Slovo vyletí a pár volů ho nepřitáhne zpět …

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Tak jsem se dočetla, že poměrně velké procento našeho národa (myslím 30%) je podprůměrné inteligence a to je tedy opravdu velký počet lidí na tak malou zemi, že?

Chudáci ti, kteří jsou skoro nebo úplně geniální, ti si nemají s kým povídat, protože jim vlastně spousta lidí nerozumí, o čem mluví a proč tak mluví a co vlastně chtějí. Myslím, že je to velká odvaha vylézt na veřejnost s tak truchlivým zjištěním o vlastním národě, ke kterému patřím, jehož jazykem mluvím a s nímž žiji ve společné zemi, sdílím s ním vládu, právo, výsostné znaky, všechno, co mne obklopuje, čím jsem a co je mi blízké, pokud má státní příslušnost pro mne neznamená jen občanku s lvíčkem …

Tento článek nesměřuje vůči citovaném autorovi blogu, má právo na své názory, jako každý jiný. Jistě, že nečeká, že s ním bude každý souhlasit, konečně, ani já neoponuji v pravém slova smyslu, spíš píši svůj názor v tom smyslu, že lidé ještě dokáží rozeznávat, co je dobře nebo špatně a jejich výsostným právem je myslet na svou budoucnost a potažmo tím i na budoucnost této země, ke které hledí se znepokojením.

Nejsou obyčejní lidé …

Česká společnost se nedělí na obyčejné a neobyčejné lidi. Všichni jsou čeští občané, byť různých národností a všichni jsou si rovni před právem. To, jak se v naší zemi s právem zachází, je věc další, ale já pevně věřím, že se to v blízké budoucnosti zlepší. Bude muset. Proti výrazu“obyčejní lidé“ nic nemám, pokud se tím nemyslí něco dehonestujícího, co označuje určitou společenskou vrstvu jako něco méně významného. Ale všichni jsme obyčejní lidé! Smiřme se už s tím, že za pouhých dvaadvaceti let jsme přešli do jiného systému se starými návyky, že očekáváme něco, co nemůže být realitou a že je nám bližší solidarita nad sobectvím, egocentrismem a věřím docela i tomu, že naši potomci to tak budou cítit, protože je to v nás zabudováno i dílem historie, dílem tradice i výchovou. Tahanice, které denně dílem médií, stále zasahují do našeho života mnoho lidí bere negativně. Jakoby v tisku nebylo dost místa pro jiné zprávy. Tak jak lidé přestávají sledovat televizi, brzy přestanou číst noviny. A možná, že se vrátí ke knihám, začnou chodit do divadla, vést společenský život, možná, že začnou mezi sebou komunikovat a přátelit se. A třeba se i vzdělávat. Nerovnováha mezi lidmi je způsobena nejistotou a také tím, že každý se snaží, po svém, nějak obstát a víceméně se znepokojením sledují situaci, aby dokázali odhadnout, jak se mají zařídit v nejbližších měsících. Ale to není nic nenormálního, hloupého. Naopak. Lidé dobře chápou, že právě proto, že jsou obyčejnými lidmi v tom nejlepším slova smyslu, musí se bránit proti nedostatku a zhroucení jejich běhu života.

Starosti „obyčejných lidí“

Proč o tom mluvím! Ať se nám to líbí nebo ne, není v pořádku se, byť v myšlenkách rozdělovat na ty a ty, protože musíme všichni táhnout za jeden provaz v dobách zlých a dobrých. Lidé dobře dokáží rozlišit, co je dobré nebo špatné a samozřejmě, že očekávají, že jim dá někdo naději do budoucna, protože mnozí z nich v té budoucnosti budou prožívat své stáří a jejich děti budou začínat svůj život v dospělosti. Ale málokdo se zajímá o tahanice v tisku, protože na to nemá zase tolik času, ale lidé se zajímají, zda se jim vyplatí šetřit peníze, co bude s jejich úsporami a jak se bude vyvíjet sociální politika, zdravotnická politika, zda budou spolehlivě léčení, zda si vzít úvěr a nebo počkat, až to bude výhodnější. To jsou starosti lidí! A starosti na místě. Je to známka, že lidé mají vůli respektovat stát a mám pocit, že ho více respektují „ti obyčejní“ než „ti neobyčejní“, kteří mají pocit, že peníze přinášejí větší svobodu v rozhodování. Je to omyl. Pokud lidé společnou vůlí nebudou prosazovat zájmy,což je v demokracii normální a současně i žádoucí, pak bude zle i těm, kteří si myslí, že se něčím odlišují.

Myslím, že kritizovat celý národ v této době, která je plná nejistoty, není na místě. Já si myslím, naopak, že má tento národ dost inteligence, aby se dokázal s problémy vypořádat, a to tak, jak to dokázal v celé své více než tisícileté historii. A tu mají pod kůží! Lidé se sami musí rozhodnout, co je jim bližší a jaké hodnoty budou vyznávat a zda ty hodnoty budou v budoucnosti k dobrému nebo špatnému.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet