Váha sounáležitosti

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem. Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete. (2. Kor 2:7-8).

Nebezpečí setrvačnosti

Svět, který nás obklopuje je plný emocí, harmonií a disharmonií. Člověk sám, svými silami a možnostmi ho nemůže celý pojmout, a tak čas od času se dostává do sporu s lidmi, názory a někdy i sám ze sebou. Klade si někdy zbytečné otázky a přemýšlí, kde udělal chybu, že necítí sounáležitost se svým okolím, protože je odmítán. Projevil odlišný názor, postoj. Je to pro ostatní nepohodlné. A stane se nepohodlným, protože narušuje jistotu přijatého názorového modelu, na kterém ostatní fungují a spatřují v něm jistotu. Proto ho nejsou ochotnit měnit. Bez ohledu na to, že jeho smysl a význam postrádá opravdovost, ale funguje ze setrvačnosti. Všichni jsou zvyklí na určitý stav a říkají tomu bezpečí.

Přijmi náš rituál …

Proto také mají snahu každého nového příchozího donutit, aby zvyklost přijal a zapojil se do rituálu například pití kávy o desáté dopoledne. „Ale já kávu nepiji, mám rád čaj,“ řekne. Jeho námitka je přijala s nevolí – nechce se přizpůsobit. Možná, že to začne tou kávou a skončí to tím, že nám tu začne velet, myslí si ostatní a více ho nikam nezvou. Ale také později, když potřebuje s něčím poradit, se setká jen s pokrčením ramen. Pochopí, že vydržet v tomto prostředí bude pro něho velmi obtížné a cítí se najednou osamělý a nejistý.

Přizpůsobení nevede k rozvoji skupiny, ale ke stagnaci každého jejího člena

Ale je skutečné pravda, že ačkoliv rádi hlásáme, že jsme svobodní lidé, jejichž úsudek nezávisí na názoru druhých, a tudíž by okolí mělo bez problémů odlišný názor přijmout anebo o něm diskutovat, ve skutečnosti v jakékoliv situaci dochází ke střetům, mnohdy z nedorozumění, nepochopení anebo k donucování názor změnit, aniž byl zvážen. Chybí nejen vůle k diskusi, ale také k rozumné úvaze, zda odlišný názor přeci jen neposouvá celkovou situaci do jiné, lepší roviny. Chce to velký kus osobní odvahy se vzepřít skupině, která tvrdošíjně hájí svůj postoj a názor, zvláště, pokud je takový člověk s ní spjatý a nějakým způsobem i na ni závislý. Z druhé strany je to ukázka toho, že projev nezávislosti, odlišného postoje a názoru se netrpí. Jinakost se neodpouští. Nikoho nenapadne ani na chvíli, a to se vracím k příhodě s kávou o desáté, se zeptat: „A jaký čaj máš rád? Zelený nebo ovocný či černý? Můžeme ti něco nabídnout? Tak si přines hrnek, tak velký tu nemáme, a uvaříme ti ho.“

Je to nejen jakýsi vstřícný krok k novému členu kolektivu, ale také prolomení rituálu, na kterém dosud stojí a padá soudržnost lidí a objevení skutečnosti, že zavedení něčeho nového nic ve skutečnosti nezlomí, nezničí, ale naopak posílí. I když je jiný, neztrácí nárok na přijetí do kolektivu, nárok na důstojné zacházení i ve sporech a přátelský projev, který si mnoho lidí přeje – a také – až na výjimky, zaslouží. Protože, i když se stane něco nepříjemného, dokáží se domluvit, odpustit si a obnovit ovzduší přátelství a důvěry.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet