Kuej-lin je čínskou perlou přírodních krás

Autor článku:Vlasta Kubesová Absolvovali jsme další přelet, po ubytování jsme si dali oběd, kachna sice nebyla pekingská, ale chutnala nám výrazně lépe. Krásné vápencové homolovité útvary byly vidět už z oken letadla a pohled to byl opravdu úchvatný.

Starobylé město Kuej-Lin lež v úrodné a teplé rovině jižní Číny. Polohu má opravdu výbornou.. Okolní přírodní scenérie kuželového krasu patří k jednomu z divů přírody a pro svou jedinečnost je známá po celém světě.. Homole kopců někdy končí až ve městě, z něhož dýchá pohoda a klid. Je to úplně něco jiného, než rušný Peking nebo Šanghaj.

Kuej-lin byl založen v těchto místech ne kvůli krásné přírodě, ale jako dopravní a obchodní středisko na postupně budovaném systému plavebních kanálů, které už v 10. století př. n. l. spojovaly nejdůležitější jihočínské řeky.
Koncem evropského středověku, v období dynastie Ming, se stal Kuej-lin hlavním městem provincie a zůstal jím až do roku 1914..

Největší ulice Kuej-Linu se jmenuje Čung-šan a kopíruje hlavní říční koryto. Moderní výškové budovy mají znaky čínské architektury, typické betonové věžáky z betonu a skla by se sem vůbec nehodily. Většina budov má také žulové a mramorové obložení nebo schodiště, kamene tady vskutku mají dost.

Po obědě jdeme na vyhlídku, je hodně vysoko a schodů je hodně – určitě ale nelitujeme, výhled je z ní velkolepý.
Jeskyně, kterou navštívíme poté, trochu připomíná Moravský kras. Rozlohou jsou jeskyně větší , do té největší se vejde až 1000 osob a pořádají se v ní třeba bankety. Všechny jeskyně jsou barevně nasvícené. Shodli jsme se ale, že nasvícení nám připadá kýčovité a nepatřičně rušivé. V tomto ohledu se opět projevil čínský nevkus.

Cestou do hotelu s námi delegát probírá další téma, na které ho navedl jeden člen skupiny – a sice tresty smrti. Ty už v současnosti nejsou veřejné, ale ještě před třemi lety popravy přenášela televize.
Nicméně tohle poněkud morbidní téma se do této krásné oblasti nehodí, a proto se vydáme na večerní vycházku. Když si odmyslíme kýčovité veřejné osvětlení ve tvaru umělých palem, je pohled na usínající homole uklidňující.
Projdeme se ještě po tržišti, kde je veliký výběr všelijakého ovoce, přece jen jsme už v tropech a tomu odpovídá jak výběr, tak sladkost ovoce. Kromě toho lze samozřejmě zakoupit padělky čehokoli, ale to nás vůbec neláká. Je potřeba dokoupit vodu na další den a těšit se na plavbu po řece Li, která se následujícího dne uskuteční.

Autor a foto: Vlasta Kubesová