Důchodce a duchovní život – Tři shody

Autor článku: František Benda Na kterékoliv cestě za duchovním poznáním se už velmi dávno přišlo na to, že klíčem je studium vlastní mysli. Za její středisko bylo považováno několikeré místo: mozek, srdce, bod hara nebo dokonce celé tělo. Ať už jakkoli, sídlo není zdaleka tak důležité jako jeho projevy, tj. myšlenky.

Právě k jejich kultivaci byl obrácen hlavní zřetel. Domestikovali jsme divoká zvířata, někteří jedinci vypracovali svá těla k neobyčejným výkonům, tak proč by měla mysl zůstat stranou?
Chce to pouze opustit představu, že myšlení se nám jaksi samo děje a začít je naopak považovat za samostatný svébytný orgán, který podléhá určitým vlastním vnitřním zákonitostem. Ty poznat a postupně kultivovat by mohlo vést k rozšíření běžného myšlení do netušených oblastí.

Ne každému se do podobného dobrodružství chce. Nevadí – pro ty méně odvážné nebo dokonce lenivé byly vymyšleny různé rituály a obřady, které v podstatě vedou stejným směrem, ovšem bez znalosti podstaty.
Že se u různých směrů vnější projevy liší, není na závadu. Vrátí-li se několik cestovatelů ze vzdálené země, jejich líčení se také mohou v detailech různit, neboť každý z nich procházel jiným prostředím (a také ovšem záleží na tom, komu to vyprávějí). Ta země ale byla pro všechny stejná, takže všichni mohou mít – navzdory nesrovnalostem ve výpovědích – v podstatě pravdu.

Zajímavější než rozšiřování myšlenkových schopností je zjištění, jak se průběžná kontrola myšlení odrazí do běžného života, případně jak jej dokáže zkvalitnit, nebo dokonce zcela změnit.
Je to současně vstupní problém, neboť nejdříve si člověk musí zjednat jasno ve svých možnostech a přístupech, a teprve pak se může vydat za objevováním nových světů.

Ti, kteří v této snaze dostáhli nějakých pokroků, nám o tom na-štěstí nechali svá svědectví, podle kterých se můžeme i dnes docela s úspěchem řídit. Jenom nás nesmí zviklat jejich náboženské výrazi-
vo, neboť v dávných dobách se primitivní filosofie a psychologie pohybovaly pouze po těchto kolejích. Jinak to prostě nešlo.

Nejstarší záznam se nachází v prastaré indické knize jménem Bhagavadgíta, kde je statečný bojovník Ardžuna poučován bohem Krišnou o nejjednodušším vzniku myšlení.
„Myšlenkou na nějakou věc se zrodí příchylnost k této věci. Z této příchylnosti se zrodí touha a z touhy vášeň. Vášeň rodí klam, a klam rodí zmatek mysli. Ze zmatku mysli pochodí zmatek rozumu, a ze zmatku rozumu pochodí nakonec zánik člověka“. (Bhagavadgíta II,63-64)

Zánikem člověka se zde myslí jeho odklon od duchovního zaměření a naprosté propadnutí světským žádostem jako jsou tělesné požitky, snaha o rozšíření majetku a usilování o nabytí moci. Při nich duchovno samozřejmě skomírá.

Druhý citát je o dost mladší. Vznikl na půdě buddhismu a opírá se o Buddhovu nauku. V ní Buddha považuje kultivaci myšlení za rozhodující zbraň proti lidskému strádání. Jedna z mnohých variací zní takto:
„Jakmile proběhne smyslový kontakt s formou nebo se smyslovým objektem, je podmíněno vyvstávání pocitu. Toto cítění podmiňuje vyvstání nasměrované žádosti, která dále podmiňuje vyvstávání lpění. To zase podmiňuje vyvstání existence“.

Existencí jsou zde míněny příhody a události, které vyplňují náš život a které se snažíme nějakým způsobem postupně třídit a zvládat.

Třetí citát je vůči předcházejícím poměrně mladý. Neobrací se tentokrát k široké obci laických zájemců o duchovní život, nýbrž je určen přímo mnichům, kteří si toto úsilí zvolili jako svůj životní úděl.

To ovšem nikterak neznamená, že by se z něj nemohli poučit i naprostí laici. Je z knihy Tomáše Kempenského „Čtvero knih o následování Krista“ (I,13,5) a zní:
„V mysli povstane nejprve pouhá myšlenka, z ní se zrodí živá představa, pak přijde záliba i zlá žádost a nakonec souhlas.

A tak pomalu vejde zlý nepřítel plnými dveřmi, když se mu nečelí hned z počátku“.
Shoda všech tří výroků je očividná. Jejich prismatem lze nahlédnout i do vlastní mysli a uvědomit si, jak často se pohybuje podle tohoto popisu. To se pak může stát vhodným odrazovým můstkem pro další uvažování.

Autor: František Benda, Foto: Internet