Je čas se nad sebou zamyslet

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Když se člověk začte do internetového zpravodajství, musí se zhrozit, jaký obraz vysílá Česká republika sama o sobě.

Týrání zvířat, vraždy mezi partnery, opilost a gamblerství, rozpad rodin, týrání seniorů, zlodějina (naposledy někdo ukradl v Čechách most), korupce, násilí, opilství a narkomanie dětí a mladistvých, zanedbávání péče o malé děti (rodiče si šli vyřizovat do banky úvěr a nechali půlroční dítě zavřené v autě – stává se dost často), výtržnictví, útoky proti seniorům, a co je důležité, nic pozitivního. Je to neuvěřitelné, když si uvědomíme, co si mohou myslet o nás lidé v jiných státech, když, stejně jako třeba já německé, otevřou české noviny. A není tak dlouho, co si nás svět považoval. Kdy jsme se vrhali na zdravou výživu, chtěli poznat taje duchovna, chodili na přednášky pana Eduarda Tomáše, snažili jsme se vypadat dobře, oblékat se a pracovat. Žít jako západní společnosti, setřít tu šeď, která nás obkopovala, natáhnout dálnice, spravit silnice, obnovit život na venkově. A nyní – píše se o nás – rudé Čechy, mluví se o nás jako o zlodějích, korupčnících, opilcích a násilnících.

Lidé jsou nedůvěřiví…

V době, kdy probíhají reformy, které valná většina občanů nepodporuje, stoupá nervozita. Mnoho lidí už dnes má existenční potíže. Levice bojuje proti pravici a lidé neví, komu věřit, protože dobře chápou, že v takové situaci se jejich stav skokově nezlepší ani po té, kdyby levici volili a pravice, díky svým skandálům, rozhodně kredit nenabyla. Přestřelky politiků z různých politických stran, vedených přes média, jen vedou k tomu, že je lidé odsuzují a zatracují, protože je zajímá jen to, co udělají s poměry, které vidí den ode dne horší a horší. Rozhodně nikdo nevydechne úlevou, když někdo z levicových poslanců napaluje pravicovou vládu, byť by mohl mít i pravdu, protože moudrý občan ví, že i levicová vláda, která by zvítězila ve volbách, jen tak s něčím brzy nehne. To není žádná lehká záležitost, i když tu probíhaly různé drobné reformy státní správy, jejichž výsledky brzy zapadly v dalších nastalých problémech ve vedení státu, který má pouhých cca 10 mil. obyvatel. Je sice krásné, že někdo v bodech dokáže definovat a dokazovat, proč takový stav dnes musíme prožívat. A kdo je tím vinen. Z jedné strany slyšíme hlasy: za všechno mohou občané, z druhé strany, za všechno mohou bývalé vlády ČSSD a dnes už pomalu pohřbíváme pravici, na které nikdo nenechává suchou niť. A pokud pravice zajde na úbytě, tak proto, že ztratila kontakt s občany. A tyto honby jsou pro Českou republiku fatální, protože je málo lidí, kteří by se chtěli dnes v politice angažovat. Takový je obraz, který během krátké doby o sobě vysíláme do světa.

Jak to souvisí se stavem společnosti?

Co se stane jednomu, jako by se dělo všem. To, co je nahoře, je také dole. Nezdá se mi šťastné a rozhodně to nepřispívá klidu ve společnosti, jak byla nastavena exekutorská činnost. A zvláště, když probíhají kauzy s exekutory. Samozřejmě, že bylo hodně případů, kdy právnické nebo fyzické osoby někomu dlužily a nehodlaly své závazky plnit, soudy nestačily tyto kauzy projednávat, bylo tedy nejjednodušší vybudovat systém exekucí, které nepostihují jen tzv. velkodlužníky. Nepopírám, že je to chyba lidí, kteří i přes důrazné varování, podepíší riskantní smlouvu, kterou si nepřečtou, a pak se diví, jaké následky z toho vyplynou. Nepopírám, že je to neopatrnost od seniorů ručit mladým na hypotéku svým domem, aniž si zkontrolují, zda mladí skutečně splácejí, a nebo s nimi o svých finančních problémech a potížích se splácením alespoň pohovoří. Takových případů je hodně a staří třeba chtějí mladým vyhovět proto, že je jim líto, že si nemohou založit rodinu apod. Ale chápu také stát, že pokud rozjel takovou činnost s tvrdými, ba nelítostnými dopady, že nemůže jednoho stíhat pro dluhy a druhému ulevit, byť vidí, že jde o poctivé lidi, kteří téměř ze dne na den, pro nemožnost splácení, ztrácejí všechno, co si za své prostředky za celý život vybudovali. A samozřejmě, že lidé takto postižení, vidí, že ty, kteří dluží mnohem víc, nejsou stíháni a nikdo po nich nechce, aby své dluhy morálně přiznali a stejně jako oni se podrobili zákonu. A proto se také společnost radikalizuje, proto jsou lidé frustrovaní a za každou cenu, aniž zváží další důsledky, chtějí změny. Samozřejmě, že nelze nezmínit ty, kteří mají pocit, že ujdou splácení dluhů, které si lehkomyslně nasekali, protože se chtěli „mít dobře“, ale dostali se do platební neschopnosti vlivem okolností, s kterými třeba nepočítali. Jenže budou argumentovat, že to není jejich vina a ať se vláda postará hlavně o své finanční „boty“, které dělá z peněz veřejných poplatníků apod. Exekutorské vymáhání, ztráty majetku a upadání do sociálních problémů ze strany občanů je jeden z nejvyšších důvodů, pro které pravice ztrácí svůj kredit a možná i své volitelné místo. Protože mnoho lidí se z těchto bolestných situací nevzpamatuje. Protože to nepovažuje, z ohledem na celkové dění v naší zemi, za spravedlivé.

Společnost je frustrovaná i díky chybám státních úřadů

Když lidé ztrácejí půdu pod nohama, uchylují se ke „svým“ řešením. Ztrácejí smysl pro vlastní důstojnost, čestné jednání považují za slabost, nikomu nevěří a vrací jeden druhému rány, které sami musí snášet. Potlačená zloba, závist, zklamané naděje a nemožnost se odvolat proti pociťované nespravedlnosti vybuchuje v agresivní chování a vyhledávání stejně frustrovaných lidí. Samozřejmě, že premiér se bude ohánět statistikami, že u nás je dobře, že lidé nepadají hlady, že nezaměstnanost je nízká, ale člověk má ještě jeden rozměr, který musí být naplněn – pocit spravedlnosti, pocit, že se s ním jedná důstojně a že je vyslyšen. Myslím, že sociální systém včetně škrtů a problémů při přiznávání dávek anebo jejich pozdní získávání lidi rozdráždilo nejvíce. A proto doufají, že když shodí „tu pravici“, že levice má v programu a v rukávě pro ně řešení. Že je dostane z nedůstojného života, kdy ke konci měsíce musí počítat každou korunu, a pak se navíc stane, že nedostanou včas výplatu nebo dávky a tak si musí někde půjčit, aby nedlužili za byt a spotřebu energií, tak to je žene do ulic. Protože i když to není jejich chyba, že jsou na tom jak jsou, přesto jsou mezi prvními, kteří dostávají upomínky a pokuty za pozdní platby a nikoho nezajímá, že v tu dobu neměli čím zaplatit. A tak, slušnost stranou. Pěkně jim to nacinkat, spočítat jim to, vynadat jim, i třeba pod různými nicky v diskusích.

Pochopitelně, že taková situace je zneužitelná ze všech stran. Lidé chtějí žít důstojně, chtějí se starat o rodiny, nechtějí už slyšet o boji s korupcí, na které se vynakládá tolik peněz a přitom se nic, z jejich pohledu neděje, o hrozbě krizí, zatímco oni musí bojovat často s každou korunou, aby rodina nestrádala. Kdyby dnes vydal někdo nějaký apel, že se mají lidé uskrovnit, tak se může stát, že to otřese i ze zbytkem stability společnosti. Ne, rodiny se nebudou sestěhovávat, nebudou si vzájemně ukrajovat z krajíce a nebudou jíst z jednoho talíře. A lidé nechtějí, aby se o České republice stále psaly jen ty negativní zprávy v tisku. Není třeba napínat trpělivost jinak pohodových lidí. Jestliže tato vláda přežila svůj pád, nechť si to nyní doúřaduje, ale bez podpory, a co je nejhoršího vůbec, bez úcty k institucím, které lid zklamaly. Kde jsou ty doby, kdy se lidé pídili po zdravé výživě, kdy se snažili nabýt zdraví a energii, kdy se vzdělávali a hltali každou možnost, jak se mít lépe? Není to tak dlouho, co věřili slibům, zakládali si živnosti a skutečně chtěli být rovni těm, na které dříve koukali přes plot! A dnes – už se o nás píše rudé Čechy. Zkusme to ještě jednou najít cestu k regeneraci a duchovní obnově. Klesneme-li na kolena, kdo nás bude zvedat?

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet