Obyčejná krabice s vínem

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Středověký malíř Goitto, v první polovině 13. století namaloval obraz, nazvaný „Jidášův polibek“. Na prostranství, v Getsemanské zahradě, obklopeni hrozivě vyhlížejícím davem se zbraněmi, stojí dva velké symboly:

Jidáš líbající Krista. Strhující obraz, který pro mne znamenal symboliku odcházející doby v postavě Jidáše a přicházející nové doby, na budoucích sutinách tehdejší civilizace, Ježíše Krista. Proč mi to připomíná tolik přítomnost? Jistoty, na kterých stál náš svět (stejně jako svět Jidášův) se nám hroutí před očima a my jsem postaveni náhle před mnoho otázek, velmi citlivých otázek, které se dotýkají samé podstaty všeho dění. Ten starý svět nám přestává fungovat a není schopen regenerace (někteří by řekli, pouze revolucí), ten nový svět se rodí v našich hlavách, v našich úvahách o jiné kvalitě života, přemýšlení, posuzování a soudech. Ještě po uši vězíme v nevíře ve vlastní síly a snažíme se „zabezpečit“, ale jsou možnosti odhodit klišé a vyprázdněné symboly, abychom je nahradili novými, funkčnímu a nabitými životadárnými silami a schopnostmi. Ale to jsou všechno červánky, které se objevují na nebi, když přichází nový den, který přinese nové podněty a inspirace a ty staré, kterými jsme se tak trápili, se pomalu vytratí. A tak Jidáš, na tom obraze, má temnou tvář, jako pohasínající den, Kristus je obklopen září, jako nadcházející den pro lidstvo. Obklopeni davem, který se chystá Krista polapit, soudit, bičovat a ukřižovat. A ve stejný den zemřou oba protagonisté té jímavé scény jednoho polibku…

… to jsou počátkové všech bolestí …

řekl mi v roce 1990 jeden velmi moudrý člověk, hluboce ponořený do starých knih, které však nepatří dalece do minulosti, ale dokáží tvořit schémata do přítomnosti a budoucnosti. Zdá se mi, že nelze z jednoho okamžiku, byť zlého, soudit, co znamená pro zítřek, pro budoucnost. A tak nepatrná věc, kterou denně vidíme, používáme a zahazujeme, může být v jistém okamžiku, symbolem zlomu a oddělit přítomnost od budoucnosti v jednom rázu. Vidíte, kolik lidí bylo zasaženo a poznamenáno jednoho podvečera, 14. května roku 2012? Je pravda, že taková situace se může odehrát stokrát, tisíckrát na této planetě, ale časy se naplní a objeví se něco tak banálního, co změní životy mnoha lidí, názory mnoha lidí, osudy mnoha lidí a pootevře se nová dimenze, v které se zrcadlí v celém rozměru naše přítomnost – pevné jistoty se rozkolísají a ukáží se jako bezpředmětné. Co bylo včera, neplatí…

… výsměch, zášť a porno – jak odporné …

a mnoho lidí spekuluje, co se vlastně stalo a stane. A netuší, že se již v ten rozhodující den roztrhla chrámová opona a objevila se písmena: Mene, mene tekel ufarsím. V diskusích se objevují různé názory a zejména jsou zajímavé ty, které se točí kolem chování pana doktora, jež se jeví jako, zhruba řečeno, povýšenecké. Zřejmě jsou lidé, kteří cítí nějaké zadostiučinění, že ten, od kterého se cítili „umenšováni“ se mu to vrací tímto způsobem, a tento pocit jaksi převyšuje samotnou podstatu skutku, za který je vazebně stíhán. Zejména líčení „vězeňského sexu“ nebo „potupných“ prohlídek při výstupu a vstupu do věznice. A já si kladu otázku: co je důležitější? Aby se dostalo dr. Rathovi spravedlnosti nebo ponížení ještě před tím, než padne poslední rozsudek o jeho vině? Rozmazávat jeho, ne zvlášť důstojné, postavení v tisku svědčí o tom, že si mnoho lidí vůbec neuvědomuje, jak velká kauza se rozjela a o čem všem bude v konci rozhodovat, což bude platit pro všechny.

… kéž by zazněl spravedlivý rozsudek …

A já mu přeji osvícené právníky, kteří mohou otevřít dveře do jiného světa, posílit spravedlnost a umenšit bohorovnost „nedotknutelných“ které navíc uchrání od podobného osudu tím, že jim mnohé nebude nadále umožněno, a tím nebudou šířit nespokojenost, radikalismus, nenávist a konečně i lhostejnost. Nemyslím si, že lidé jsou od přírody nakloněni ke zlému. Nevidím ani vinu v systému, ale v příležitostech, které si sami poskytovali tak dlouho, až jim to přišlo „normální“ a ztratili sebekontrolu. A ti druzí, kteří přihlíželi, také. A tak jsme jaksi zdivočeli! Ale ne natolik, abychom si neuvědomovali, naštěstí, meze (alespoň ti rozumní), protože myslíme na své bližní a stále toužíme po slušném životě, což, jak se to tak jeví, není snadné dosáhnout. Ještě jsme stále „normální“ a máme přehled, víme, že změnám, které přijdou, nemůžeme osobně zabránit a nevíme dopředu, zda jsou pozitivní nebo negativní. A nevíme, kdo v budoucnosti bude stát v rozhodující pozici a kdo o tom rozhodne, kdo …

Zítra dr. Rath vystoupí ve Sněmovně a pronese svou řeč. Nedělejme předčasné závěry. Možná, že si mnoho lidí uvědomí, že pro co zvednou ruku při hlasování, to může platit nekompromisně i pro každého následujícího, kdo spadne do pastí, které jsou všude nastraženy. Je stále, dokud nepadne poslední rozsudek, nevinen, tedy roven ostatním, i když ne na svobodě …

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet