Když se ženy domluví 18

Autor článku: Irena Fuchsová KLÁRA NOVÁKOVÁ. „Deset rohlíků, prosím.“ Vyzáblý profesor z ekonomické školy se na Kláru usmál, sbalil svých každodenních deset rohlíků a pelášil ke škole.

No prosím, pomyslela si Klára. Tenhle neztloustne! A to sem chodí pro rohlíky už dobrý čtyři roky. A její Venda musel přibrat! Prase tlustý! Jak se to stalo, to Klára nikdy nepochopí. Odmalička milovala hubené kluky. Možná to bylo proto, že její otec byl široký jako almara, a i když se ho maminka snažila udržet na přijatelné váze, nedařilo se jí to.
Skoro každý den se ozýval z okna jejich bytu tatínkův rozladěný hlas.
„Zas ten hrášek! Zas ten hrášek!“
Maminčina snaha o tatínkovu štíhlost byla marná. Tatínek snědl hrášek a za rohem v hospodě si dal půl kila ovaru, deset housek, tři piva a bylo po štíhlosti.
Hubení kluci byli prostě Klárčina parketa. Uměla perfektně vařit a vařila zdravě. A milovala dravě. Dokonce si to vyšila na starou kuchařskou výšivku po babičce.
Vařím dobře a zdravě a miluju dravě.
Ano, Klára milovala dravě, ale jenom hubené kluky. Sama byla kulaťoučká po tatínkovi, ale krásně kulaťoučká, takže to nevadilo ani jí ani jejím hubeným láskám.
S posledním Vendou vychrtlíkem vydržela tři roky. Dokonce pomýšlela na to, že se za něho provdá, ale Venda najednou začal přibírat. Zpohodlněl, přestal hrát fotbal, občas si dal pivko a už Kláře v náručí nechřestil. Ztěžkl a pohyboval se na ní nevábně.
Klára se s ním rozešla a zatím žila sama. Bylo jí teprve dvacet osm a neměla pocit, když viděla Dallasy kolem sebe, že o něco přichází. Prodávala v Pekařství a svoji práci milovala. Nejraději by sama určovala, kolik jakého pečiva kterým mužským prodá.
„Tak hele, mladej,“ chtělo se jí říct šéfredaktorovi z Městských novin, „dělá se ti pěkná prdel! Jestli si budeš dávat každý den pět koblih ráno, pět kousků štrúdlů po obědě a večer si sem ještě dojdeš pro čtyři čokoládové rohlíky, tak budeš za chvíli jako vagon a to chci tedy vidět, jak budeš chodit po těch svých reportážích!“
Hubenému policajtovi, který si k ní chodil každý třetí den pro vánočku, tomu by pro změnu nejradši nějakou sladkost přibalila, protože na něm bylo vidět, že nepřibere, ani kdyby do něho sladkosti stříleli tankem.
Situace se zhoršovala. Klára koukala po hubených mužských čím dál víc, a když jednou nechala svou ruku položenou na hubených prstech zákazníka o trochu déle, než musela, řekla si, že s tím musí něco udělat, nebo se jejich Pekařství bude za chvíli říkat „U nadržené housky.“
A udělala s tím něco velmi rychle. Podala si inzerát.

Vařím chutně a zdravě a miluju dravě, ale pouze hubené muže! Ozvi se, kostlivče, 26 leté, 162/ 85! Zn.: Čekám na tebe v Třeboni!

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/