Když se ženy domluví 29

Autor článku: Irena Fuchsová MONTÁŽ. Moje žena Alice mluví hodně. Záměrně nepíšu, že mluví ráda. Řekli byste o sobě, že rádi dýcháte? Neřekli, protože dýcháte pořád. Aniž byste na dýchání mysleli, dýcháte, protože dýchat musíte. A přesně tak je to s mojí Alicí.

Je kulomet k nezastavení. Kromě toho je krásná, chytrá, štíhlá, obětavá matka dvou dětí, dokonalá manželka a perfektní milenka.
Ale pořád mluví. Pořád. Mluví i při milování. Ale nemyslete si, že to je nějaké přiblblé kvokání! Není jako ty slepice, které jsou vždy „při věci“ a dokážou položit chlapovi opravdu výstižnou otázku těsně před jeho vyvrcholením.
„Pepíku, došel jsi vůbec s tím košem? Nedošel, viď? To jsem si mohla myslet! Ten papír vod syrečků je cejtit až sem…“
Ne! Ne! Ne! Alice naše milování komentuje stejně dobře, jako nejlepší sportovní redaktor komentuje důležitý zápas na olympiádě. A mě to vzrušovalo při našem prvním milování a vzrušuje mě to i po dvanáctiletém manželství.
Každý jsme nějaký. Mně prostě její noční povídání při milování vyhovuje, a proto musím snášet její povídání denní.
No jo, to jsem si mohl myslet, že budete chtít slyšet, co říká! Nechci se chlubit, ale radši případné čtenářky, které mi napíšou, upozorňuju, že nechci a nebudu Alici nevěrný! Musím se vám totiž skromně přiznat, že jsem borec!
Posuďte sami.
„Tedy, Jaroušku, tys mi ho tam dneska zasunul tak nějak jinak! Krásně! Jako trochu zešišata! Ááááá… Jaroušku, jak ty to děláš? Pojď ke mně vejš, tááák, a teď ho cejtím, Jaroušku, až někde vzadu, skoro jako by do mě lezl pozpátku! Víš, tak nějak zezadu… ty jsi božský! Největší štěstí mého života bylo, že jsem si tě vzala! Jaroušku! Áááááá! Jaroušku, já tě vidím! Mám zavřené oči a vidím tě! Jsi jako obrovská kláda! Taková, co na ní jela… áááá… co na ní jela pyšná princezna se zlatou hvězdou na čele! S princem! Pamatuješ, jak frčeli a frčeli… A takhle frčíš ty… áááá… tou kládou do mě narážíš a narážíš! Ne! Ty mě chceš zničit! Tys ho ve mně zahnul ještě víc, Jaroušku! Jak jsi to udělal? Och, to je krásný! Takhle krásný to ještě nikdy nebylo! Jaroušku, co to se mnou děláš, miláčku můj?! Ježiši, už dost! Už nemůžu! Jaroušku, že ty ses ve mně zašprajcoval!? Ááááá! Tys nabobtnal a nemůžeš ven! Ách! Jaroušku, ty mě roztrhneš! Ty mě rozerveš! Už budu! Už budu! Buš do mě! Rozervi mě! Nešetři mě! Stříkej to do mě vařící!“
Když Alice vykřikne tuhle nádherně střelenou větu- vždyť semeno je všechno možné, jenom ne vařící- je to známka toho, že se blíží její orgasmus.
„Stříkej to do mě vařící!“
To je její poslední srozumitelná věta, i když ne zcela pravdivá. Čímž chci skromně zdůraznit, že vše, co bylo řečeno před touto větou, pravda byla.
Jednou jsem odjel na měsíc na montáž až k Otrokovicím. Nemělo smysl, abych se na víkendy vracel domů. To jsme si radši v sobotu a v neděli s kolegy přispali a kolem poledne jsme šli makat, abychom stavbu mohli předat co nejdřív.
První večer jsem zatelefonoval ze svého jednolůžkového pokoje domů. Chystal jsem se, že budu muset svoji upovídanou ženu šikovně včas utnout, aby mě účet za telefon nezruinoval, ale zároveň jsem počítal s tím, že je to poprvé a že ji budu muset nechat chvíli mluvit…
Když mě vyzpovídala, jak tady vaří, co práce, jaké je ubytování a co lidi, začala mluvit ona. Předpokládal jsem to, pohodlně se uvelebil v křesle a zavřel oči.
Alice mluvila a mluvila a já najednou zpozorněl.
„Jaroušku, jedna hlavička byla od deště skoro ulomená! Víš, co jsem udělala? Tu červeňoučkou hlavičku jsem opatrně nadzvedla ukazováčkem a přidržela ji! Tu červeňoučkou, něžňoučkou hlavičku! Malou! Nalomenou! Přidržela jsem ji jemně mezi ukazováčkem a palcem…“
Lups ho! Slipy se mi nadmuly, i když Alice mluvila o petúniích, kterých má letos plný balkon. Představil jsem si její ukazováček. Nenadzvedával petúnii, ale mé přirození! Představil jsem si její palec, jak pomáhá ukazováčku a ruka mi sjela do slipů…
Alice pokračovala.
„A lobelky jsem musela pořádně prohrábnout prsty, protože byly od deště celé pocuchané! A to ti bylo tak příjemné, chladit si v nich ruce, bylo to, jako když se hrabu v zelených vlasech vodníčka, ale musela jsem být opatrná, abych některou nehtem nebo prudším pohybem zbytečně nepřetrhla! Až jsem se musela smát! Jako by to ta lobelka cítila, viď? To ty jsi jiná citlivka! Vážně! V tu chvíli jsem si vzpomněla na tebe! Jak tě někdy nechtíc zatahám za chloupky kolem tvého broučka a jak ty vyjekneš…“
Představil jsem si to a cítil jsem, že za chvíli budu. Z posledních sil jsem se vzmohl na krátkou otázku.
„A co v práci, miláčku?“
„Ani mi nemluv, Jaroušku! Představ si, že dneska přišla Olina do práce a měla tak vypasovanou sukni, že jí byl vidět vzoreček na kalhotkách! A co myslíš, že udělal šéf ?“
Nedozvěděl jsem se, co udělal, protože v tu chvíli jsem se udělal já.
Nechal jsem Alici ještě chvíli mluvit a pak jsem hovor ukončil.
„Miláčku, zavolej mi zítra večer ty, ano? Přesně v devět. Už jsem dneska nějak po tom všem unavený a chce se mi strašně spát… Dobrou noc, moje kočičko! A těším se na zítra! Volej mi každý večer! Nezapomeň! Budu se těšit!“
A tak Alice volala každý večer v devět, mluvila a mluvila, pět, deset minut- a její promluvy byly pro mě čím dál eroticky zajímavější. Ale je pravda, že čím déle jsem byl pryč, tím víc se naše telefonické rozhovory zkracovaly. Někdy mi prostě stačily dvě tři věty a…
Však víte.
„Miláčku, kdybys mě teď viděl! Děti už spí! A já šla zalejvat balkon jenom tak! V tričku, ale bez kalhotek! A protože dopoledne trochu pršelo, byla jsem s tím dneska hotová šup šup!“
Panečku! Šup šup a já byl hotovej taky!
Jindy mi zase vyprávěla, jak si zadřela do palce třísku a jak si ji vycucávala a vysvětlovala mi to tak barvitě, že jsem byl hotovej dřív, než řekla, že si nakonec musela dojít pro pinzetu.
Po měsíci jsem se vrátil a líčit vám, jaké bylo naše milování, by bylo nošení dříví do lesa. Řeknu vám jenom jedno. Kam se hrabou telefony!
Byl jsem doma asi čtrnáct dní, když přišlo vyúčtování z Telecomu.
Málem jsem se skácel. Skoro pět tisíc! Tak to tedy ne, holčičko! Něco jiného jsou monology při milování a něco jiného je klábosení s kamarádkami, když nejsem doma! Nota bene po telefonu, na což doplácí celá rodina!
„Alice! Alice,“ zařval jsem na celý byt, a protože to dělám málokdy, přišla z kuchyně hned. „Podívej se na tohle!“
Natáhl jsem k ní ruku s účtem, ale ona se na něj ani nepodívala. Zaculila se a spiklenecky na mě mrkla.
„A ty se divíš, Jaroušku?“
„Samozřejmě, že se divím,“ zařval jsem vztekle, a i když mě v mozku před dalším řvaním cosi varovalo, řval jsem dál.
„To vypadá, jako bys denně volala na erotickou linku! Zatímco já vydělával prachy u Otrokovic!“
Bum! Dostal jsem ránu do hlavy jak od největšího zabijáka! Když si chlap uvědomí, že kecá blbosti, to je tedy šlupka, řeknu vám!
Ty idiote, nadával jsem si v duchu, ty debile! To kvůli tobě žhavila „erotickou linku“ do ruda! Každý večer v devět! Kvůli tobě! A ty teď tady řveš jak senilní dědek!
Podíval jsem se na Alici a ulevilo se mi. Moje erotická linka se culila.
Přitulila se ke mně a zaryla se mi svoji rozkošnou hlavičkou do podpaží.
„Máš pravdu, Jaroušku! Jako vždycky! Denně jsem volala na erotickou linku! Každý večer, když jsem už měla všechno hotové a děti spaly! A ten chlap, co byl na druhém konci u telefonu, tak strašně daleko ode mě, ten chlap dejchal do sluchátka úplně jako ty, když… když to do mě začneš stříkat vařící! Jaroušku, mně ti z toho bylo vždycky celej večer tak krásně! Ale tak krásně! Jako bys byl u mě! Věřil bys tomu? A to nám přece za ty peníze stojí, nemyslíš?“
Přikývl jsem. Stojí. Ano! Stojí mi to i teď…
Začala mě objímat a povídala, povídala a netrvalo dlouho a naše kuchyň byla svědkem výkřiku, který jsem miloval nejvíc ze všech výkřiků na světě!
„Stříkej to do mě vařící!“

Zdroj:
www.kdyz.cz
fuchsova.blog.idnes.cz.cz