Když se ženy domluví 16

Autor článku: Irena Fuchsová ROMANA PEKÁRKOVÁ. Romana Pekárková pospíchala s plnou taškou k paneláku č. 1234 v ulici U rybníka a nadávala si. Jako každý pátek.

Nadávala si už pět let, od té doby, co se rozvedla. Krávo pitomá, pro koho to všechno nakupuješ? Zbytečně utratíš peníze, zbytečně se přecpeš a vůbec…
Přidala do kroku, aby prošla dveřmi s Nejedlým, co bydlí o dvě patra vejš, ale ten jí s nimi prásknul před nosem.
„Kreténe,“ zašeptala, protože se z baráku vybatolila Křepelková, která musí bejt u všeho.
„To je hulvát, co? Taky vám moh ty dveře podržet,“ zaskřehotala zlomyslně a závistivě se podívala na Romaninu tašku, plnou nákupu.
„Jo, to moh.“ Romana se ušklíbla. Ale to bych mu musela nejdřív podržet já, idiotovi.
Nejedlýho vošukala před čtvrt rokem. Seděla tehdy jako vždycky na balkoně a pozorovala chlapy. A přišlo to na ni, když šel Nejedlej domů.

Udělala, co už před tím mnohokrát. Vyběhla z balkonu, v předsíni vzala krabici se skříňkou, která byla rozložená na osmnáct kusů, sjela do přízemí, krabici otevřela a všechny díly vysypala do výtahu.
Nejedlý vzápětí na to výtah otevřel a začal jí samozřejmě pomáhat! Kdo by nezačal? Romana byla jenom v tričku a ve spodních kalhotkách!

„Přivezli mi skříňku a že prý pokud si pro ni okamžitě dolů nepřijdu, že ji zase odvezou! A takhle to dopadlo! Vyběhla jsem jen tak a ještě se mi to rozsypalo…“
Romana se rozplakala. Plakat uměla! A který chlap by tohle všechno vydržel?
Nejedlý jí nejenom pomohl všechno sebrat, ale vyjel s ní výtahem a doma jí dokonce chtěl skříňku složit, ale místo toho ho Romana vošukala, ani nevěděl jak. Ale líbilo se mu to moc a projevil od té doby párkrát pokus o opakování, ale Romana ho pokaždé tvrdě odmítla. Chlap ji zajímal na jedno vošukání, víc ne.
Těžko říct, jestli si tuhle zvláštnůstku vypěstovala ve svém pětiletém nudném manželství, ze kterého prchla, jakmile dala dohromady tolik peněz, aby mohla bydlet sama.

Zvláštnůstku si Romana sice uvědomovala, ale nijak zvlášť se tím nezatěžovala. Nikdo nejsme dokonalý. Zatím si vystačila v domě, kde bydlela. Měl dvanáct poschodí, na každém poschodí osm partají, to je zhruba padesát potencionálních šukačů.
Když uvážíme, že její spotřeba nebyla příliš velká- stačil jí jeden za měsíc, tak pořád v zásobě ještě něco bylo. Ale opravdu jenom něco!

Po roce Romana s hrůzou zjistila, že je na dně i se zásobou.
Stála u vchodových dveří, prohlížela zvonky, četla jména na schránkách a bylo jí čím dál víc jasné, že v domě skončila. Vošukala všechny, na které měla chuť a všechny, kteří se vošukat nechali.
Cítila, že na ni padá těžká deprese.

Už chtěla jít domů, když uviděla před barákem Křepelkovou. Otevřela dveře, aby stará drbna nemusela hledat klíče, Křepelková poděkovala a jak se šmrdolila u schránek, vypadly jí z tašky noviny.
„Ale, ale, paní Křepelková! Co to vidím, co to vidím?“
Romana zvedla ze země NEI- REPORT a zaculila se. Křepelková stydlivě sklopila oči.
„To kupuju tátovi. On si to rád prohlíží a já… no, já si zase ráda čtu ty jejich inzeráty! Řeknu vám, paní Pekárková, nedovedete si představit, na co lidi nepřijdou! Ty lidi snad nemyslej na nic jinýho než na to! A pak má mít vláda na zvyšování důchodů!“
Romana ji už neposlouchala. Pádila do TRAFIKY. A za nějaký čas jí v NEI- REPORTU vyšel inzerát.

Mám to ráda pokaždé s jiným! Na každého se dostane! 30/ 168/ 65/, hezká černovláska s vl. bytem v Praze. Zn.: Nezavěšuj, jsi v pořadí!

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/