Plavba po řece Li

Autor článku:Vlasta Kubesová Dnešní den začíná přesunem do přístaviště s dvoupatrovými loděmi. Na jedné z nich absolvujeme zhruba pětihodinovou plavbu mezi vápencovými útvary po řece Li.

V přístavišti je velká budova se všudypřítomnými suvenýry. Lodě jsou dvoupatrové, v podpalubí mají restauraci , zakotvených jich je zhruba deset.
Fotografové naší skupiny mají docela štěstí, protože naše loď vyplouvá jako první a výhled na vápencové homole, tzv. MOGOTY, máme nerušený.

Řeka Li pramení na hoře Mao, která je nejvyšší v jižní Číně. Mezi městy Guilinem a Yanshuo protéká krasovou oblastí, která je dlouhá přibližně 430 km. Výhled na kuželovité a zalesněné kopce nenechává žádného fotografa v klidu a střídavě přesunujeme se z přední části lodi do zadní, abychom „ulovili“ ty nejhezčí snímky. Na vlastní oči tedy vidíme krajinu, která je zobrazena na 20-ti juanové bankovce.

Vánek je příjemný, takže sledujeme vesničky podél lodi a vodní buvoly, kteří se živí vodními travinami. Turisté si představují treky, které by se po pobřeží daly absolvovat, ale průvodce nás ujišťuje, že bychom si je díky hadům moc neužili.

S přibývajícím časem přibývají také čínští turisté na bambusových vorech. Některé se nám zdají spíš platové, ale náš průvodce tvrdí, že jsou jen dobře natřené a budí zdání umělé hmoty. Ať tak či tak, je to zajímavá podívaná..
Tam kde není hodně lidí, vidí na březích rybáře s kormorány. V cílové stanici se s nimi – samozřejmě za patřičný obnos – můžeme i vyfotit.

Dáme si chvíli „smlouvání“ na tržišti, je už čas začít myslet na dárky z dovolené, takže občas už někdo něco koupí. Šátky, hodinky, obrázky…Zaujala nás také sušená rajčata, prý se už prodávají i u nás a jsou velice chutná do různých bezmasých pokrmů

Zbytek odpoledne nás čeká výlet na čínský venkov malými autíčky, které nás sice o bezpečnosti nepřesvědčily, ale na druhu stranu jsme si už všimli, že k normám EU mají v Číně hodně daleko.

Průvodce nás vede do „typicky čínského domku“, ale už se jedná spíš o skanzen. I čínský venkov se vyvíjí mílovými kroky a syn paní domácí už má o kousek dál postavený moderní domek s kvalitními materiály. Prý dělá v místní části „starostu“.

Je zvláštní v téměř chatrči vidět i ledničku nebo televizi. Zkoumáme, kde je připojení elektřiny nebo kanalizace. Tu mají vyřešenu dokonale i s „bioplynem“, kterým zpětně topí. Připadá nám téměř nemožné, že zatím nevyhořeli, ale je tomu tak.

Po této zastávce míříme „zkoumat zemědělství“. Rýžová políčka, pěstování ovoce nebo buráků nás všechny zajímá. Průvodce nás informuje, že si máme připravit drobné, protože místní stařeček, který předvádí obdělávání rýžového pole požaduje za fotografování mírný obnos.

Vypadly z toho drobné nejen pro dědečka, ale i pro přítomné ženské pomocnice a jejich chování bylo dost agresivní, vypadalo to, že platit se má za každý jednotlivý snímek.

Po cestě ještě ochutnáme několik druhů tropického ovoce, ve všech případech chutná po slunci a i v případě, že jsme ho už jedli v naší zemi je jeho chuť nesrovnatelná.

Autor a foto: Vlasta Kubesová