměsnatelnost některých skupin obyvatelstva

Lidé spatřovali dobro v tom, když zmizela z našeho právního řádu povinnost pracovat a současně, když pracovat se stalo jejich svobodným rozhodnutím se všemi důsledky, protože vždy platí, „kdo nepracuje, ať nejí“, ukázalo se, že přichází do naší společnosti velký problém, neboť trh práce byl tím, kdo rozhodoval a rozhoduje, kdo a kolik lidí bude pracovat, i když všichni mají právo na práci (pravidlo nediskriminace). A tak se ukázalo něco, co dosud zůstávalo v naší společnosti nemyslitelné – pracovat je vzácnou příležitostí, jak si opatřit slušný životní standard za podmínek, které přináší potřeba trhu. Bohužel, ne vždycky lidé získali velké hmotné prostředky jen prostřednictvím práce, ale také prostřednictvím práv nebo prostřednictvím trestné či protiprávní činnosti. Ale ať je získali jakýmkoliv způsobem, společnost se začala dělit a mezi těmi částmi se prohlubovala a prohlubu je propast. Rovnoprávnost, spravedlnost, nediskriminace a dosažení svých práv a oprávněných zájmů, co se týče práva na práci však na trhu práce není dosahována, protože svobodný trh si vyhrazuje podmínky ke svému fungování, který na tyto pilíře postavení člověka v lidské společnosti, demokratické, která jinak funguje v právním státě, nehledí.

A to je příčina mnoha problémů

A to je příčina mnoha problémů, které lidi prožívají, pociťují a kritizují. Do agentur práce se sice vráží spoustu peněz, pracuje tam mnoho odborníků na personalistiku a přitom nedokáží vyrovnat věkový deficit a prosadit, aby zaměstnavatelé o své vůli neomezovali věkově a na základě praxe zájemce o práci. Myslím, že problém je v tom, že se opustilo od spravedlivé a vyvážené soutěže zájemců o práci, skrze kterou se ukáží odborné schopnosti uchazeče o práci, které by měly být priorotní. Podle mého názoru by prolomení vůle zaměstnavatele nasazením vhodné strategie příjímání zaměstnanců ze strany státu omezila poněkud více volnou ruku a i jistou svévoli, která je příčinou, že absolventi a lidé od 45 let si těžko hledají práci, byť naplnili pro její výkon odborné předpoklady, nebo odborné předpoklady a praxi, která je činí zkušenými a spolehlivými. A přitom je nutné, aby odmítnutí uchazeči, kteří by jinak naplnili podmínky k přijetí na určitou pozici, o kterou se uchází, se mohli účinně bránit, ještě jednou účinně bránit, pokud mají pocit, že při výběru s nimi bylo zacházeno nespravedlivě, aniž by si stěžovali na diskriminaci, protože všichni víme, že skrytou diskriminaci je těžké dokazovat. Každý ví, že v určitých oblastech naší republiky jsou horší, někde však lepší podmínky si sehnat práci, že právě v těch oblastech je na jedno volné místo mnoho uchazečů různé úrovně a schopnosti ho zastávat. Ale také panuje různá úroveň v procesu přijímání uchazečů o zaměstnání a nikdo neomezí způsob volby budoucího zaměstnance, který se může jevit nespravedlivý až protekcionářský.

… proč boj a ne spravedlivá soutěž

Trh práce funguje špatně a to způsobuje mnoho nevraživosti, ale také růst nespokojenosti a nenávisti, tedy nepříjemné pnutí. Řekla bych, že o nic jiného se tu nebojuje, jen o ten „žvanec“ a zbytečně. V tomto ohledu se mnohdy i projevuje něco, co sice kritizujeme a o čem víme, ale zakrýváme jeden před druhým, protože je to necnost, která nám brání, abychom dosáhli určité „velikosti“. Jak jednotlivci, tak také celek. Když o něčem máme právo rozhodovat o své vůli, pak do toho rozhodnutí zapojujeme i své tak pečlivě skrývané pocity vlastních křivd, závisti vůči schopnějším a obavy, že nás někdo přetrumfne a že se stane „nezvladatelný“. A to všechno nám překáží k tomu, abychom rostli na talentu a schopnostech lidí, kteří by jinak mohli uplatnit své schopnosti k rozvoji firmy, státního úřadu a jiných míst, kde je práce. Ještě se nepřekonala touha si vybírat podle vzhledu, nikoliv podle odborných předpokladů, protože těmi se cítí mnoho zaměstnavatelů ohroženi. Místo toho, aby lidé spolupracovali, tak mezi sebou neblaze konkurují, což se neprojevuje ve výkonu práce, ale v žabomyších válkách a skutečně v naprosto nemístném bossingu a mobbingu se všemi důsledky, z nichž jeden je nejvážnější – stav vyhoření, který může nastat na obou stranách soupeřů.

… nezaměstnanost se nedá skutečně potlačit

Samozřejmě, že určité procento nezaměstnanosti existovat v tržním systému musí. Ten se reguluje sám podle toho, zda firmy mají dostatečné množství poptávek, aby mohli vůči zaměstnancům plnit všechny své povinnosti a těch není málo. Zaměstnávat lidi v soukromé společnosti je starost, kterou není třeba nikomu závidět a samozřejmě, logicky vzato, raději se přjímají lidé, které majitel firmy zná, s kterými, jak si myslí, nebude mít problémy a které může nasadit i na práce, které vyžadují zvýšené úsilí i časové nároky. Jistě, že to vyžaduje opatrnost, protože v každé době mít firmu je opravdu i tanec na tenkém ledě a nabírání zaměstnanců a propuštění jsou momenty, které vyžadují nejen zdatnost v uvažování, koho přijmout a koho propustit, aby firmu nakonec neposlal ke dnu, ale také se nestal obětí pomsty těch, kteří se mohou cítit ukřivděni nebo kterým nastanou zlé časy ze sociálního hlediska.

Protože, pokud jde o „žvanec“, lidé neznají slitování a to není nic divného, protože je to to hlavní, co potřebují získat. Vzpomínáte na větu -v potu tváře svůj chléb dobývati budeš-? Horší je, jak se ukazuje, že v naší republice jsou zanedbaná místa, v kterých rozhodně žádný investor nebude vyhledávat své působiště. Takže se pracovní příležitosti soustřeďují v menším prostoru, než je třeba. Mnoho let se hovoří o pohraničních oblastech, kde člověk o místo téměř neškrtne a nějaké stěhování tam, kde je nejistota, o tom nemůže být ani řeči, i když se to předpokládalo a já si myslím, že je to nejen škoda, ale i vážná chyba. Tím se i omezuje rozšíření trhu práce na celou republiku, kde by se daly rozvíjet úspěšně podnikatelské aktivity, omezila by se nezaměstnanost a tyto oblasti by obsadili lidé, kteří mají chuť a vůli dobudovat prosperitu i v místech, která jsou dlouhou dobu zanedbávaná. Zvláště v příhraničních oblastech, kde by se dala navázat spolupráce i se sousedy. Domnívám se, že náš stát má natolik malou rozlohu, že nepečovat o určité oblasti je nejen velká škoda, ale také obrovské riziko, které nám všem zatím dýchalo na krk a nyní problémům stojíme tváří v tvář a jejich náprava bude víc než svízelná. To je stejné, z mého pohledu, jako když si člověk koupí vilu a omezuje svůj život na jednu, dvě místnosti, protože není schopen ostatní uklidit.

Tato vláda měla měla obrovskou smůlu, protože podědila problémy, které byly skryté pod pokličkou. Stala se nepopulární a terčem velké kritiky. Avšak, tyto dlouhotrvající problémy, ať s trhem práce či vyřešením problémů v kritických oblastech, nebude schopná řešit, byla to vláda reformní, které se podařilo za obrovského tlaku společnosti reformy protlačit. Nebo většinu z nich. Teď je na pořadu zvládnout problém neklidných oblastí, což není jen silovou záležitostí, ale také politickou, a to zřejmě bude čekat na další skupinu lidí, která zvítězí v dalších volbách. Protože je nutné plně využívat celé území naší vlasti bez zametání nepohodlných problémů pod koberec, vytvořit strategii, aby nevznikalo násilí, nepokoje a zbytečně se nevynakládaly milióny na jejich potlačování, které jsou potřeba na jejich společenské i průmyslové a podnikatelské „zúrodnění“. Protože jedině tak se rozšíří trh práce a příležitosti i možnosti lidí, kteří by jinde práci nesehnali a v jinak líbezné krajině by byli ochotni působit.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet