Důchodce a duchovní život – Apage Satanas

Autor článku: František Benda Biblický příběh ze života Ježíše Krista popisuje jeho pokušení ďáblem – Satanem. Ve zhuštěné podobě zde probíhá stejný myšlenkový boj, se kterým se setkává každý, kdo se byť jenom pokusí nějakým způsobem zkultivovat své vlastní myšlenky.

Je všeobecně známo, že jakákoli kultivace spočívá hlavně v odstraňování nadbytečných, hluchých a někdy i škodlivých částí, které by mohly překážet kýženému růstu a naopak v eliminování a podpoře všeho, co onen růst může podpořit.

Hezky se to píše a čte, případně i příjemně představuje – ale už první pokus naznačí, že půjde do tuhého. Najít si klidné místo a pohodlnou polohu je ještě celkem snadné; uvědomit si co se děje v mysli znamená setkat se s chaosem. I když se nám podaří odtáhnout se od představ lichých a bludných, i když zapudíme představy lákavé, které – ponechány samy sobě – by se dokázaly rozvinout ve vzrušující děje (a dospělý člověk snadno rozezná o který typ představ se tu jedná), vždy ještě zůstanou představy tvářící se jako nezbytné a nevyhnutelné základy života, strhující na sebe veškerou pozornost. Kultivace, směřující ke zjednodušení, se nesmí dát oklamat ani jimi a směle přikračuje i k jejich potlačení.

To je také zmiňovaný příběh Ježíše, popisující jeho setkání s ďábelským pokušitelem.
Pouze nejnaivnější dušička by se mohla domnívat, že k něčemu podobnému ve skutečnosti došlo. Vše se odehrálo pouze v mysli, a něco podobného, ovšem v malém, může prožít každý, kdo se dá na duchovní cestu a začne se zabývat vlastními myšlenkami.

Tento příběh přibližuje Ježíše mnohem spíš jako vysoce kultivovaného člověka než jako syna božího. To západní myšlení si libuje v představě, že člověk je ve vesmíru natolik významný jev, že sám Bůh mu vyslal na pomoc dokonce svého jediného syna, aby mu pomohl překonat světské svody.

Východní myšlení nesdílí takové závislé postavení. Je přesvědčeno, že člověk je schopen nalézt v sobě dostatek sil aby důslednou disciplínou překonal vazby světa a dobral se vysokého duchovního poznání. Věří, že je k tomu dokonale vybaven.

V Ježíšově osobnosti si oba tyto názory téměř podávají ruce. Není zas takový rozdíl mezi tím jestli někdo velké bohatství zdědí nebo jestli si k němu dopomůže tvrdou prací a odříkáním – pakliže pomáhají svému okolí, na výsledku se to ani moc nepozná.

Jaký je tedy ten příběh? Podle Matouše (4,1-10) zní takto:
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby“. On však odpověděl: „Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“.
Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!“
Ježíš mu pravil: „Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého“.
Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“.

Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat“.

Je zaznamenáno, že později mnozí mystici a svámiové zažili něco podobného. Výklady jejich vidění se pozoruhodně v mnohém shodují.
Pokušení první (proměna kamenů chléb). Po dlouhodobém půstu hlad dotírá, myšlenky na jídlo se vnucují. Duchovní odhodlání však musí být v této chvíli silnější a odvrhuje je. Vyhovět momentálním požadavkům těla by znamenalo narušení zvolené cesty.

Pokušení druhé (seskok z věže). Víru a přesvědčení není dobře pokoušet malichernými návrhy. Důkazy požaduje věda – víra kráčí jinými cestami. Dveřmi, na které je upřen netrpělivý zrak, nikdo nevejde.
Pokušení třetí (na vysoké hoře). Vysoká hora umožňuje přehled nejrůznějších příležitostí. Ty jsou vesměs neutrální, ani kladné, ani záporné. Kladné vyžadují sebekázeň a odříkání, záporné nabízejí dočasné výhody. Teprve člověk jim dává svou volbou patřičnou náplň. Kristus zdánlivě velkorysou nabídku odmítá – volí příklon k dobru.

Pozoruhodný je pak závěr: jdi z cesty, Satane – v originále apage Satanas. Tedy nikoli zmiz, zanikni, více se neobjevuj, nýbrž pouze nepřekážej, máme teď na práci něco důležitějšího. V tom je vlastně návod i pro všechna obdobná lidská rozhodnutí.
Dá se ale vyvodit i více.

První pokušení – mysl je silnější než tělo. Dokáže je dovést až k sebezničení. Jeho disciplína jí ale může dopomoci k rozvinutí v duchovním směru.

Druhé pokušení přináší varování před licoměrnýma neplodným předváděním se pro potlesk davu. Duchovnímu zaměření to víc škodí než prospívá.

A ještě třetí. Duchovní život nevede k blahobytu – spíš naopak. Přináší ale větší uspokojení než život v blahobytu, který je vyplněn mnohými nepříjemnostmi.

Pozoruhodný je i další závěr: teprve potom Pokušitel odstoupil a nechal ho na pokoji. To přináší naději že odhodlanou prací je možno zvítězit nad zlovolnými myšlenkami (kterých není nikdo ušetřen) a dobrat se tolik žádoucího zklidnění mysli.

Autor: František Benda, Foto: Internet