Důchodce a duchovní život – Prameny myšlení

Autor článku: František Benda Myšlení, ta podivuhodná schopnost živé hmoty, je tak nepochopitelný a důležitý jev, že se stal záhy úhelným kamenem, kolem kterého se točí všechno dění.

Ať už je považováno za překážku nebo za jediný pramen poznání, vždy zůstává ve svém původu tajemné. Způsob, kterým vzniká a dále se odehrává v nezkušených myslích nově narozených je považován za velice hrubý, neuspořádaný a živelný. To je ale v přírodě běžné, že látky, kterých se dá použít ke spoustě důležitých a ušlechtilých věcí, se sice nacházejí víceméně volně přístupné, ale velmi často ve způsobu nečistém nebo různě vázaném na jiné doprovodné látky, kterých musí být – někdy dost pracně a nákladně – nejdříve zbaveny. Jestliže kolem tohoto problému vznikl postupně celý složitý průmysl, zajišťující neustále rostoucí potřebu surovin pro rozvoj lidstva, nemenší péči je nutno věnovat očišťování myšlenek, neboť v nich je východisko ke všemu dalšímu počínání.

Příkladem mohou být různé kovy, které se dobývají ze země v rozličných chemických sloučeninách. Průmyslově se musí očistit nejdříve od znečištění zeminou, načež se musí tavit a odlévat do tvarů, které se dají dále snadno zpracovat.
Na tomto poznatku byla postavena starodávná alchymie, kde postup zdlouhavého čištění byl přirovnán k duchovní cestě, na které nevyzrálý intelekt musí být podrobován podobným očistným postupům.
Jiným příkladem je ropa – nevábná páchnoucí mastná kapalina, z níž se postupným čistěním získávají jednotlivé frakce, hrající důležitou roli v různých průmyslových odvětvích.

Považovat neuspořádanou směsici myšlenek za možný zdroj poznání není od věci za předpokladu, že jako mnohde jinde v přírodě jsou i zde prvky dobra a zla v rovnováze, takže pro jejich vyčištění stačí pouze se rozhodnout a zvolit správný postup. Pak už by mělo jít všechno samo. V tom je ovšem právě ošidnost tohoto řešení, neboť oněch postupů se nabízí velké množství, což volbu značně znesnadňujte. Každý z nich se samozvaně snaží strhnout pozornost na svou vlastní stranu, takže vzniká ještě větší vřava, než byla na samém začátku před pomyslným dělením.

To je důvod, proč se mnohým lidem do práce na sobě moc nechce. Až dosud žili způsobem, se kterým sice nebyli vždy zcela spokojeni, ale považovali jej za důvěrně známý a jakž takž se s ním smířili. Nyní se jim nabízí cesta jakéhosi vyššího poznání, které je ale vytrhne z dosavadního stavu smíření se se současnou situací a vnucuje jim nové, jim zcela neznámé modely chování. Ne každý je nakloněn tato rizika postoupit. To vedlo dokonce k názoru, že na duchovní cestu se dají pouze ti, kteří jsou k tomu předurčeni – a ostatní by se namáhali zbytečně. „Neházejte perly sviním“ řekl údajně Kristus (Mat. 7,6).

Takový názor nesdílí východní učení. Je naopak přesvědčeno, že všechny nástroje k postupu má každý člověk neustále po ruce, takže záleží pouze na jeho svobodném rozhodnutí, jak se zachová. Jediné, co se vymyká svobodnému rozhodnutí, je to, jestli se setká s vhodným návodem a jestli mu věnuje dostatečnou pozornost. Nic se ale nikomu nevnucuje – pouze se nabízí možnost následování. Jde tedy o to, aby myšlenkový aparát se sám svobodně rozhodl, že bude hledat cesty ke svému zdokonalení.

Bez zajímavosti ale není ani ta možnost, která předpokládá, že už sám pochod myšlení znamená krok špatným směrem, neboť nemůže pokračovat jinak, než k praktickému uspořádávání všeho co vstupuje do okruhu jeho nových zájmů. Ve srovnání s přírodou je to postup umělý, neboť v ní se nic podobného najít nedá. V ní jsou jednotlivé prvky rozházeny bez ladu a skladu, a nacházejí-li se někde větší shluky utříděné materie, jde o čistou náhodu.
Lidé bez hlubšího náboženského nebo filosofického zaměření se takovýmito úvahami málokdy zabývají. Dávají přednost tomu, co vyplývá z praktického uspořádání: zajištění základní životní existence. Obhájci tohoto postupu zcela oprávněně tvrdí, že žádná filosofie ani náboženství nenajdou uplatnění tam, kde je není na čem aplikovat. Stojí zato si připomenout, že duchovnímu rozvoji brání svízelné životní podmínky stejně jako život v přepychu a nadbytku.
Odpůrci tohoto směru naopak tvrdí, že přednostní jsou principy, takže skutečně zapálené hledače nemohou odradit žádné překážky, neboť principům musí být podřízeno vše ostatní. Opírají se o Ježíšův výrok: „Hledejte království boží a ostatní vám bude přidáno“ (Luk. 12,31).

Myšlení se nejčastěji vztahuje k právě probíhající situaci. V ní se promítá vše: prožitá minulá zkušenost, zažívaný současný průběh, předpokládaná budoucnost i všechny neuskutečněné sny a případné možnosti. Některé z těchto prvků se derou důrazně do popředí, jiné ovlivňují situaci spíše z dálky. Všechny ale mají v proudu dění, které ve svém úhrnu vytváří průběh života, své nezastupitelné místo.

Lidská mysl je schopna nejen prožívat dané události, ale i je hodnotit. Zřídkakdy se to podaří současně. Prožívání probíhá během bezprostředního styku s událostí, k hodnocení dochází spíše až s časo-vým odstupem, když se uklidnily emoce. Hodnocení, prováděné již během prožívání, třídí vše přijímané hned na vstupu do mysli, a to, co je považováno za nepatřičné, do ní není vůbec vpuštěno.

Jinou stránkou hodnocení jsou úvahy odkud se berou děje, které nás obklopí a vsají nás do své problematiky, a proč vznikají. Proč se z tolika předpokládatelných možností uskutečnila právě tato a ne jiná (i když u této by bylo možno položit stejnou otázku)? Zde jde o jevy zcela náhodné a záleží pouze na každém, do jaké míry jim bude přikládat hlubší význam.

Zdrojem myšlení je pak spíš potřeba vyrovnat se s tím, co nám fakticky přináší současnost a hledání odpovědi na otázku jak s tímto novým stavem naložit, aby v budoucnosti přinesl předpokládaný, nebo alespoň vůbec nějaký užitek.
O předpokládatelnosti nebo naopak náhodnosti se vedou odvěké spory. Představě determinovaného vývoje dlouho nahrávala nebeská mechanika, která dokázala vypočítat pohyby vesmírných objektů na mnoho let do budoucnosti i minulosti. Stejně tak věřily alternativní přístupy, že je možno nahlížet do budoucnosti a předpovídat budoucí děje. V průběhu staletí vznikla k tomuto účelu celá řada pomůcek.

Uskutečnění takového předvídání by buď předpokládalo determinovaný vývoj a možnost jakéhosi mimořádného nahlédnutí do jeho průběhu přes běžně nepřekročitelnou bariéru času, nebo obdobného nahlédnutí tamtéž, ať už se budoucnost bude vyvíjet podle jakéhokoliv schématu. Teprve pozdější fyzikální objevy zveřejnily drobné odchylky v pohybu hmoty na nejmenší, základní úrovni, které – znásobeny počtem částic a trváním procesu – vedly k narušení determinované posloupnosti, a tak možnosti jakýchkoliv předpovědí vlastně zpochybnily. Nicméně pokusy o nahlížení do budoucnosti v různě fundovaných rozměrech stále pokračují a je spodivem, že se v historii objevilo několik případů, kdy byly úspěšné.

Autor: František Benda, Foto: Ladislav Kubesa