Šanghaj – největší město v Číně

Autor článku:Vlasta Kubesová Na letiště se vydáváme brzy ráno a cestou vidíme první dvě havárie. Vypadá to, že po prázdných cestách Číňané neumějí jezdit, protože v přeplněných silnicích jsme za celý týden žádnou neviděli.

Přejíždíme přes most dlouhý 6 911 metrů a sledujeme, jak funguje doprava ve čtyřech pruzích, které jsou odstupňované podle rychlostí (60, 80, 100 a s120 km/h)
Šanghaj, přestože není hlavním městem Číny, je městem největším. Rozrostla se tak z rybářské vesničky při ústí řeky Jang-c’-ťiang do moře.
Šanghaj nás přivítá mírným deštěm, který ale nebrání vyhlídce na mrakodrapy a vycházce po nábřeží. Kdo má rád moderní architekturu, má o zážitky postaráno. Jako další bod programu nás čeká nás atrakce, kterou si nikdo nenechá ujít. Je to jízda MAGLEvem od firmy Siemens. Zkratka je ze slov MAGneticLEVitation. Vlak se vznáší nad silným magnetem a maximální rychlosti 431 km/h se řítí jen minutu. Ale i tak napjatě sledujeme své pocity: Teď jedeme rychlostí jako po dálnici ( máme pocit, že vlak se vyloženě courá), teď už je rychlost 200 km/h, tou jsme ještě po silnici nejeli ….Všichni jsme se shodli, že svezeníčko je to opravdu úžasné a rychlost vlaku vůbec nepociťujete. Dojedeme tedy třicetikilometrovou vzdálenost na letiště ( trvá to 8 minut) a hned jedeme zase zpět. Všichni natáčejí na kameru vzrůstající rychlost, která se zobrazuje nad dveřmi – jediným účastníkům se podaří vyfotit „šmouhu“ protijedoucího vlaku na vedlejší koleji. Po zážitku a vystoupení z vlaku meditujeme nad tím, co by se tak asi stalo, kdyby vlak v cílové stanici neubrzdil, stačí 100 metrů a je v nejbližším paneláku. No, s bezpečností si v Číně hlavu nelámou, to už víme.

Ze Šanghaje do Pekingu jezdí obyčejný vlak, který jede rychlostí 350 km/h a vzdálenost urazí za 4 hodiny.Co se dopravy týče, v Číně je 74 000 km dálnic a většinou je vlastní soukromí investoři. S letišti je to stejné, těch je v Číně 147. Šanghaj je také pátý největší přístav na světě.

Míříme na vyhlídku ve světovém finančním centru, všichni si vyfotí budovu, která připomíná otvírák na lahve a těšíme se na večerní plavbu lodí.

Při přejezdech nám průvodce vypráví další čínské zajímavosti, třeba o konkubínách. Od roku 1912 platí zákaz mít konkubíny, do té doby byly povolené tři. Z toho ovšem vyplynul nárůst prostituce, která se dnes provozuje v KARAOKO barech. Luxusní společnice stojí až 5 000 USD na noc, průměr je ale 500 USD za jedno „číslo“. Na ulici a v malých městech je to jen 50 juanů. HIV pozitivita je tady sice velmi nízko, ale tuto atrakci nevyzkouší nikdo. Zato s masážemi máme zkušeností dost. Jednak na klinice čínské medicíny nabízeli masáž nohou, jednak se dala objednat masaž i na pokoj a mnozí to využili, další možností jsou masážní centra v hotelích. Jelikož ceny se pohybují v rovině, na kterou jsme zvyklí u nás, alespoň jednu masáž vyzkoušejí všichni.
Další naše všetečná otázka se týká holení – a dovídáme se, že zde se nemusí holit muži skoro vůbec, tak jednou za 2 měsíce se oholí a to je vše. Proto mají muži i ženy hladké ruce i nohy! Tohle jim přítomní muži z naší skupiny závidí víc než ty konkubíny.

Autor a foto: Vlasta Kubesová