Důchodce a duchovní život – Symetrie

Autor článku: František Benda Pojem symetrie je úzce svázán s otázkou středu. Jak se získá? Velmi jednoduše. Matematicky tak, že se množství dělí dvěma, geometr zas použije měřítko.

Vzniknou tak dvě části, které jsou v mnoha parametrech naprosto shodné, až na to, že dost často je každá zrcadlovým obrazem té druhé. Názorně to vidíme na stupnici teploměru: jedna řada čísel stoupá od nuly vzhůru, druhá, s ní shodná, klesá dolů. Kvantitativně jsou tedy shodné, kdežto co do vlastností zcela odlišné.

Symetrie je tedy vlastnost jakýchsi dvou celků, které postaveny vedle sebe, se navzájem zdánlivě nikterak neliší. Až na to, že vnitřně mohou mít odlišnou strukturu.

Částice a síly, vyskytující se v přírodě, jsou jak symetrické, tak nesymetrické. Symetrie některých dosahuje vysokého stupně, zatímco jinde není ani v náznaku.

Pokud se vyskytuje, pak většinou v živém světě. U rostlin, hmyzu i u živočichů je zcela očividná. Na lidských tvářích, v mládí zpravidla ladně symetrických, lze postupem času pozorovat, jak vnitřní síly, symetrii udržující, zvolna ochabují a některá strana se proti opačné pomalu deformuje.

U hmotných lidských výtvorů je většinou symetrie vyžadovaná, neboť je účelná. Vozidlo, které by mělo kola různých velikostí, je sice myslitelné, ale konstrukčně i provozně dost náročné. U staveb, které si jinak v symetrii libují, je naopak módní vymýšlet různé pokroucené linie, kde mnohdy vítězí originalita nad elegancí. Ani účelnost zde není zcela zaručena. Jistou estetickou ladnost jim ovšem upřít nelze.

U symetrického jevu nebývá problém určit osu souměrnosti. Složitější je symetrickou podobu podle již hotové předlohy vytvořit. Ukazují-li nám na některém zámku dvanáct židlí s vyřezávanými opěradly, u nichž upozorňují na to, že každé má jiný vzor, zas tak velká rarita to není. Mimořádné by bylo, kdyby se stejný vzor opakoval dvanáctkrát – jen ať si to někdo zkusí (samozřejmě ručně, bez mechanizace).
Snaha odhalit symetrii v přírodě je prastará. Znalost jejích zákonitostí by mohla vést k důležitým objevům. Předpokládá se, že je branou k vyváženosti, rovnováze a klidu. To ale nejsou hodnoty tvůrčí. Buridanův osel, mající po obou stranách hlavy naprosto stejné otýpky sena, nakonec pošel hlady, nemoha se rozhodnout, které dát přednost. Stejně tak čtyři auta, která se ocitla ve stejné chvíli na křižovatce stejných silnic, nevyjedou – pokud některé z nich neporuší předpis a neiniciuje tak následný rozjezd.
Umělce absolutní symetrie příliš neláká. Raději se přidržují tzv. „zlatého řezu“, který lahodí oku. Na obrazech, kde se vyskytuje, není na první pohled zřejmý – odhalí jej teprve odborná analýza.
Problematická je symetrie dobra a zla. Jedno je protikladem druhého – mají si být kvantitativně rovnocenné? Pohnul by se pak svět vůbec někam? „Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze ko-
ho pohoršení přichází“, praví Kristus. Také dávná pověst o válce andělů naznačuje, že zlo nezmizelo, nýbrž kdesi skryto dále setrvává, jenomže dobro nad ním přece jen trochu převažuje. Kdyby převažovalo zlo, vznikla by sebevražedná spirála postupujícího a nezvratného sebezničení. Je v tom naděje na konečné vítězství dobra, jakkoli se okamžitému pohledu může zdát, že je tomu právě naopak.

Harmonie se nalézá tam, kde všechny komponenty, vstupující do děje, se nacházejí na správném místě. Než se ale na ně dostaly, musely si vyřešit řadu vlastních problémů, ve kterých se přetahovala řada protikladných dvojic. Při jejich řešení bylo vždy nutno použít vůle a citu, aby převážila vždy právě ta strana potřebná.

Aby orchestr podal perfektní výkon, musí každý nástroj nasadit ve chvíli, kterou mu předpisuje partitura. Dávno předtím se na to musel každý hudebník připravit ve svém vlastním světě svými vlastními metodami. Nezvládne-li to, nemá v orchestru co dělat.

Zvláštní hru na symetrii představuje balíček karet. Je pro velké množství her vždy stejný. Hráči si předem domluví symetrický postup, kterým budou jednotlivé listy skládat, a ten pak během hry striktně dodržují. Možností je značné množství. Hra končí je-li dosaženo požadovaného výsledku a žádné volné listy už nezbývají. Výsledek je nesymetrický, neboť vyhrát může pouze jeden. Ten prohravší je ale pro hru nutný, neboť jinak by se nemohla vůbec uskutečnit.

S požadavkem symetrie je nutno zacházet velice opatrně. Není tvůrčí, ale zato pro udržení chodu soustavy je nezbytně nutná. Pro tvůrčí záměry je třeba se s ní rozloučit a nerespektovat ji.
Harmonický výsledek je pak složen z řady detailů, z nichž každý musel projít svým vlastním vývojem, ve kterém se rozhořelo polarizované dilema v plné síle.

Autor: František Benda, Foto: Internet