Památky zapsané do seznamu UNESCO v roce 2011-1. část

V roce 2011 se světové dědictví UNESCO rozrostlo o 21 nových „pokladů“. Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO má tedy celkem 932 položek. Z toho je 721 kulturních, 183 přírodních a 28 smíšených. Památky najdeme v celkem 153 zemích světa. V loňském roce poprvé do vybrané společnosti vstoupil karibský ostrov Barbados a Spojené arabské emiráty. Co patří do 21 nových „pokladů“ světového dědictví UNESCO? Nyní si představíme polovinu nově zapsaných památek, další pokračování zveřejníme 29. 2. 2012.

Kolumbijská kávová kulturní krajina, Kolumbie

Výjimečný příklad trvale udržitelné a produktivní kulturní krajiny, která reprezentuje silnou tradici produkce kávy. Do této oblasti patří 18 urbanistických center na svazích západního a centrálního hřebene Cordillera de los Andes na západě země. Je zde zachována staletá tradice pěstování kávy na malých parcelách ve vysoko položených lesích a způsob, jakým farmáři přizpůsobili kultivaci složitým horským podmínkám.

Archeologická lokalita ostrova Meroe, Súdán

Polopouštní krajina mezi řekami Nil a Atbara byla srdcem království Kúš. Lokalita zahrnuje královské město kúšských králů Meroe poblíž Nilu, náboženské centrum Naqa a místa Musawwarat es Sufra. Nachází se zde pyramidy, chrámy a světské budovy, stejně jako zbytky vodovodů. Ohromná říše se rozkládala od Středozemí až do srdce Afriky.

Wadi Rum, Jordánsko

Rozmanitá pouštní krajina zahrnuje množství osamělých hor, úzkých soutěsek, vysokých skalních útesů, kamenných oblouků, jeskyň. Rozkládá se na 74 000 ha v jižním Jordánsku, zároveň patří k hlavním lákadlům země.

Langobardi v Itálii, Místa moci 568 – 774 n. l., Itálie

Památka se skládá ze sedmi skupin důležitých budov (včetně hradů, kostelů a klášterů) rozprostřených po italském poloostrově. Langobardi (Lombardi) přišli ze severní Evropy a vyvinuli si vlastní specifickou kulturu v Itálii, kde vládli nad rozsáhlými územími od 6. do 8. století. Sehráli důležitou roli v duchovním a kulturním vývoji starého kontinentu ve středověku, zvláště pak v zakládání klášterů.

Továrna Fagus v Alfeldu, Německo

Komplex 10 budov, nacházející se v městečku Alfeld an der Leine v Dolním Sasku, který vznikl v letech 1911 až 1913, s doplňky a dokončenými interiéry v roce 1925. Navrhl jej architekt Eduard Werner, fasády jsou pak dílem Waltera Gropiuse a Adolfa Meyera. Představuje mezník ve vývoji moderní architektury a industriálního designu.

Starobylá čínská kulturní krajina Západního jezera v Chang-čou, Čína

Unikátní lidmi doplněná krajina, která zahrnuje Západní jezero a okolní kopce, inspirovala slavné básníky, učence a umělce již od 9. století. Najdeme tady řadu chrámů, pagod, pavilonů, zahrad a okrasných stromů, stejně tak lávky a umělé ostrovy. Západní jezero ovlivnilo na další staletí zahradní architekturu a design ve zbytku Číny stejně jako v Japonsku a Koreji.

Ostrovy Ogasawara, Japonsko

Japonské souostroví (viz. obrázek), jenž se nachází zhruba tisíc kilometrů jižně od samotného Japonska, obsahuje nesmírně bohatý ekosystém, odrážející širokou škálu evolučních procesů. Lokalita se rozkládá na více než 30 ostrůvcích soustředěných do tří skupin, na ploše 7 393 ha.

Kulturní krajina Konso, Etiopie

Jedná se o vyprahlou oblast kamenných zděných teras a opevněných osad v etiopské vysočině Konso. Můžeme se zde přesvědčit o živoucí kulturní tradici sahající 21 generací do historie (více než 400 let), která se adaptovala v suchém nehostinném prostředí. Antropomorfní dřevěné sochy jsou seskupené k představení respektovaných členů jednotlivých komunit a zvláště pak heroických událostí.

Pevnost Fort Jesus, Mombasa, Keňa

Pevnost postavili Portugalci v letech 1593-1596 podle návrhu Giovanniho Battisty Cairatiho, aby chránili přístav Mombasa na břehu Indického oceánu. Pevnost je zároveň nejlépe zachovalým příkladem portugalského vojenského opevnění 16. století, stejně jako mezník v historii tohoto typu staveb.

Citadela dynastie Ho, Vietnam

Citadela dynastie Ho, postavená v souladu s principy Feng-šuej, vypovídá o rozvíjejícím se neo-konfucianismu ve Vietnamu pozdního 14. století a jeho šíření do dalších částí východní Asie. Budovy citadely reprezentují výjimečný příklad nového stylu imperiálního města jihovýchodní Asie.

Starobylé vesnice severní Sýrie, Sýrie

Asi 40 vesnic, sdružených do osmi skupin na severozápadě Sýrie, poskytují pozoruhodné svědectví o venkovském životě v pozdní antice a během byzantské éry. Vesnice byly postavené mezi 1. až 7. stoletím, lidé je však opustili mezi 8. až 10. stoletím. Proto jsou také známá jako Mrtvá města. Zachovalo se velmi dobře jejich umístění v původní krajině, stejně tak i množství architektonických pozůstatků těchto osídlení: pohanské chrámy, kostely, cisterny, lázně apod.

Zdroj: Lidovky.cz. Foto: Internet