Co dál?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Je možné usoudit, pokud si člověk začne analyzovat výroky o nově nastaveném systému v sociální oblasti a zaměstnanosti, že vznikl jakýsi chaos, s kterým nejsou lidé spokojeni, který je znepokojuje a který kritizují.

Samozřejmě, že pokud nejste přímo v situaci, kdy na vás něco takového udeří, pak z polemik na internetových zpravodajstvích těžko zjistíte, co je subjektivní a objektivní pravda. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že je všechno v pořádku. Ale zprávy o min. duplicitních dávkách na více stranách už ukazuje, že tu něco nefunguje a může to mít vážný dopad na celý sociální i zaměstnanecký systém.

Od Adama … co je člověk

Trochu širší náhled na pojem „člověk“ a vlastní pohled

Jsem trochu v rozpacích z dvojakého postoje k zaměstnanosti i k sociální problematice v ČR. Spíše se na problém dívám jako člověk, který nemá rád, když někdo zbytečně trpí, protože mám to štěstí, že se pohybuji mezi většinou mezi slušnými a poctivými lidmi, kteří si zaslouží úctu. Tedy konkrétně: z jedné strany je na sociální a zaměstaneckou problematiku nahlíženo „pravicově“ (velmi jednoduše řečeno: každý je povinen se postarat sám o sebe, a až v nejvyšší nouzi, kdy se zjistí, že nemá už nic a nikoho, kdo by ho odvrátil od chudoby, mu pomůže stát, ale jen tak, aby měl na rozjezd) a pak levicově (velmi jednoduše řečeno: lidé mají právo na to či ono a ostatní by toho právo měli akceptovat …). Já nestojím ani na straně levice a názorových odnoží a ani pravice a názorových odnoží, a tak bych chtěla být i chápána ve svých názorech. Důvod je jednoduchý: iracionalita mi není vlastní, a jde mi o člověka. Abych byla ještě konkrétnější: o člověka jako o bytost, jejíž určení nevychází ani z matematiky, ani z fyziky, biologie, chemie a jiných exaktních či humánních věd, dokonce ne z náboženských věd, ale ztotožňuji se s tím, jak je pojímán v evangelijním učení. Ne proto, že bych se odvážila o sobě tvrdit, že jsem křesťanka, ale proto, že to tak cítím jako nejsprávnější a neopravdovější obraz člověka, pokud ovšem pod tento pojem ještě každý spadá. Může se stát, že kdokoliv namítne, že v současné době nelze člověka bytostně už takto chápat …

Tak jak tedy?

Na světě, v naší civilizaci a kultuře, existuje spousta definic, co je člověk – a jak šel čas, zdá se, že nikdo nebyl schopen ho v jeho celkovém chápání zařadit do politického, medicínského, filozofického, psychologického, psychiatrického, právního a jakéhokoliv jiného systému, ale vždycky jen část jeho celkového pojetí. Tak veliký je to obraz, jež není lidským rozumem a systémem, který člověk vytváří pro své společenské i individuální pojetí, pojmout. A věřím, že mnoho lidí mi dá za pravdu.

… člověk ve společenských systémech

Člověk kráčí za systémy (rozuměj za tím, co si pro sebe sám vytvořil a ke kterým se umenšil, aby přežil), nikoliv systémy za člověkem (protože by jinak nepřežila společnost). Racionální koncepce vytvořila obraz, který postavila do reality ve smyslu, že člověk je nadán přirozenými právy. Ale definovala člověka? Například: sice víme, že tvůj rozměr přesahuje všechny možnosti poznání, že jsi nanejvýš dokonalá bytost, ale takto tě nelze do pojmu společnost zařadit. A společnost ti přiznává tato přirozená práva, a tak je tě schopna vnímat, posuzovat. Zařadíš se jako fyzická osoba do právního, státního a společenského systému a my tě budeme až do skonání věků zkoumat, přiznávat ti nebo ubírat na tvé bytostnosti, aby společnost přežila a současně byla schopná produkovat a vyvíjet se.

A nyní k věci …

V České republice žije určitý počet občanů. Určitý počet občanů je v aktivním věku, určitý počet není, mezi nimi jsou mladiství a již nepracující. Lidé v aktivním věku jsou statistikou určeni. A ti mají nárok na práci podle systému, mají právo na práci podle přirozenoprávní listiny (rozuměj: každý má právo na práci, nikdo mu to právo nemůže upřít, ale také nikdo není povinen ho zaměstnávat).

… pracovní trh a kriteria výběru zaměstnanců

Pracovní trh je závislý na hospodářské úrovni země. Když je práce, lidé jsou zaměstnavateli přijímání do práce za určitých podmínek, což znamená, že výběr lidí, které zaměstná, se odvozuje od jeho potřeb a možnostmi vyplácet mzdy a dávky, které jsou určeny zákony. Kriteria výběru jsou různá a z pohledu lidí nemusí být objektivní. Na jedno pracovní místo čeká mnoho lidí a neví, kdo z nich bude vybrán. Žijí v nejistotě. Z toho lze vyvodit, že práci si nevybírají lidé, ale zaměstnanci si vybírají lidi. Nad tím vším panuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které nemůže ve většině případech tento výběr ovlivnit, protože pokud se to týká soukromé sféry, tam nemůže do vůle zaměstnavatele zasahovat. Takže je třeba vymyslet, co s lidmi, kteří se buď pro vysokou kvalifikaci nebo pro nízkou kvalifikaci nikam nezařadí a zůstanou viset na seznamech nezaměstnaných. Pokus o to je podřadit do systému výkonu veřejné služby, která není placena a je tu proto, aby člověk neztratil po dvou měsících pracovní návyky, je velmi kritizovaný, ale zase výhodný pro stát.

Sociální reforma – pro lidi nebo stát?

Takže, v miniatuře – pojmu člověk osekaného potřebami státu a potřebami společnosti ve světle hospodářské a sociální situace tu máme problém, jak nastavit v současné všeobecně nahlížené realitě světa, potřeby jednotlivce, aby byla zachována nejen bytostná důstojnost člověka, ale také potřebná výše životního standardu a potřebná seberalizace, která nemůže být člověku odňata, protože by došlo k rychlému úpadku celé společnosti, sociální systém. Aby vyhovoval rovnoměrně všem potřebám a současně byl i uspokojen ke svým potřebám. A vytvořit takový systém, který by byl flexibilní vzhledem ke všem změnám, které nelze předem odhadnout a současně společnost ani jednotlivci vlivem změn neupadali do bídy, je opravdu v dnešní době velký problém, jehož řešení nelze provádět jen škrty, bezduchým šetřením a umenšováním problému. Buď má celá společnost zájem na své prosperitě, nebo nemá. Ale podle mého názoru, pokud je zájem vytvořit nový sociální systém, který by přetrval a měnil se jen v detailech, ovšem základní pojmy by byly dány, pak se do něho musí zapojit daleko více odborníků, kteří jsou schopni posoudit věc ze všech stran. Jinak, pokud věc bude posuzována účelově a povrchně, dojde brzy k nepokojům a problémům, které uškodí více, než si kdo dnes umí představit. Protože – pojem člověk – jeho obsah, se stále bude tlačit na povrch, nad všemi ostatními zájmy celku. A to už víme i z historie.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet