Vagóny pro ženy? Proč ne?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná České dráhy daly zajímavou nabídku, která vnesla do komunikace mužů a žen trochu nesváru. Proč by nemohly ženy pohodlně cestovat vlaky bez obav, že narazí na obtěžování a nepříjemné chování cestujících mužů?

To je otázka, která je zřejmě podmotem toho nápadu, ale rozhodně naráží na rozpaky obou pohlaví. Budou chtít manželé při své cestě do zahraničí cestovat ve vlaku pro pány nebo pro dámy? Už vidím toho svého, jak se hrne do ženského vagónu. Předpokládám, že nejde o cestu vlakem z Horní Lhoty a do Dolní Lhoty, ale bude se jednat spíš o cestování do vzdálenějších míst, a třeba s dětmi. Jejich štěbetání a kňourání, legrácky z nudy ženy lépe snášejí než cizí muži, kteří by se chtěli třeba při cestě prospat anebo pracovat. Postavila bych to i tak …

U snídaně poslouchám rádio a muž čte noviny. A pak ke mne zvedne oči a položí mi otázku.“Ty jsi taky pro ty ženské vagóny?“

Zamyslím se, chtěla bych mu odpovědět tak, abych mu na zbytek dne nenasadila brouka do hlavy a večer jsme o těch jeho broucích nevedli rozpravy.

„Proč ne? Třeba to bude prospěšné pro obě strany. Ženy potřebují soukromí, muži také, a když třeba jedu do Mnichova, tak rozhodně cestu nedhodlám trávit s člověkem, který přistoupí a hledá někoho, s kým by se pobavil. Nechce se mi s nikým neznámým mluvit.“

„Ale když přistoupí ženské, tak většinou se dají do řeči, ne? Potřebují se vykecat z těch svých problémů, vyměnit si zkušenosti a nadělají víc hluku, než chlapi. Že ano?“

„Tak samozřejmě, že většinou spolu zapředou komunikaci,“ říkám a přemýšlím, kam s tím míří.

„A teď si představ, že si chceš třeba číst a do kupé přistoupí mamina s třemi malými dětmi. Za půl hodiny máš po klidu.“

„Mně to nevadí,“ řekla jsem.

„Mně by to třeba vadilo,“ řekl a zarazil se. Podíval se na mne, ale já jsem ani okem nemrkla. Chvíli jsme se odmlčeli.

Zamyslela jsem se a pak jsem řekla:

„Ale když se neznámý muž dá do hovoru s neznámou ženou, a předesílám, že je to slušný člověk, tak to není nepříjemné. To ne. Konečně, nejedna láska vznikla ve vlaku. Znám dokonce případy, že takové seznámení vedlo k dopisování a nakonec k oboustrannému rozvodu.“

„Tak to se může stát i při cestování v městské dopravě,“ odpověděl, „na tom není nic zvláštního.“

„Opravdu, to není. Když to má být, tak se to stane.“

Podíval se na mne takovým zvláštním pohledem a já k němu vyslala sladký úsměv.

„No, ale teď si představ, že do kupé přistoupí nějaká ženská, které bude všechno vadit. Třeba tvůj parfém, nebo to, že potřebuješ otevřít okno. Znáš to ne?“ řekl.

„Tak to se může stát. A taky se může stát, že do něho nastoupí ženské, které budou celou cestu na sebe útočit, nebo se hlasitě smát, vykládat si nechutné erotické zážitky, popíjet alkohol a obtěžovat spolucestující anebo z toho všeho zvracet. A v kupé bude těhotná paní, naprosto zoufalá, že se nemůže přemístit do jiného kupé, že je nějaká úřední osoba, která by je zklidnila na hony daleko, protože se předpokládá, že ženy jsou tichá stvoření, čistotná, dobře vychovaná,“ předvedla jsem svůj hororový scénář.

„Jistě, u žen se vlastně obecně nepředpokládá, že by měly násilnické sklony. Ale mají. Mohou být možná nebezpečnější, než muži. Takže to vyjde na stejno. A jestli se ti navrhovatelé domnívají, že jízda ženskými vagóny eliminuje strach žen z násilnického chování a nebudou muset nasazovat do takových vagónů ochranku za účelem úspory, pak se asi mýlí. Nehledě na to, že taková ženská, které nejsou krádeže nic cizího, se může zaměřit na druhou, co má na sobě šperky, nebo u které předpokládá, že má v kabelce pěknou sumičku, také zaútočí. Zvláště, kdy budou ve kupé samy.“

„To máš pravdu. Takový ženský vagón může být rájem pro takové spekulace. A pak se pomoci nedovolá. Dá se předpokládat, že vzniknou nové příběhy, které se pak budou řešit v tisku a vagóny pro ženy budou jezdit prázdné. Stačí jeden takový případ, který se hned rozkřikne,“ zauvažovala jsem.

„A pokud jsem se dozvěděl, ženy raději vyhledávají společnost mužů, raději s nimi pracují, čekají od nich pomoc i ochranu v nepříjemných situacích. A pak, má drahá, kdo ti pomůže se zavazadly, když budeš vystupovat? Jedině chlap, který s tebou ztrávil příjemnou cestu.“

Oba jsme se rozesmáli.

„Takže, když to tak shrneme, vagóny pro ženy nemusí řešit problémy s násilím, krádežemi, obtěžováním a udržováním čistoty na toaletách. Pokud jsou lidé nevychovaní, vyzývaví a ještě ke všemu mají všelijaké spády, není mezi nimi žádný rozdíl,“ říkám po pravdě.

„Tak jest. Takže se chystejme do práce. A víš co? Pojedeme tvým autem. Včera jsem ti ho vyluxoval od drobků a vyčistil od tvých otisků. A něco jsem našel. Koukni.“

Sáhl do kapsy a vytáhl můj oblíbený kuličkový drahý parfém, který jsem tak hledala! Políbila jsem ho na tvář.

„Vy ženy jste hrozně nepořádné,“ podotkl, „a nedůtklivé. A proto potřebujete chlapa, aby za vámi uklízel, hlídal, kam si co položíte a odložíte a uklidňoval vás, když pro něco nepochopitelného hned zuříte.“

„No jo, no.“

A pozorovala jsem ho, mezi dveřmi, jak šacuje kapsy. Aha, hledá klíče. Vzala jsem je z poličky a podala mu je.

„Díky. Ty klíče jsi tam dala určitě ty,že?“ řekl a dvorně mi otevřel dveře a pokynul, abych vyšla. Zavřel a zamkl. Před námi se rozevřel krásný, slunečný den.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet