Když se ženy domluví 30

Autor článku: Irena Fuchsová MOŘSKÁ NEMOC II. Chachacha! Chachacha! Dovolte, abych se zasmála! Když jsem si přečetla povídku Mořská nemoc I., o tom, jak se nějakej Vladimír zamiloval do nějaký Natálie a vzal si ji po víkendové známosti, i když mu to jeho matinka rozmlouvala.

A jeli na svatební cestu lodí po moři a z tý Natálie se vyklubala pěkná kráva, protože když Vladimír dostal mořskou nemoc, tak ona se urazila, že jí kazí svatební cestu a našla si jinou společnost a on se nakonec od ní z kajuty odstěhoval, protože se mu chtělo zvracet, kdykoli se na ni podíval, a když se vrátili z téhle povedené svatební cesty po moři, tak se hned rozvedli…
No, nezlobte se na mě, ale takhle to vůbec, ale vůbec nebylo!
Ta Natálie, to jsem prosím já. Jmenuju se Romana a všechno bylo úplně jinak.
Poslouchejte!
Jsem takovej ten typ, kvůli kterýmu dělají určitý chlapi všechno. Jsem štíhlá, vysoká, prsa čtyřky, mám dlouhý blond vlasy, jsem chytrá, ale tak, že si chlap myslí, že chytřejší je on, jsem…
Prostě nejsem slepice, jako ostatní ženský! Klidně se, slepice, uražte, ale kdybych se někdy měla některé z vás podobat, radši bych si hodila mašli!
Jsi noční motýl, říkal mi Mraveneček.
Ženo ďáble, vykřikoval do noci Sektor.
Osudová ženo, šeptal mi Lanšmíd.
A na Čachtickou princeznu mě přejmenoval Statkář.
Chlapi po mně prostě jeli.
Bylo mi dvanáct a kluci se mohli pozabíjet o to, který z nich mě pozve do Jámy na kulečník.
Bylo mi patnáct a jeden pětadvacetiletý ženáč se chtěl kvůli mně rozvádět. Jeho ženuška se dvěma rozeřvanejma dětičkama přišla do školy, stála před mojí třídou, čekala na přestávku, haranti řvali, a když jsem vyšla ze třídy, začala řvát i ona. Že jsem kurva a tahám tátu od rodiny. Byla z toho ostuda, ale její, protože já byla pořád ještě panna, což se ještě ten den zjistilo.
Když mi bylo šestnáct, řekla jsem si, že by nebylo špatné mít svůj byt. To už kolem mě skoro rok vopruzoval Mraveneček. Bylo mu čtyřicet sedm, měl šedesát zaměstnanců, manželku, která se nemohla smířit s tím, že už nemůže jezdit na chatu na Sázavu, ale musí s Mravenečkem třikrát do roka na Kanáry, a tak se nedivte, že od ní odešel a koupil dva byty.
Jeden pro nás a jeden nechal napsat na mě.
Odmaturovala jsem a řekla si, že by to chtělo auto. Seznámila jsem se s Lanšmídem, který je prodával. Mraveneček odletěl na Kanáry, kam s ním tentokrát velmi ráda odletěla i jeho žena, a já si vybrala nádherné auto, které mi Lanšmíd daroval.
Po Lanšmídovi jsem se seznámila se Sektorem, který k nám dovážel nábytek z Holandska. Když mi zařídil byt, přišel na řadu Statkář, který mi daroval nádhernou chalupu.
Zvenku vypadala jako babička od Božky Němcovy a vevnitř jako Madonna.
Mraveneček, Lanšmíd, Sektor a Statkář nestáli v posteli za nic. A to jsem řekla poměrně slušně.
Takže mi bylo dvacet, měla jsem zařízený byt, auto, chalupu, několik bankovních účtů a neměla jsem nikdy orgasmus.
Četla jsem o něm, viděla ho stovky na videu a v televizi, pokoušela jsem se vyvolat si ho sama, ale nešlo to. Něco se ve mně zaseklo.
Člověk nemůže mít všechno.
A pak jsem poznala Vladimíra. Toho, o kterém byla ta prolhaná povídka.
Hned, jak jsem ho uviděla v Tančírně poprvé a on se na mě podíval, cítila jsem, jak se mi dole všechno sevřelo a začalo nedočkavě tepat. Bum, bum, bum. V životě se mi to dole tak nestahovalo, jako při pohledu na Vladimíra.
On byl přesně to, po čem jsem toužila od dvanácti let. A víte, co mi řekl při prvním tanci? Že to v něm tepe ještě víc než ve mně! Fakt, my si dávali rány, jenom jsme se dotkli! My jsme se ani nemuseli dotknout a dávali jsme si rány! My byli nabití elektřinou! Všichni kolem nás si toho všimli!
A víte, co bylo dál? Já, která nechávala chlapy kolem sebe slintat dlouhé měsíce, až jim to lezlo na mozek a dali mi všechno, o co jsem hlesla, já se Vladimírovi sama nabídla!
„Prosím, prosím! Udělej mi to! Vyluxuj mě, Dimírku!“
Tohle jsem řekla a bylo to.
Za osm minut od chvíle, kdy jsme se poprvé uviděli, jsme souložili v malé šatně pod kabáty, které visely až dolů a zakrývaly nás. Šatnářka stála před pultem šatny a říkala si, jak přišla lacino k pěti kilu.
Byla to rychlovka, ale jaká! Já myslela, že umřu!
Chtělo se mi řvát, ale nemohla jsem, všude bylo plno lidí, Vladimír mi zacpával ústa, vzpínala jsem se proti němu, oba jsme byli zpocení, a hned jak jsme vypadli z Tančírny, odvezla jsem ho k sobě na chalupu a tam jsme se promilovali sobotou a nedělí.
Ach bože, ty orgasmy!
Ty orgasmy!
Podívejte se, já měla všechno! Všechno! Jenom ne chlapa, se kterým bych měla orgasmus. A teď jsem měla i to. Chlapa, co umí dělat orgasmy. Tak proč bych si ho nevzala, když mě o to v neděli večer požádal? Znali jsme se tři dny a už mě požádal o ruku! On nechtěl moje auto, můj byt, moji chalupu. On věděl prd, co mám a co všechno je moje! On chtěl mě! On byl milováním se mnou stejně rozhicovanej, jako já byla rozhicovaná už jenom tím, že se na mě podíval!
Prostě jsme se za pár dnů vzali! A hned jsme jeli na letiště a letěli do přístavu a hned na loď! Víte, jak jsem se třásla nedočkavostí, abysme už byli spolu? Víte, jak jsem toužila po tom, aby Dimírek se mnou luxoval? Představa hadice od luxu, představa trubice, jak nasává prach, mě vždycky vzrušovala, proto jsem naše milování s Dimírkem od začátku nazývala luxováním! A on to miloval!
Stejně jako miloval, že jsem mu říkala Dimírku. Víte, jak já se těšila na naši první noc na lodi? Na naši svatební noc? Na noc, kdy mě Dimírek poprvé vyluxuje jako můj manžel a já budu pod ním křičet poprvé jinak, protože budu poprvé křičet jako jeho manželka?
Dovedete si to představit?
Byla jsem šťastná! Šťastná! Šťastná!
Dimírek ale chtěl luxovat hned, jak jsme přišli do kajuty. To jsem odmítla. Mám ráda, když věci mají svůj řád. Potřebovala jsem se v kajutě zabydlet a luxovat jsem odmítla. Dimírek to respektoval a nezlobil se. Věděl, že si to za pár hodin vynahradíme.
Šli jsme potom na večeři a já, novomanželka, jsem poprvé sáhla pod stolem na přirození svému manželovi. Ano! Poprvé jsem na veřejnosti sáhla chlapovi tam!
TAM.
Podívejte se, můžete si o mně klidně říkat, že jsem kurva, když jsem z chlapů vytáhla byt, auťák, chalupu, nábytek… Ale tak to není! Oni mi to dávali sami, protože jsem s nimi nechtěla nic mít! A teprve, když mi něco dali, tak jsem se s nimi vyspala. Občas. Stejně jsem z toho nikdy nic neměla, tak co bych se namáhala. Orgasmus jsem jim zahrála. Perfektně zahrála. Bylo to náročné, proto jsem ho hrála jenom občas. Připadali si jako páni tvorstva. Pěstmi se bouchali do prsou!
„Uhááá! Uhááá!“
Tsss. Byla s nima sranda…
Ale Dimírek byl můj manžel! Uměl dělat orgasmy a já po něm nechtěla nic jiného než orgasmy! Pořád! Celý život! Až do smrti! Samé orgasmy! Samé!
Luxuj! Luxuj!
Luxuj mě, Dimírku!
A teď jsem seděla se svým mužem na lodi v jídelně a rukou šátrala pod stolem, abych co nejlépe chytila jeho přirození. Cítila jsem, jak mu tuhne, ale Dimírek najednou vstal od stolu.
„Promiň, Romano, budu zvracet!“
To mi řekl! Chápete to? Řekl tuhle přiblblou větu, otočil se a utíkal z jídelny! Bylo mi trapně. Seděli jsme u stolu s takovými mladými blbečky, pořád na nás civěli, byli jsme pro ně exoti, novomanželé, a teď tohle! Omluvila jsem se a šla za ním.
No… a v kajutě…
Víte co? Já to zkrátím.
Dimírek problil celé dny a mě úplně ignoroval! Ani jednou jsme neluxovali! On mě neviděl, necejtil, neslyšel!
Jenom blil a blil. Chápete to? Já si ho vemu kvůli tomu, že je první chlap, který mi udělal orgasmus a ne ledajaký orgasmus! To byly sopky orgasmů! To byl amazonský prales orgasmů! To byla narvaná předvánoční burza orgasmů! Já byla jeden jediný, obrovský orgasmus! A on?
On na naší svatební cestě, na začátku naší svatební noci, ve chvíli, kdy se mi to dole začne stahovat- on si klidně začne blít! Chápete to? Blít?! Já to tedy nechápu dodnes!
Zařídila jsem mu doktora, zajistila jsem, aby mu nosili jídlo do kajuty, služba se na něho chodila několikrát za den dívat, a poprosila jsem kapitána, aby mi doporučil nějakou společnost, nebo budu mít krizi. A abych měla krizi na své svatební cestě… tak to tedy ne!
Kapitán byl velmi zajímavý muž. Měl nádhernou vilu ve Francii u moře a… jak říkám, byl velmi zajímavý. Začala jsem mu říkat Francouz. Požádala jsem ho, aby Dimírka z mé kabiny co nejdřív přestěhoval.
Chtěla jsem být sama nejenom proto, aby se u mě Francouz mohl stavovat při nočních kontrolách lodi. Chtěla jsem být sama i proto, že mě Dimírek strašně zklamal.
Co na tom, že mi jako první muž udělal orgasmus, když mi ho neudělal o naší svatební noci?
A pak, můj kapitán, můj Francouz uměl orgasmy dělat také! A jaké!
A JAKÉ!
Tak, vážení čtenáři, takhle to bylo s naší svatební cestou! Z Dimírka se vykluboval prachobyčejný slaboch, kterého sebemenší nemoc sklátí!
To není nic pro mě.
A jen tak mimochodem, Francouzova vila je kouzelná!

Zdroj:
www.kdyz.cz
fuchsova.blog.idnes.cz.cz