Univerzity třetího věku

V současné době lidé po ukončení aktivního pracovního věku odchází do důchodu, často však v mnohem lepší fyzickém i psychickém stavu, než tomu bylo dříve. Senioři se mohou konečně naplno věnovat svým koníčkům, ale mají i zájem pokračovat v aktivní činnosti a zachovat své spojení se společenským životem. Mnoho univerzit a vysokých škol na celém světě organizuje speciální kurzy pro seniory. Obvyklý název pro tuto oblast celoživotního vzdělávání je univerzita třetího věku (U3V).

V posledních dvaceti letech roste popularita přednášek a studijních programů tohoto typu. Realizátory seniorského vzdělávání u nás sdružuje Asociace univerzit třetího věku v České republice. Její role je velmi důležitá, neboť na jednotlivých univerzitách třetího věku rozvíjí různé didaktické způsoby výuky a prostřednictvím Asociace si mohou jednotliví členové sdělovat zkušenosti.

Historie vzdělávání seniorů

Od středověku plnily vrcholné vzdělávací instituce a univerzity roli výchovy profesních odborníků a vědeckého výzkumu. Asi v polovině 20. století přibyla ještě služba veřejnosti. Univerzity již nebyly zaměřeny jen na mladé lidi kolem dvaceti let. Službu veřejnosti můžeme chápat jako různé činnosti, počínaje snahou o zlepšení kulturní, morální a etické úrovně společnosti, přes zvýšení obecné vzdělanosti až po aplikace moderních technologií. Jednou z možností zmíněných aktivit se staly univerzity třetího věku, které si vytyčily dva hlavní cíle, a to zlepšení kvality života seniorů a jejich vzdělávání.

S první výukou na univerzitní úrovni, specificky určenou pro seniory, začal prof. Pierre Vellas v roce 1973 na Univerzitě sociálních věd v Toulouse ve Francii. Pojem „univerzita třetího věku“ použil Vellas v roce 1973.
Univerzity třetího věku v čase svého vzniku představovaly symbol nového, aktivního, cílevědomého a informovaného přístupu seniora k svému životu.

V roce 1975 vznikla AIUTA, Mezinárodní sdružení univerzit třetího věku, a v roce 1981 sdružovala již na 170 členských institucí. V lednu 2011 byl zvolen prezidentem AIUTA Francois Vellas, syn Pierra Vellase. AIUTA pořádá každoročně bohatě navštěvované mezinárodní konference.

Vzdělávání seniorů v zahraničí

Na zahraničních vysokých školách můžeme sledovat různé přístupy k seniorskému vzdělávání. Značně rozdílný přístup nalezneme ve Francii, Británii, Rakousku a Německu.
Např. v Rakousku senioři usedají do lavic společně se studenty řádného studia – a měli by také řádně skládat zkoušky. Pokud by tak činili, po uzavření studia by nabyli odpovídající vysokoškolskou kvalifikaci. Většinou však zkoušky neskládají a studují si jen tak pro radost. Nejvíce seniorských posluchačů najdeme na univerzitách ve Vídni, Innsbrucku a v Grazu.

Kromě klasické, prezenční výuky se ve světě nabízí i distanční forma kurzů pro seniory. V roce 1998 se v Austrálii rozběhla aktivita „U3A Online“. Zájemci, kteří nemohou z důvodu zdravotních či velké vzdálenosti navštěvovat regulérní výuku U3V, mají k dispozici kurzy zpracované v elektronické podobě.

Od roku 2009 je spuštěna virtuální výuka U3A. Podstatou nejsou strukturované on-line kurzy, ale neformální studium sdružující pomocí internetu navzájem vzdálené účastníky, v principu odkudkoli ve světě.

Vzdělávání seniorů na území České republiky

Seniorské vzdělávání má v České republice mnohem delší historii než univerzity třetího věku. Dokladem toho je vzdělávání seniorské populace v rámci Československého červeného kříže či Klubu aktivního stáří. Doložené činnosti Klubu aktivního stáří (KLAS) sahají do roku 1978. Zaměřoval se především na kurzy věnující se problematice zdraví, ale i kultuře, tradicím a historii. Československý červený kříž zřizoval akademie třetího věku, které velmi často spolupracovaly s univerzitami či vysokými školami. V roce 1983 byla v Přerově založena první česká akademie třetího věku, jejímž zřizovatelem se stalo Okresní kulturní středisko. Spoluorganizátorem se stal Československý červený kříž, jehož prostřednictvím se organizované vzdělávání seniorů rychle rozšířilo. Československý červený kříž přispěl i k zakládání univerzit třetího věku, sám měl na starosti organizační stránku a odbornou zajišťovala univerzita.

Univerzity třetího věku probíhaly v Olomouci při Univerzitě Palackého a v Praze při Univerzitě Karlově. V roce 1988 byl v plánu vznik Univerzity třetího věku v Hradci Králové. Mezi tématy převládala problematika zdravotní a zdravotně-sociální. Často byly probírány i otázky ekologické, lokální i celkové historie, lidové zvyky, tradice a umění. Při vzniku prvních českých akademií a univerzit třetího věku posloužila jako bezprostřední příklad Univerzita třetího věku ve Varšavě. Některé univerzity třetího věku byly založeny až po roce 2000.
Dodnes se dodržuje zásada, že aktivity zaměřené na vzdělávání seniorů se nazývají „univerzitami třetího věku“ tehdy, když jsou organizovány vysokými školami, a je-li pořadatelem jiná organizace, hovoří se o „akademii třetího věku“.

Studium na univerzitách třetího věku

Obsah studia na U3V často koresponduje s obsahovým zaměřením mateřské vysoké školy, jejím odborným, intelektuálním a prostorově-technickým potenciálem. Nabídka kurzů zahrnuje téměř všechny vědní obory od humanitních, přírodovědných až po technické. Metody a formy vyučování jsou samozřejmě přizpůsobeny seniorům.

Podmínky pro přijímání ke vzdělávání v U3V jsou různé a stanovují si je vysoké školy individuálně. Většinou platí pravidlo, že vzdělávání v U3V je možné, pokud dotyčný senior dosáhne alespoň věku potřebného pro přiznání starobního důchodu. Není to však pravidlem a některé univerzity třetího věku přijímají posluchače i daleko mladší. Délka vzdělávání je také individuální a pohybuje se kolem tří až čtyř let. Vzdělávání v U3V bývá většinou zakončeno slavnostním aktem (promocí), na němž absolventi obdrží osvědčení, certifikát.

Za U3V se v drtivé většině případů platí. Cena za vzdělávání v rámci U3V (registrační poplatek, kurzovné, zápisné, vložné) je různá a pohybuje se obecně v řádu několika set korun za semestr. Cena zaplacená seniory na většině škol k provozu nestačí, a proto jsou vzdělávací aktivity často financovány i z jiných zdrojů.

Zdroj: ADAMEC, P.; KRYŠTOF D. Univerzity třetího věku na vysokých školách. Brno, 2011.
Foto: Internet