Když se ženy domluví 25

Autor článku: Irena Fuchsová TELEFON. Byla jsem zralá najít si konečně chlapa! Včera večer jsem totiž ve výtahu koukala mlsně na Votroubka z osmého patra, se kterým nikdo nechce jezdit, protože strašně smrdí.

A já s ním nejenom jela, ale ještě jsem mu koukala mlsně do rozkroku, a kdyby kývl, dala bych mu. A jak ráda. I bez plynové masky…
Nemyslím si, že jsem erotomanka. Ale když se někdo dva roky miluje každý den, a pak najednou přestane, tak se snad dát mluvit o závislosti. Nebo ne?
O panenství mě nádherně připravil Ludva. Pak jsme spolu dva roky chodili. A jeho milování bylo jako… nevím, jak to říct. Jednou mi táta řekl, Zuzano, ty lžeš, jako když dejcháš! A Ludva zase miloval, jako když dejchá. Pro Ludvu bylo milování životně důležité! On se musel milovat, jinak by umřel! A dva roky neumřel, protože měl mě! Ale pak jsem mu k dejchání nestačila…
Včera večer to bylo přesně sedmdesát dní, co mě nechal! Sedmdesát dní jsem se nemilovala! A když jsem byla včera večer ochotná nechat se přefiknout Votroubkem a přitom se udusit jeho smradem, řekla jsem si, že se musím začít rozhlížet po nějakém chlapovi…
Druhý den jsem v práci otevřela oči a ejhle, chlap byl na světě! Na naší chodbě hned vedle šéfa, seděl jeho novej náměstek. A prý tam sedí už tři měsíce. Kdepak bych ho viděla! Když jsem měla Ludvu, po nikom jiným jsem nekoukala. A když jsem Ludvu ztratila, musela jsem ho nejdřív přestat všude vidět, abych mohla uvidět jinýho. Jinýho Ludvu.
„Hele, já teda zírám! Von je docela pěknej, viď,“ šťouchla jsem do Ivety, když jsme šly na oběd a náměstek nám otevřel dveře. Vyjeveně se na mě podívala.
„A to sis všimla až teď? Vona je v celý firmě kvůli němu málem revoluce, a ty ho registruješ až teď?“
Při obědě seděl kousek od nás a pořád na mě koukal. Iveta si toho všimla taky! Docela mě to potěšilo a řekla jsem si, že na něho zvolím taktiku pobaveného zájmu. To jsem četla v nějaké knížce, a dost se mi to líbilo. Na Ludvu jsem pobavený zájem neměla možnost vyzkoušet. Sešli jsme se a do deseti minut jsme na tom leželi, stáli nebo seděli. Ludva se prostě musel milovat pořád, protože…
Dost! Kašli na Ludvu a soustřeď se na svoji taktiku, Zuzanko!
Druhý den jsem přilítla do práce jen tak tak, a hned jsem začala přepisovat, co mi šéf hodil včera na stůl. Byla toho halda. Asi za dvě hodiny se ozvalo ťukání. Skrz skleněné dveře jsem viděla, že je to on! Náš náměstek!
Načechrala jsem si vlasy a popadla telefon.
„Ano!“
Pobaveně jsem se na něho usmála, se zájmem si ho prohlédla, poprosila jsem ho, aby chvíli počkal, a pak jsem do telefonu velmi procítěně „mluvila se svým přítelem, kterému dávám kopačky.“
„Musím končit a už mi nikdy nevolej! Mám práci! Ne! Nechci s tebou jet do Maroka, podívat se, jak tam lezou kozy po stromech! Skončila jsem s tebou! Dej mi pokoj s kozami! Ne! Žádný zásnubní prsten od tebe nechci! Říkám ti, že jsem s tebou skončila!“
Položila jsem telefon a s pobaveným zájmem jsem se podívala na pana náměstka.
„Promiňte. Nemám ve zvyku vyřizovat soukromé záležitosti v zaměstnání, ale někdy to prostě nejde… Snad už dá pokoj. Co potřebujete?“
Chvíli se na mě díval a pak zavrtěl hlavou.
„Nic. Teď už nic. Spletl jsem si kancelář, promiňte.“
Odcházel, ale mezi dveřmi se na mě otočil.
„Jste asi jediný člověk v podniku, který neví, že od rána nejdou nikde telefony.“

Zdroj:
www.kdyz.cz
fuchsova.blog.idnes.cz.cz