Když se ženy domluví 14

Autor článku: Irena Fuchsová OBYČEJNÁ NÁVŠTĚVA V ZÁKULISÍ NEOBYČEJNÝCH INZERÁTŮ. Ředitel obchodního domu SOTVA zavolal pootevřenými dveřmi své pracovny na svoji sekretářku.

„Paní Cabrnochová, udělejte mi kávu, prosím vás!“
A pokračoval ve čtení důležité smlouvy. Za několik minut se dveře dokořán otevřely a dovnitř se vplížila jeho nová sekretářka, na kterou ještě neměl čas si zvyknout. Nesla před sebou tác s kouřící kávou. Postavila ho na stůl a chtěla odejít. Ředitel ji zarazil.
„Paní Cabrnochová, ještě bych prosil mléko. A sklenici sody.“
Sekretářka zbledla a ruce se jí vymrštily k obličeji. Zůstaly tam, jako by se chtěla chránit před ranami. Její vyděšené oči ho pozorovaly skrz prsty.
„Omlouvám se, pane řediteli. To mě opravdu mrzí, nezlobte se, prosím, že jsem zapomněla. Já to hned napravím! Stalo se to naposledy! Už se to nikdy nestane!“
Stála v předklonu a stále si kryla hlavu.
Ředitel zvedl oči od lejster, které potřeboval během příští půl hodiny pročíst.
„Neomlouvejte se, paní Cabrnochová. To se stane.“
Ale sekretářka se zatvářila vzpurně.
„Ne, pane řediteli! To se stát nesmí. Měl byste mě potrestat!“
Ředitel překvapeně povytáhl obočí. Proboha, co mu to poslali za exota? Jeho požadavky byly přece minimální! Počítač, němčina, angličtina, těsnopis, řidičský průkaz. To se nenajde normální ženská, která by tyhle maličkosti za docela slušný plat ovládala?
Unaveně si vzdychl.
„A jak chcete potrestat? Mám vám snížit plat?“
Jeho nová sekretářka zavrtěla hlavou.
„Ne! To by nebyl trest, pane řediteli! Měl byste mě nechat klečet na dlaždičkách! Na toaletě! A měl byste mě tam za vlasy dotáhnout! A přinutit mě, abych vás na kolenou odprosila za to, co jsem udělala!“
„Hm. Hm.“
Ředitel pokýval hlavou. Je to cvok. Sakra, ona je vážně cvok!
„Paní Cabrnochová, na to teď nemám čas. Doneste mi, o co jsem vás požádal, ano? Až tohle pročtu, povíme si další.“
Aniž by chtěl, jeho hlas zazněl ostřeji, než byl zvyklý. Ale zdálo se, že to na paní Cabrnochovou zapůsobilo. Přikrčila se a zmizela. Vzápětí byla zpátky s mlékem a sodou.
„Počkám vedle,“ špitla a potichu za sebou zavřela dveře.
Po půl hodině ředitel vstal, srovnal listy do desek, vyřídil několik telefonátů a odcházel. Vedle v kanceláři nikdo nebyl.
„Paní Cabrnochová?“
Nakoukl do kuchyňky a leknutím uskočil. Jeho sekretářka klečela v rohu u kuchyňské linky a teď se celá přikrčila. Jestli je ta ženská v odborech, mám Falbra na krku, pomyslel si ředitel a jemně ji postavil na nohy.
„Já teď musím odejít, promluvíme si, až se vrátím, ano?“
Co nejrychleji vypadl z kanceláře. Zašel na osobní oddělení a pak paní Cabrnochovou pustil z hlavy. Když druhý den přišel do kanceláře, vítala ho nová sekretářka. Pavlína Cabrnochová seděla doma a plakala. Přišla opět o místo. V krátké době už počtvrté. Před tím byla dvacet let zaměstnaná jako sekretářka u profesora K., který byl pověstný svou vzteklostí. Dokonce se o něm říkalo, že studenty a podřízené mlátí!
Pavlína u něho byla šťastná. Každý den s profesorem byl pro ni erotickým zážitkem. Profesor K. ji hýčkal svou hrubostí psychicky i fyzicky. Bylo to překrásných dvacet let! Ale po jeho smrti na jeho místo nikdo nepřišel a tím se zrušilo i místo sekretářky.
A teď je zase bez místa. Sklouzla pohledem na časopis, který jí nabídl prodavač v TRAFICE. Neměla sílu ho odmítnout, protože se na ni podíval tak přísně, až jí po zádech přeběhl mráz. Začala si v časopise listovat a nakonec se začetla do inzerátů.

Kdo mě zaměstná jako sekretářku nebo
jako pomocnici v domácnosti? Chci být otrokyní svému šéfovi a oddaně mu sloužit. Dvacet let praxe. Zn.:Olomouc.

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/