Když se ženy domluví 21

Autor článku: Irena Fuchsová ŤUHÝK. Znáte to určitě také. Člověk občas musí o své rodině něco říct, i když se mu do toho nechce. I mně se to už párkrát stalo. Třeba když se s chlapama bavíme v hospodě. Nebo v práci, tam taky semeleme všechno možné a také na svatbách či pohřbech, když se ženské zavřou v kuchyni a chlapi jdou před barák na cigaretu.

Semele se kde, co a nikdo se nemůže divit, že občas přijde řeč i na to, jak to vypadá u nás doma.
Vládne nám něžná polovička nebo máme na háku něžnou polovičku my?
Když chceme jet o víkendu bránit pevnost Haničku, musíme si to zasloužit vyluxováním celého bytu?
Když přijdeme pozdě z kuželek, žehlíme si to druhý den tím, že na sebe navěsíme čtyři nákupní tašky?
Někteří tvrdou realitu svého manželského života zatloukají- ale o těch to stejně většinou víme. Jiní na sebe vyklopí všechno, až to není hezké, další jsou loajální, známé firmy si vymýšlí… a já?
Já říkám, že moje rodina je svobodomyslná.
Chcete vědět, v čem spočívá svobodomyslnost mé čtyřčlenné rodiny, která se skládá z mé ženy Vandy (39 let), syna Ondry (19 let), dcery Miriam (18 let) a ze mě, hlavy rodiny Bohuslava (40 let)? Nic před sebou netajíme. O všem si povídáme. Mluvíme o problémech ve škole, v práci, o hádkách s kamarády, o spolužácích, probíráme kolegy, sousedy, povídáme si o tom, co si myslíme, co cítíme, čemu nerozumíme, o čem nevíme nebo naopak, o čem víme až moc dobře…
Moje rodina je svobodomyslná. Proto naše děti brzy věděly, jak přišly na svět. Věděly, že se s Vandou v ložnici milujeme ne proto, abychom měli třetí děťátko, ale protože se máme rádi a milování je krásné.
Brzy věděly, že milování patří nejenom k životu muže a ženy, ale i k životu dvou
mužů nebo k životu dvou žen.
Odmalička jsme je vedli k toleranci a k respektování druhého. Každé dítě mělo svůj pokoj, který byl jeho územím a děti stejným způsobem respektovaly pokoj můj a pokoj Vandy. Měly volný přístup ke všemu, co jsme četli, mohly poslouchat všechno, o čem jsme si povídali a pokud chtěly, mohly se s námi dívat na všechny filmy, na které jsme se dívali my. Často se stalo, že jsme po skončení filmu debatovali o problému, který nás zaujal, tak otevřeně, že by se od nás mohli psychologové učit.
Byli jsme prostě svobodomyslná rodina.
A teď si představte, že do naší svobodomyslné rodiny měla přijet na měsíční návštěvu sedmdesátiletá panna, prateta mé manželky, slečna Drbohlavová, rodačka z jižní Moravy.
Příbuzní se rozhodli, že jí na stará kolena udělají z jejího domku ráj. Zavedou kanalizaci, plyn, rozvedou vodu, vybudují koupelnu a WC, vybourají kamna, nainstalují plynový sporák a topení, v tmavé předsíni udělají okno a zasklí verandu, na kterou fouká a prší.
A tetička, panna a slečna s tím nejenom souhlasila, ona jim na to dokonce dala slušnou sumičku ze svých celoživotních úspor. Bylo potřeba zařídit jediné. Tetičku, pannu a slečnu na měsíc někam uklidit.
Protože celé příbuzenstvo vědělo, že moje rodina je svobodomyslná, jednomyslně rozhodli, že tetička, panna a slečna pojede ke své neteři Vandě do Čech, protože ve svobodomyslné rodině se ztratí i takový exot, jakým je v roce 2005 stará panna, která si notabene tvrdošíjně nechává říkat slečno.
Syn Ondra, budoucí doktor psychologie, se na tetičku, pannu a slečnu těšil jako na zdroj poučení, nicméně nás taktně upozornil, abychom se milovali potichu, protože tetička, panna a slečna bude spát vedle. Měl pravdu. Gauč pro hosty je hned za dveřmi naší ložnice.
Dcera Miriam diskrétně sdělila Vandě, aby si nezapomněla uklidit vibrátor, protože tuhle věc by tetička, panna a slečna určitě vidět neměla.
„Počkej, počkej, Miriam,“ zvedl nesouhlasně ruku Ondra. „Proč by tu věcičku tetička, panna a slečna vidět neměla? Může ji vidět. Jenom si mamka musí připravit vysvětlení, na co se taková věcička používá, protože jestli je slečna tetička opravdu panna, pak… pak to určitě nepozná!“
Hlasitě jsem si oddychl a moje rodina se na mě podívala.
„Uf! Už jsem myslel, Ondro, že chceš říct: Protože jestli je slečna tetička opravdu panna, pak… pak až odsud odjede, panna nebude…“
Všichni jsme se začali smát, nicméně jsme uznali, že bezpečnostní opatření udělat musíme.
Uklidili jsme kazety, které by tetičku, pannu a slečnu mohly uvést do rozpaků. Posbírali jsme po bytě všechny erotické časopisy a dali je do krabic, moje žena uklidila do skříně za letní věci vibrátor a neopomněla na mě významně mrknout.
„Teď už to bude jenom na tobě, Bobo!“
Já zasunul prezervativy v nočním stolku dozadu, Ondra učinil totéž, Miriam si vzala z koupelny pilulky proti otěhotnění a v pokoji pro hosty jsme přendali nábytek tak, aby gauč nestál hlídku u dveří naší ložnice a spoléhali na to, že tetička, panna a slečna už tak dobře neslyší.
A pak už zbývalo, abychom se domluvili, jak tetičce, panně a slečně vysvětlíme návštěvy partnerů našich dětí.
Ondru navštěvovala skoro tři roky Alenka z vedlejšího domu. Chodili spolu na gymnázium, teď spolu začali dělat stejnou vysokou školu a měli se rádi.
I Miriam měla svého přítele, Jirku. Byl to Ondrův kamarád od školky a chodil za Miriam už rok. I oni se měli rádi.
Domluvili jsme se, že před tetičkou bude Alenka chodit za Miriam a Jirka za Ondrou. Potom už bude na nás ostatních, abychom tetičku, pannu a slečnu zabavili a ona si nevšimla, kdo do kterého pokoje zašel…
Zdálo se, že jsme vše probrali, uklidili, na všechno se připravili a pak přišel den, kdy jsme vzali auto a jeli na jižní Moravu pro tetičku, pannu a slečnu.
Čekala na nás se dvěma kufry, a jakmile jsme ji naložili a za mohutného mávání příbuzných a sousedů zajeli za první barák na návsi, vrhla se „demoliční četa“ do úprav tetiččina baráčku a my byli vrženi do měsíčního spolužití s tetičkou, pannou a slečnou.
Pokud čekáte průšvih, nedočkáte se!
Moje svobodomyslná rodina zvládla všechno na jedničku!
Celý měsíc se nestalo nic, co by ohrozilo tetiččinu počestnost. Nic! Tetička, panna a slečna denně telefonicky informovala své příbuzenstvo na jižní Moravě o svém počestném životě u nás a akcie mé svobodomyslné rodiny letěly nahoru.
Všichni jsme byli spokojení. Tetička, panna a slečna, moje svobodomyslná rodina i příbuzní, kteří nám po necelém měsíci zatelefonovali, že tetičku můžeme přivézt, protože je vše hotovo!
Čekal nás poslední den.
Moje žena, děti a já, jsme se odpoledne sešli ve městě a koupili tetičce dárek na zasklenou verandu. Klec a v ní bílou korelu, která vykřikovala Drahá! Drahá! Drahá!
Domů jsme se vrátili společně, a když jsme v předsíni klec odkryli, korela spustila.
„Drahá! Drahá! Drahá!“
Z pokoje se okamžitě ozvala tetička, panna a slečna.
„Tady jsem, Bobečku!“
Vanda, Ondra a Miriam padli smíchy k zemi. Znáte to, když je zesměšněná hlava rodiny, jsou ostatní členové nejšťastnější!
Když konečně vstali, šli jsme za tetičkou, pannou a slečnou do pokoje.
A tentokrát jsme šli k zemi všichni, ale smíchy to nebylo!
Tetička, panna a slečna seděla u stolu, na zemi krabici s erotickými časopisy, vedle krabice hromadu pečlivě vystříhaných křížovek a před sebou rozložený jeden erotický časopis.
Tužkou ťukala rozčileně na křížovku a cosi šeptala. Pak bezmocně zakroutila hlavou, podívala se na nás a pohrozila nám prstem.
„Vy jste přede mnou schovávali tyhle časopisy s křížovkami, co? Bětka vám určitě řekla, že nesmím luštit, abych si nekazila oči, co? Ale já stejně luštím, to je moje jediná radost! A protože vy na luštění nejste, tak jsem si všechny křížovky vystříhala a vezmu si je domů!“
Uznale pokývala hlavou.
„Ale řeknu vám, jsou náročné! Bude mi muset poradit náš pan farář! Ten je na křížovky odborník! Například tady! Pták na pět! První písmeno je -č-. Druhé písmeno -u-. A končí to -k-!“
„Áááách…“
Moje žena tiše vzdychla. Podíval jsem se na ni. Hlavu měla schovanou v dlaních. Naše děti se tvářily jako před maturitou a já čekal, kdy konečně omdlím.
Tetička, panna a slečna pokračovala v hlasitém přemýšlení.
„Řekla bych, že je to ťuhýk, ale to mi nevychází. První písmeno musí být -č-! A tady! Koukněte tady! Balon na tři! To je přece míč! Děti!“
Tetička, panna a slečna se otočila po Ondrovi a Miriam, kteří na ni vytřeštěně koukali.
„No tak! Pták na pět! A první písmenko je -č-!“
Po této otázce a při pohledu na štos nemravných křížovek, které si tetička, panna a slečna druhý den odveze do svého zmodernizovaného domečku na jižní Moravu a navštíví s nimi pana faráře, moje svobodomyslná rodina pochopila, že perfektně promyšlený měsíční souboj s tetičkou, pannou a slečnou prohrála…

Zdroj:
www.kdyz.cz
fuchsova.blog.idnes.cz.cz