Mít se dobře …

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Každá generace má jiné hledisko na to, co je to „mít se dobře“. Mít doma plnou ledničku, před domem moderní auto, pěkný byt jak z časopisu, manžela, popřípadě milence, jezdit na krásné dovolené, partnery, kteří přisypávají na konto a být tzv. „za vodou“. To jsou však dočasné pocity, osobní pocity, které mohou být na nějakou dobu naplněny, ale může přijít situace, kdy člověk není schopen takové pohodlí financovat.

Protože čím máte víc věcí, tím musíte mít víc peněz na to, abyste je udržovali, obnovovali a modernizovali. A tím se víc vyčerpáváte, když to nejde snadno a člověk se musí snažit najít způsob, jak peníze získat. Ono se to těžko přizpůsobuje, když už byl člověk, podle svého mínění na vrcholu a najednou – nejde to. A hledá příčiny. Lidé, kteří dříve žili průměrným životem a přišli k penězům, neumí být bohatí v pravém slova smyslu. Neumí si peníze udržet anebo je rozmnožovat, tak je utrácí. Peníze ztratily jistou hodnotu. Hodnotu mravní. Jejich nadbytek i nedostatek způsobuje stres, nejistotu, vnitřní rozklad, ztrátu kontroly nad svým jednáním, narušují vztahy anebo je ničí. Ale přijde doba, kdy chudí a bohatí dají pojmu „bohatství“ a „chudoba“ mravní rozměr a najdou si k penězům přiměřený vztah …

Filozofie trhu není filozofií života

Téma „peníze“ je velmi ožehavé a třeba pan Kalousek je pojímán spolu s nimi jako strůjce všeobecného zla, které se tu rozhostilo v naší společnosti. Je víc, než naštvaný. Dokonce mi připadal zdrcený. On mluví o penězích, a to se týká každého z nás. On je tím, kdo nám peníze bere, kdo je přerozděluje tam, podle mínění lidí, kam nepatří a způsobuje chudobu. On je odpovědný za ta pekla, která tu prožíváme, protože se bojíme, co bude následovat a jak zase peníze získáme, z čeho, když práce se hledá těžko a jednou jsme něco měli a teď se nám ztrácí vidina beztarostného života v kapitalismu. Tak to vezmeme zpět, přes kopec, protože se nám tak nechce žít. Nedosáhneme na to, co jsme měli už jednou na dosah. A bojíme se, že se dostaneme na dno, protože se nám zdá takové hospodaření nezodpovědné a jen to přihrává tomu, kdo má víc, než my. Těm „nahoře“, těm, kteří o nás rozhodují, rozhodují o tom, zda ještě zítra si budeme moci koupit chleba celý nebo jen čtvrtku.

… a kde je náš osobní život?

Asi bychom se měli od kalouskománie odpoutat a začít se zabývat vlastními životy. Přestat vysedávat před televizí a hltat zpravodajství nebo seriály a pokusit se vzít život do vlastních rukou. Pokud ho máme ve své moci a dokážeme ho uchopit, pochopit a ocenit nikoliv penězi, ale úctou k němu a hledat jeho dobro, jeho smysl a krásu. I přes ty problémy, které nás zasahují. Mnoho lidí se trápí neurózami, depresivními pocity a polykají prášky, které jim sice na chvíli uleví od pocitů tísně a strachu, ale ten pravý problém nevyřeší. Neschopnost mít osobní, naplněný nebo naplnitelný, život. A nemusíme sahat k nějakým orientálním filozofiím, sedat si do krkolomných pozic a nechat si masírovat mozek různými zvuky, které, při střízlivém rozumu, jsou extrémně nepříjemné. Třeba hledat principy, které jsou osvědčené a na kterých se dá postavit vnitřní štěstí, pocit blaženosti, smysl pro krásu a i bohatství, které v každém z nás je ukryto, a tím je láska. Udělat si program, odlehčit myšlenkám a každý den vítat jako dar, který se neopakuje, ano, který se neopakuje. Já si myslím, že to je jediná cesta, jak ve zdraví překonat všeobecnou krizi, nejen tu finanční, která nás posílá jinak na kolena, pokořuje nás ve všech směrech a nenávratně i poškozuje zdraví – duševní i tělesné.

Nepamatuji si, že by kdy v minulosti, kdy se nám vedlo daleko hůř, bylo tolik sebevražd, tolik lidí v depresi, tolik nespokojených a nešťastných lidí, jako nyní. Zkusila jsem si položit otázku – proč? Možná, že jsem si na ni odpověděla – ve smyslu úvodu tohoto článku – peníze ztratily morální rozměr a lidé ztratili smysl pro přiměřenost. Najednou mají pocit, že jim něco chybí a neví co. Peníze jsou spojovány i s tím, co by mělo zůstat v člověku a v lidech nedotčeno. V tom vidím jednu z mnoha příčin strachu, bolesti a ztráty naděje. To je můj názor.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet