Vliv pohybu na vývoj jedince – sport jako život „nanečisto“

Autorka článku:Marian Jelínek, Kamila Jetmarová Pohyb byl součástí života od nepaměti. Už od pravěku bylo nutné se hýbat, aby si člověk zajistil potravu a nezemřel. To, že dnes máme vše doslova na talíři a pro přežití se nemusíme ani pohnout neznamená, že to je pro nás to nejlepší.

To, že dnes máme vše doslova na talíři a pro přežití se nemusíme ani pohnout neznamená, že to je pro nás to nejlepší.
Ve starověku byl pohyb brán jako součást kultovních a rituálních obřadů. Ze 4. tisíciletí před Kristem pocházejí první důkazy o pohybu, který nesouvisel s nutností k obživě, ale také k radosti. Právě z této doby se nám dochovalo mnoho důkazů o existenci dětských pohybových her. V antickém Řecku se setkáváme poprvé s termínem kalokagathie, což je harmonie těla a ducha – možná právě odtud pochází v přenesené formě rčení ve zdravém těle, zdravý duch. Roku 776 před naším letopočtem se konají první olympijské hry. Sportem se v té době zabývají nejen muži, ale do gymnasií (římské tělocvičny) mají přístup i ženy a otroci, což je důkazem, že již tenkrát bylo velice důležité starat se nejen o ducha, ale také o tělo. Ve středověku byl sport nahrazen válkami a bojem o život. Až s objevením Ameriky v roce 1492 vstupujeme do období novověku, kdy s nástupem humanismu se lidstvo opět navrací k antickým ideálům. Od té doby uplynulo mnoho času a my se nyní opět snažíme najít ztracenou rovnováhu pomocí zdravého životního stylu.

Pozitivní vliv sportu na kvalitu života je nepopiratelný, stejně tak nepopiratelný je i vliv okolí na vytvoření vztahu dítěte ke sportu a k pohybu. Člověk je savec, který je po narození nejdéle závislý právě na svém okolí (nejčastěji na rodičích). Po dobu 9 měsíců těhotenství vzniká mezi plodem a matkou naprosto ojedinělý vztah. Dítě zde nachází jistotu a bezpečí, kterou se po porodu snaží stále hledat. Právě tato ztracená potřeba jistoty je často to, co nás v životě žene k dalšímu a dalšímu hledání. Hledáme ji v rodině, mezi přáteli, v náboženství, sektách, ale dokud ji nenajdeme sami u sebe, naše hledání nikdy neskončí. Právě sport je jednou z cest, která nás sama k sobě přivádí. Maminka je po dlouhou dobu pro dítě jediné pojítko s vnějším světem, které má a jejím hlavním úkolem ve výchově je naučit dítě, jak dosáhnout ztracenou celistvost. Pouhými příkazy s negativním nádechem: „ nezlob, nekřič, nevztekej se…“ dáváme nějaký abstraktní návod, který je pro dítě nesmírně matoucí. Dítě potřebuje prožitek života a sport je tou oblastí, která nám skýtá možnost právě tohoto prožitku.

Sport je fenomén současné doby. V současném světě, který se vyznačuje především svou klipovostí, povrchností, rychlostí, extrémním tlakem na výkon ve všech směrech, ve světě, kde si většina z nás přeje vše formou instant a easy, se člověk, který neumí odolávat těmto tlakům a především krizovým situacím, často „ztrácí“. Ztrácí kontakt s realitou ale především sám se sebou. Přibývá psychosomatických a civilizačních chorob a bohužel i sebevražd. Je málo cest, jak do této „životní džungle“ připravit jedince. A právě v tom spočívá fenomenalista sportu. Může zmírnit, možná i napravit, výše uvedené negativní civilizační dopady jak na fyzický tak i psychický vývoj a stav dítěte.

Vnímám sport jako život nanečisto! Kde jinde máte takový tlak na výkon, kde jinde máte tlak na herní, taktickou i morální disciplínu, kde jinde se musíte vyrovnat a poučit z porážek? A co emoce? Výborný sluha ale proradný pán! Jejich rychlé střídání a vysoké amplitudy změn, jejich ovládání, respektive pomyslné otáčení jejich polarity z minusu do plusu… To vše nám sport nabízí jako jakási životní zkušební a testovací laboratoř.

Všeobecně známé jsou pozitivní dopady sportu na fyzický stav jedince. V době, kdy blahobyt a požitkářství se stávají závislostí, kdy nadváha, plochonoží a vadné držení těla je normalitou a obezita není výjimkou, kdy životním stylem je plná lednice a televizor, vzrůstá potřeba pohybu a sport se stává nutností.
Nelze ani přehlédnout integrační, chcete-li socializující faktory sportu. Podrobněji bych se chtěl zmínit o faktoru, který já považuji za stěžejní. Jedná se mi o vytváření emoční vazby dítěte k činnosti a ne pouze k cíli. „Chceš být hokejistou, nebo hrát hokej?“, mít rád hokej a ne peníze, které hokejista vydělává. Milovat hru a ne atributy hokejisty. Kdo miluje činnost, kterou dělá, výsledek a atributy se vždy dostaví! Kdo miluje více atributy nad činností, nic nedokáže! To platí nejen ve sportu, umění ale i v jiných běžných lidských činnostech. Tato myšlenka má v sobě i etický rozměr, který vnímáme dnes a denně kolem sebe. Čeho je schopný člověk, který je příliš jednostranně zaměřený na cíl, na penězi kvantifikovatelný výkon? Jakých podvodů se dopouštíme ve jménu splnění takovýchto snů? Tlak na výkon je v současné době ve všech směrech tak enormní, že kvůli němu mnozí často překračují hranice morálky a zákona. Chceš být politikem z důvodů výhod a jiných atribut, které ti tato role přináší nebo tě politika naplňuje svou činností být prospěšný občanům? Jak mě může těšit vítězství, pokud podplatím rozhodčího? A vidíte, mnohé to těší a nejen ve sportu ale bohužel i v životě….

To vše lze ve „škole života“, kterou pro mne sport je, ukázat a děti. Pomocí pohybových aktivit v tomto duchu vychovávat a připravovat na život opravdový.
Možná nastala doba, kdybychom se opět měli více zamyslet nad slovem kalokagathia

Autor:PhDr. Marian Jelínek, autor publikací o psychologii sportu
Ing. Mgr. Kamila Jetmarová, sportovní psycholožka