Porodnost a svatba v Číně

Autor článku:Vlasta Kubesová Šanghaj je město lidnaté, to už bylo řečeno. Jak to vlastně s Číňany bylo a je? Po vzniku ČLR byl počet obyvatel brán za pozitivní ukazatel, ale od roku 1953 do roku 1958 došlo k omezení. V roce 1958 došlo k tzv. velkému skoku, což bylo uvolnění porodnosti. Byly totiž potřeba pracovní síly.

Od roku 1961 do roku 1965 došlo ke druhému omezení. To spočívalo v tom, že ženám byla povolena svatba od 25 let a mužům od 30 let. Tím se porodnost snížila. Nyní je manželství povoleno u mužů od 24 let a u žen od 23 let.
V letech 1966 – 1976 došlo ke třetímu uvolnění. Od smrti Maa je v ústavě, že oba manželé mají povinnost uskutečňovat plánované rodičovství. Ve městech nad jeden milion obyvatel je vítáno jen jedno dítě, na vesnicích více. Rodiče jedináčků jsou zvýhodněni, dále jsou zvýhodněni rodiče, kteří mají postižené dítě. Emigraci se zde meze nekladou, spíš naopak. V Číně nemají ani porodné, ani dětské přídavky, za porod se platí.
Samostatným tématem je antikoncepce. Od dvanácti let se o ní učí ve školách, v lékárně je k dostání bez receptu ( stejně jako antibiotika nebo viagra). Většina léků jsou ale generika, tznm. Že obsahují příslušnou léčivou látku, ale jsou mnohem levnější.
S omezenou porodností vstoupil do hry problém pohlaví dítěte. Do roku 2004 nebyl problém, aby lékař sdělil nastávajícím rodičům pohlaví dítěte. Od roku 2004 to lékař smí udělat pouze v případě, pokud jsou v rodině dědičně přenosné porody na jedno nebo druhé pohlaví. Výsledkem samozřejmě je, že lékaři, který tento zákon nectí mají nádherné vilky a vysokou životní úroveň.

Svobodných matek je v Číně hodně málo. Rozvodovost ve městech je 20%, mimo města jen 8 – 10%. Jesle zde jsou jen minimálně, od tří let jsou k dispozici drahé školky. Povinná školní docházka je od roku 1993 a trvá 9 let. Od třetí třídy mají děti angličtinu. Ale na ulici a dokonce ani v hotelích a obchodech to moc znát není. Její výuka je buď tak mizerná nebo je to pro Číňany tak těžký jazyk, že mají obrovské problémy se mu naučit.
SVATBY v Číně má na starosti dohazovač, který dbá, aby ženich i nevěsta byli z podobně sociálně postavených rodin. Velký důraz je dán na horoskopy. Nezřídka se stává, že už při první schůzce mladí lidé ve vztahu nepokračují, pokud se k sobě podle znamení nehodí. Další důraz je kladen na věno – to dává ženich rodičům manželky ( ti totiž přicházejí o pracovní sílu své dcery a dceru ztrácejí ve prospěch ženicha). Fungují tady předzásnubní a zásnubní hostiny. Na svatbu je pečlivě vybráno příznivé datum. Svatební dary se dávají v červených obálkách (v obálce je minimálně 500 juanů), manželé si nechávají každý své jméno, děti mají jméno o otci. Na svatební veselce bývá cca 400 lidí, nejen příbuzní, ale i spolužáci a známí snoubenců. S alkoholem se musí velmi opatrně, číňané mají málo enzymů, které odbourávají alkohol.
Díky velkým nárokům na děti ( které jsou často jedináčci) má Čína největší počet dětských sebevražd na světě.
Jsme stále v Šaghaji a navštěvujeme jednu z mála památek starého města – Chrám jadeitového budhy. Vstup do chrámu je přímo z ulice a před ním hodně žebráků. Očekává se totiž, že v okolí chrámů jsou turisté štědřejší. Jadeitový budha je umístěn v prvním patře, hned vedle něj je krámek s napodobeninami. Fotit se tady dá obtížně, světlo je umělé a lidí hodně. Navíc je zde zákaz fotografování.

Velkým zážitkem Šanghaje je šanghajská zahrada, která je skutečně nádherná a dýchá z ní pohoda a harmonie. Užíváme si rostlin, jezírek, umělých skalek, barevných rybiček, ani se nechce věřit, že za zdmi této zahrady pulzuje velkoměsto a davy lidí.

Autor a foto: Vlasta Kubesová