Panda a čajová plantáž

Autor článku:Vlasta Kubesová Pandu – symbol Číny si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Vydáme se za ní do ZOO v Guilinu, kde tři pandy žijí. Bohužel pro ně není vhodné počasí a vidíme je jen za sklem.

Jsou hrozně lenivé a docela velké. Je zvláštní pocit vidět zvíře, za jehož zabití hrozí v Číně trest smrti – a má tedy větší cenu jako člověk.
Březost pandy je 1,5 měsíce, tedy 45 dnů a mládě má jen 100g. Matka ho nosí u bradavek. Často se rodí dvě mláďata, ale obvykle jedno umírá. Nejblíž České republiky je panda ve Vídni. Cena za tuto pandu je 1 000 000 USD/za rok. Pronájem platí ZOO Vídeň Číně, protože všechna tato zvířata jsou majetkem Číny.

Ostatní zvířata v zoo nám nepřipadají důležitá, a proto se vydáváme na stanici lanovky za výhledem kraje s homolemi z výšky.

Opět máme kliku, počasí nám přeje a viditelnost je na čínské poměry výborná. Na vrcholu si prohlédneme pozlacené sochy, nejspíš nově zrekonstruované.

Pár účastníků se rozhodlo jet dolů na bobech v umělém kovovém korytu. Nakonec to ale nevyšlo, fronta byla příliš dlouhá a my jsme čekali na čajovou plantáž.

O čínském čaji jistě slyšeli všichni. Má zde bohatou tradici a jeho kvalita je jednou z nejlepších a nejžádanějších na světě. Plantáž, kterou jsme navštívili, byla samozřejmě zajímavá i svým pohledem na krajinu. Navíc jsme měli skvělého průvodce, který nám o čaji řekl skoro všechno. Celé zpracování čaje od otrhání až po balení do sáčků jsme mohli vidět na vlastní oči a pracnost tohoto procesu nám vyrazila dech. Nejkvalitnější čaj jsou jen horní výhonky větviček. Z těch se dělá nejkvalitnější bílý čaj. První dva lístky znamenají nejkvalitnější zelený čaj, další dva lístky je klasický zelený čaj a od sedmi lístků dál se už čaj spotřebovává jako krmivo pro dobytek.

Všechny nás napadlo, jaký odpad je asi náš pigi čaj. Naznali jsme, že to je asi prach, který pod síty zametou.
Mnozí z nás také poprvé v životě slyšeli termín „archivní čaj“. Čaj je prostě věda a ten, co nám uvařili, chutnal úplně jinak, než naše pytlíkové čaje ze supermarketu, o vůni ani nemluvě. Číňané ho pijí z malých kalíšků a první spařená dávka se vyleje, protože je v ní hodně prachu.

Téměř všichni si nejrůznější čaje koupili, zpravidla zelený nebo ženšenový ( zelený čaj obalený v ženšenovém prášku). Je ale jasné, že až ho budeme pít ve spěchu doma, nebude to mít zdaleka takové kouzlo jako čínský čajový rituál.
Tímto čajovým pohlazením pro nás v podstatě návštěva Číny končí, protože navečer se přesunujeme do čtvrtého největšího přístavu na světě jménem Hong Kong a to už vlastně není Čína. Na letišti utrácíme poslední čínské juany ( většinou za čaj), v Hong Kongu už budou platit hongkongské dolary.

Autor a foto: Vlasta Kubesová