Když se ženy domluví 24

Autor článku: Irena Fuchsová TOUHA. Markéta připravovala večeři a já seděl v ušáku a četl ženský časopis. Mezi námi, vážně nevím, proč se říká ženský časopis. Stejně si v nich listují i chlapi! A kdyby jenom listovali! Oni si v nich i čtou. Jako já.

Začetl jsem se do rozhovoru s Květou Fialovou. Tváří se jako šťastný anděl! Neznám nikoho, kdo by z ní nebyl na větvi, ale já ji rád nemám. Četl jsem si její odpověď už potřetí a říkal si, jako u nás.
Přesně jako u nás.
Oni se jí v tom časopise ptali, co ji spojuje s jejím manželem, režisérem Hášou. A ona jim odpověděla, že mají společnou dceru a kocoura a jinak je nespojuje nic. Já vím, že se ta paní vyjadřuje o mužích, mírně řečeno, velmi nelichotivě, nakonec na to má ve svém věku právo, ale když jsem si uvědomil, že u nás je to úplně stejné a to je nám o hodně míň než paní Fialové, došlo mi, proč ji nemám rád. Mohla si s mojí ženou podat ruce!
Bude nám pětačtyřicet. Máme práci, která nás baví, zařízený byt, chalupu, na které je skoro všechno udělané, psa, se kterým se nenudíme, protože je to tvrdohlavý, rozmazlený, drsnosrstý jezevčí spratek, který se nebojí ani silvestrovských rachejtlí! Kouká na ně z našeho třetího poschodí ze svého polštářku na parapetu a ani to s ním nehne! Máme také dceru Věru, která pracuje u zahraniční firmy a momentálně je na stáži v Belgii i se svým přítelem, který pracuje u stejné firmy.
A jsme zdraví. V tom máme oba štěstí, protože naše generace je dost chcípácká. Markéta chodí každý týden cvičit do fitcentra a já si každý týden jdu na dvě hodinky zaplavat na plavečák. A společně chodíme na dlouhý procházky s tím psím spratkem. Aby se unavil a neotravoval!
Prostě máme rádi pohyb. A výsledek je, že jsme oba docela přitažliví. Myslím, že to můžu klidně říct, protože když spolu někam jdeme, je zájem o mě i o Markétu.
No jo. Takže všechno výborný, co? Závidíte? Nemusíte, přátelé! Někoho z vás už určitě napadlo, v čem je problém.
Co sex? Proč nemluvíš o sexu?
Protože není, přátelé! Není! Sex u nás doma není! Naposledy jsme se milovali 23. prosince 2004. To je, co? Markéta prostě nemá zájem! A to se každý večer vykoupu, navoním, čisté pyžamo si beru každý pátek a zuby si nejen čistím, ale ještě používám ústní vodu, protože jsem kuřák. Sice takový cigaretový troškař, pět- šest cigaretek za den, ale Markéta nekouří, tak nechci, abych jí smrděl. A stejně to není nic platné.
Ale nemyslete si, že je Markéta nějaká saň, to ne! Chová se ke mně hezky, pohladí mě, usměje se, vyvařuje, zajímá se o to, co jsem dělal celý den, pochválí mě, když jí něco pomůžu, díváme se spolu na televizi, a pokaždé se shodneme, na co se budeme dívat, ale když televizi zavřeme, dá mi pusu, řekne dobrou noc a zmizí z obyváku do naší bývalé ložnice.
Kdy já se naposledy opotil vzrušením tak, až jsem z Markéty klouzal jak po namrzlém chodníku? Kdy mi zajela rukou pod pyžamo a řekla… ále, nemusela nic říkat! Když mi zajela rukou pod pyžamo, tak nemusela říct ani slovo!
Proč jsem vůbec souhlasil s tím, že prodáme letiště a koupíme dvě válendy? My totiž už šest let nespíme vedle sebe v ložnici.
Markéta byla tehdy nemocná a v noci často vstávala, a když jsem ji jednou ve dvě ráno našel, jak sedí v koupelně na vaně a kouká před sebe, přiznala mi, že nemůže spát a prášky do sebe cpát nechce. Že by si nejradši četla, ale znáte to v panelákovém bytě! V noci rozsvítíte v jednom pokoji a je to, jako byste rozsvítili celý byt.
A tak jsme druhý den vymysleli ten nesmysl, že letiště prodáme a koupíme dvě válendy. Na jedné bude spát Markéta v ložnici a druhou dáme do obýváku a budu tam spát já. A až bude Markéta v pořádku, tak moji válendu z obýváku dáme do ložnice k té její a všechno bude jako dřív.
Jenomže to jsme nikdy neudělali! Když se Markéta uzdravila, válendy zůstaly jak byly. Zezačátku zůstávala u mě v obýváku a pak šla k sobě do ložnice. Nebo já přišel z obýváku za ní. Časem ale frekvence styků- to zní, co?- frekvence styků klesala a klesala a výsledek je ten, že jsme se naposledy milovali 23. prosince 2004.
„Bohoušku, pojď jíst!“
Usmívala se na mě od stolu a mně stačilo natáhnout vůni jídla a dostal jsem se do nebe.
Moje oblíbené…
Sakra, nebuď debil, chlape! Nenech se utáhnout na žrádle! Není ti osmdesát! I když nevím, proč bych neměl mít chuť na sex i v osmdesáti! Ale jak to vypadá, chuť mít můžu. Ale když nemá chuť moje Markéta, tak si ji prostě musím nechat zajít a místo sexu do sebe rvát blivajz, po kterým bych se utlouk!
„Co je, Bohoušku?“
Starostlivě se na mě podívala. Holka, já bych ti to řekl, ale nevím jak. Nikdy jsme o sexu nemluvili a to jsme spolu pětadvacet let. Vždycky jsme na to hupli a bylo nám krásně. Fakt je, že když frekvence styků začala klesat, pokoušel jsem se o sexu mluvit, ne že ne! Kolikrát jsem jí naznačil, že bych chtěl víc, ale ona mě nikdy nepochopila! Asi se neumím správně vymáčknout, to je to.
„Nic, nic… je to výborný!“
Dal jsem se do jídla, ale myšlenky na sex jsem nespolkl!
Jednou jsem nechal na stole rozevřený Čas na lásku na stránkách, kde byl příběh ženský, která tak dlouho svému muži nedala a nedala, až si našel jinou. A ta ženská toho potom litovala. Že prý by mu dala, kdyby tušila, jak to dopadne! Ale už bylo pozdě! Měl jinou!
Markéta si to přečetla a rozesmála se.
„Slepice! Ať je ráda, že má klid! Chlap, který si začne s jinou, u mě není chlap. Manželé si mají být věrní.“
Měla pravdu. Ale ten chlap, co si našel jinou, měl taky pravdu. A měla pravdu i jeho ženská, co pozdě litovala, že mu nedala. A já mám taky pravdu, když se chci s Markétou milovat! Je to přece lidský! Manželé přece nemůžou mít společné jenom dítě a psa!
Milování, kterým se jejich těla spojí v noci, spojí jejich duše ve dne!
A v tu chvíli mě to napadlo. Dobře, Markéto! Neboj se, nebudu si hledat jinou ženskou. Máš pravdu, manželé si mají být věrní. Ale když mi nedáš, tak si to musím vynahradit jinak.
Ne u živé ženské, ale u ženské na telefonu.
Před pár lety o tom byl v televizi film s Bárou Hrzánovou. Seděla u telefonu a říkala chlapům takové ty řečičky, při kterých jim je dobře. A něco podobného udělám i já.
Můj plán spočíval v tom, že protelefonuju s podobnou dámičkou určitou sumu. Až přijde účet za telefon a Markéta se podiví, protože bude o hodně vyšší než normálně, tak se přiznám. Řeknu jí, že mi bylo smutno. Že si připadám sám, když se nemilujeme. Že mi to schází, ale že ji nechci do ničeho nutit, a tak jsem začal volat.
Aby mi nebylo smutno.
Abych si nepřipadal sám.
Abych měl sex aspoň po telefonu.
A Markéta mě obejme a řekne, Bohoušku, ty můj chudáčku, já nevěděla, že je to s tebou až tak strašný! Pojď, miláčku můj! Pojď! Sestěhujeme válendy zase k sobě, pojď! A uděláme to hned! A v noci se budeme milovat! V noci ti zajedu pod pyžamo! V noci…
„Chceš přidat, Bohoušku?“
Markéta nade mnou stála s pánví. Zavrtěl jsem hlavou.
„Ne, děkuju. Bylo to moc dobrý. Půjdu s Bobinou ven, než budou zprávy.“
Zvedl jsem se od stolu a Markéta se na mě usmála.
„Pak je milionář! Připravila jsem nové tabulky.“
My totiž taky soutěžili! Psali jsme odpovědi do tabulek a můžu vám říct, že jsme byli s Markétou moc dobří!
Znovu jsem si musel vynadat. Bohouši, jsi debil! Pojď ven s Bobinou a promysli telefonáty. Teď jde o sex a ne o nové tabulky k milionáři!
Na procházce s Bobinou se mi mozek zavařil a u milionáře jsem vypadl už na první otázce, protože jsem byl toho svýho plánu plnej! Markéta pokračovala dál a dostala se až na 160 000! Kéž bys byla tak dobrá i v posteli, pomyslel jsem si, ale hned jsem se utěšil.
Všechno bude! Všechno!
Druhý den jsem koupil Nei- Report, vybral si slečnu Danu, a když jsem přišel z práce, zavolal jsem jí. Mluvila z magnetofonového pásku a to mi vyhovovalo. Chvíli jsem poslouchal, jak se jí kundička rozevírá a čeká na mýho ptáka, a pak jsem si četl MF DNES.
Mně přece nešlo o to, co mi nějaká ženská říká do telefonu. Mně šlo o to, aby nám narostl telefonní účet.
A takhle jsem to dělal každý den. Markéta přišla domů za hodinu po mně a já dělal jakoby nic. A tetelil jsem se, až přijde účet za telefon a mně konečně začne ráj na zemi!
Ten den, kdy přišel, jsem už nikam nevolal. Částka byla vynikající! Proti 360 korunám, které běžně platíme, jsme tentokrát provolali 4 568! Obálku jsem znovu zalepil, položil na stůl a zmizel s Bobinou ven.
Když jsem se za hodinu vrátil, Markétka na mě hned z kuchyně zavolala.
„Bohoušku! Musíme zavolat na TELECOM! Mají tam chybu! Přišel strašný účet! Koukala jsem na to a je tam nějaký nesmysl!“
Přezul jsem se a šel za ní do kuchyně. Zůstal jsem stát ve dveřích, dokud se na mě nepodívala.
„Co je, Bohoušku? Co se stalo?“
A tak jsem jí to řekl. Všechno. Proč jsem volal a komu. Že to nebyla živá ženská, ale magnetofon. Že je mi smutno. Že se cítím sám. Že mi schází sex. A že mi to aspoň trochu pomohlo.
Markéta na mě koukala a její výraz se změnil z překvapeného na naštvaný. Když jsem skončil, řekla jedinou větu.
„Jdi si příště volat z jinýho telefonu a ne z našeho!“

Zdroj:
www.kdyz.cz
fuchsova.blog.idnes.cz.cz