Jak využívat moc našeho podvědomí – 166

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Nejprve se musím omluvit čtenářům za to, že jsem náhle přerušil své psaní. Nebyla to neúcta k Vám, ale zásah „vis maior“. Ta „vyšší moc“ se nejprve projevila v tom, že jsem uklouzl na náledí a se zlomeninou stehenní kosti jsem si poležel cca měsíc v nemocnici a poté se až do dneška pohybuji jen doma o berlích.

To však nestačilo. Navíc mi ještě vypověděl službu počítač a teprve nyní mám možnost psát. Takže, pokud mi odpustíte tu vynucenou pauzu, mohu pokračovat.

V jednom z předcházejících článků jsme si říkali, že s pozitivním myšlením musí jít ruku v ruce realismus, tedy smysl pro skutečnost a věcnost, myšlení, jež vychází z poznání skutečnosti a na tuto skutečnost správně reaguje. Dnes mohunavázat několika dalšími zásadami správného myšleni a také se zabývat možnými potížemi s pamětí. Začněmě jejím sídlem – mozkem.

Už jsme si říkali , že podle C.Sagana je poznání mystickým prožitkem a položili jsme si otázku : Co je potom podvědomí? Když vyjdeme z faktu, že jakákoli myšlenka je z mozku předávána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí, pak musíme k tomuto „a“ dodat i „b“: Tedy, že tato centrála se postará o to, aby uvedená představa byla zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost.

To, co jsem popsal, je samozřejmě velice zjednodušeno. Ale v principu je to tak. Musíme si stále uvědomovat, to co jsme sí rovněž říkali, že naše tělo je duchovní krajina a duševno je začleněno do tělesné formy. Můžeme si také říci, že zvláštní druh inteligence našich buněk vnímá zájmy těla. Dokonce se v odborné literatuře tvrdí, že tato inteligence by byla schopna plně zastávat zájmy těla, kdyby jí bylo dovoleno nerušeně vládnout bez rušivých zásahů vědomí.

K tomu dodejme, že i z vlastní zkušeností víme, jak nic není stálé a že ke změnám dochází na základě určitých impulsů. Víme také, že život se rovná energii a energie zase životu a že si tu energii musíme neustále doplňovat například pozitivním myšlením.

Říkali jsme si rovněž, že nejsme odkázáni na slepé náhody, že nejsme hříčkou osudu, že je v naší moci tyto „náhody“ pozitivně ovlivňovat. Když tedy připustíme, že jsme v tom základním směru a obsahu řízeni naším osudem a posláním, musíme připustit i to, že že naše síla je ve vědomí své moci, resp. ve vědomí moci svého podvědomí, které nikdy nespí a reaguje na všechno, co podvědomě pociťujeme (a to i v představách) jako skutečnost. Tato představa pak získá pevnou formu jako životní stav u tělesné nemoci (nebo úrazu, když připomenu svou omluvu). Samozřejmě tady hrají velkou roli i události, plynoucí ze stavu a neduhů společenských systémů, v nichž žijeme. Je to například neposypaný chodník (když opět připomenu svůj úraz), který je výsledkem návrhu zákona od jistého senátora, který převedl odpovědnost za stav chodníků od majitelů domů na obec.

To by samo o sobě nebylo špatné. Jenže v praxi to v řadě případů znamená, že za chodníky neodpovídá nikdo, zejména když se obec rozhodne šetřit na pracovní síle i posypovém materiálu. V naší společnosti totiž často převládá myšlení „úspory za každou cenu“. Pak se nemůžeme divit takovým úrazům, když se jedinec málokdy domůže nějakého odškodného. Já jsem se o to vůbec nepokoušel, protože při té bolestné zlomenině jsem neměl ani pomyšlení na to, abych si pořizoval dokumentaci stavu náledí na místě. A když jsem neměl dokumentaci, neměl jsem šanci uspět se svolu žalobou u soudu. Každý právník protistrany by s touto námitkou uspěl a já bych ke svému zranění jen ještě zaplatil soudní výlohy.
Ale „obraťme list“, jak prý podle jedné anekdoty prohlásil Adam v ráji podle jedné anekdoty.
Víme, že v podstatě každý věk je relativní. Vzpomeňte si: když jste byli dětmi, tak pro vás byl už každý třicátník „starý“ a čím jste sami nabírali léta, tak se ten pojem stáří posouval. Nedávno jsem četl výsledky jednoho výzkumu, z něhož vyplývá, že ČR brzy bude v první desítce zemí s nejstarší populací na světě. A to tím, že každý třetí obyvatel naší republiky bude starší 65 let. Některá města už dnes (například Brno) mají o třetinu důchodců více než dětí. Samozřejmě, to je i vlivem faktu, že se za posledních sto let prodloužila průměrná délka života o celých třicet let. Podle uvedeného průzkumu pro sedmdesátníky jsou staří až jejich vrstevníci. Z jejich hlediska je to logické. Logické už není to – a je to důkaz pošetilého myšlení našich manažerů – že se mezi nezaměstnanými ocitá stále více padesátníků. A protože to je věc na delší povídání, vrátíme se k tomuto zvrácenému a pošetilému myšlení až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Teď jen ještě můj pravidelný dovětek. Kniha GALERIE BRNĚNSKÝCH OSOBNOSTÍ 5.díl už vyšla, což znamená, že nabídka možnosti dostat se na její první stránky, padá. Možné to bude až do 6. dílu, který pomalu začínám připravovat. Jeho obsahem budou osobnosti od písmene W do Z. 5. díl uvedené knihy si (stejně jako předchozí řtyři) můžete objednat u Vydavatelství ANTE Brno, Horácké nám. 5. Kontakty jsou stejné jako na moji poradnu, kterou ale nyní mohu poskytovat jen prostřednictvím e-mailů. Kontakty: 549 257 402 / 604 158 676 nebo drzch@quick.cz.