Důchodce a duchovní život – Šaman

Autor článku: František Benda Šamanismus je jev, který odjakživa budil zaslouženou pozornost. Tím že se vymyká běžně uznávaným kategoriím, jako je filosofie, náboženství, umění nebo věda, budí úžas, obdiv a mnohdy i nedůvěru. Navzdory tomu se udržuje při životě i v nejmodernějších společnostech, a nezdá se, že by byl na ústupu. Spíš naopak.

Do poznání přináší nezvyklý prvek tím, že oživuje nejen předměty, jinak pokládané za existence bez sebeuvědomění, ale dokonce i mnohé úkony, utvářející jakési uzavřené celky. Pak může před našima očima ožít nejen tma, duha nebo bouře, ale dokonce i třeba nákup televizoru nebo několikaleté studium na některé škole. Jako by každý z nich měl jakéhosi svého zástupce.

Je v tom kus poezie, neboť potom kromě plnění nezbytných úkonů můžeme být ještě ve styku s oním duchem nebo bůžkem oné události, takže jsme s ním schopni nejen kontrolovat dosavadní průběh, ale dokonce i konzultovat vhodnost dalších námi zamýšlených kroků.

Vše se samozřejmě odehrává pouze v našich představách, ale jde nám přece v prvé řadě o dosažení úspěchu v dané záležitosti – tak proč by zde nemohl účel světit prostředky?

Nebude pak zajisté obtížné představit si takovouto situaci: kdesi hluboko v srdci temné-ho, nepřístupného pralesa žije skupina domorodců. Vedou si celkem spokojeně, neboť se chovají v souladu s okolní přírodou – tato rovnováha se vytvářela po staletí, takže není důvod proč ji měnit.

K jejich vnitřnímu kmenovému zřízení patří náčelník, který dohlíží na vnější chod společnosti, a také šaman. Ten má na starosti záležitosti dalo by se říci vnitřní. Dávno se už totiž zjistilo, že ne všechno se dá zařídit pouhým rozhodnutím někoho, kdo momentálně vládne mocí.

A v této společnosti se stane, že onemocní jeden člověk. Náčelník zde mnoho nezmůže, neboť sem jeho pravomoc nesahá, takže je povolán šaman. Ten dbá na dodržení dávno osvědčeného ceremoniálu: přijde náležitě vyparáděn a vyzbrojen tajemnými pomůckami. Po ohledání a vyzpovídání postiženého odejde obřadně do pralesa, vyhledá určitou rostlinu, kterou zná jenom on. Její kořen pak ve své chatrči rozdrtí na kaši a dlouho vaří. Ale nejenom to: kromě patřičné mechanické a tepelné úpravy ještě navíc kolem ohně křepčí a vyráží nesouvislé výkřiky. Na přihlížející vesničany to nutně působí ohromujícím dojmem, což je zjevně součástí tajemného zákroku.

Pak dá nemocnému vypít takto vzniklý odvar – a hle – on se uzdraví. Jak prosté a jednoduché! Primitivní prostředí zde vůbec není na překážku, spíš je ku prospěchu.

Po čase dorazí do vesnice výprava bílých mužů. Po složitější domluvě s náčelníkem a později i se šamanem i oni vyhledají – mimo jiné – onu rostlinu, kterou s patřičnou pečlivostí opatrně sesbírají a odvezou domů. V moderních farmakologické laboratoři z ní složitým způsobem na moderních zařízeních separují jednotlivé chemické složky, určí jejich strukturální vzorce, a posléze se je pokusí vyrobit synteticky.

Závěr celého dění je pak více než prozaický. V lékárně dostaneme krabičku, na kterou paní magistra napíše např. 0-0-2, a doporučí hodně zapít. Zcela chybí návod na pomalování, křepčení a další jakkoliv zdánlivě pochybné, ale zřejmě nezbytné průvodní jevy. Nezná je ani paní magistra, natož vy. A dokonce zůstává i otázka, jestli bychom byli ochotni je beze zbytku splnit. Vždyť kolik současných pacientů dodrží předepsaný léčebný režim?

Podobně je to i s různými naukami, které k nám dorazily přes značné časové a kontinentální vzdálenosti. Také už nikdo netrvá na zdánlivě nezbytných starobylých rituálech, které mají jejich použití provázet. Nikdo neočekává, že budeme dodržovat někdejší folklorní zvyklosti. Stejně by je nikdo přesně nedokázal zopakovat, a dokonce při snaze o jejich přesný přepis v takových případech často dochází k neuvěřitelným deformacím. Takže – proč riskovat, že ano? Překladatel, který nezná podstatu věci, se může dopustit fatálních omylů.

Stačí prý vystihnout pouze podstatu jevu. Prý se po mnoha, přemnoha stránkách chováme jako naši předkové v dávnověku nebo dokonce jako naši bratři kdesi v neznámé, zapadlé pustině. Na chování národů a jejich obyvatelů se už stačilo změnit kde co, ale základní tělesné nebo myšlenkové postupy se prý stále drží starých vzorců. Na řadu podnětů pak můžeme reagovat v podstatě přibližně.
I když – ten folklór má možná přece jen něco do sebe. Novodobí šamani si to alespoň nedají rozmluvit.

Autor: František Benda, Foto: Internet