Zahrada: A už si dělám plány

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ale plánuji si to tiše a pro sebe. Myslím, že bych si měla zasadit nový stromek angreštu, pár rybízů a záhon z bylinek. Zatím je však ještě chladno, sedím u stolu a piji kávu. Najednou mi někdo zaklepal na okno. Zvedla jsem oči od desky stolu a vidím za oknem paní sousedku.

„Nad čím přemýšlíte?“ zeptala se mne a vešla do kuchyně, v ruce měla tác, přikrytý utěrkou.
„Přinesla jsem vám pár koláčků ke kafi, kdyby se tu ukázal váš manžel. Má je moc rád.“ Usmála jsem se, ale nebudu se opravdu ptát, odkud ho všichni znají a proč kolem něo pořád tak běhají. Musel udělat nějaký zázrak!
„Ale přemýšlím, co budu sázet.“
„Co myslíte?“
„Angrešt a rybízy,“ řekla jsem, vzala jsem si jeden nadýchaný koláček, zakousla jsem se do něho.“
„Také jsou dobré maliníky a ostružiníky,“ dala se do řeči. „Z listů maliníku a ostružiníku dělám výborné čaje, do kterých přidávám plody: například sušené šípky, také sušené bezinky a samozřejmě i sušené plody černého rybízu. Stačí jen 15 minut louhovat a máte vitamínový čaj. Na zahradě mám také aronii, je o ni zájem, hlavně ptáci. Ale ptákům já přeji. Celé léto mne obšťastňují svým zpěvem, tak co bych jim nedopřála tu hostinu plnou vitamínů. Také jim nechávám v korunách ovocných stromů plody na zobání a v zimě jim sypu do krmítek. Samozřejmě, že mají rádi i rybíz. Stejně jako já. Naučila jsem se dělat rybízové koláče na několik způsobů a marmelády, které nepřežijí zimu, protože je nakonec rozdám druhým. Dočetla jsem se, že marmelády si uchovávají nejen zásobárnu vitamínů, ale také jsou plné vlákniny. Dát si k snídani chleba s čerstvým máslem a marmeládou je lepší, než se cpát jinými věcmi. Rozhodně je to méně kalorické a člověk by neměl ráno běhat s prázdným žaludkem.“
Chvíli jsme se povídaly, ale najednou vyskočila.
„Já už musím jít. Víte, on Straka, jako můj muž, přijde ze služby a já musím udělat jeho polívku. Jinak nedá.“
Když odešla, řekla jsem si, že se projdu. Počasí bylo už vlídnější a vykouklo i slunce. Šla jsem po polňačce směrem ke kostelu, odkud se dostanu, když zahnu doleva do knihovny. Podívám se, zda nemají nějaké nové časopisy. U kostela jsem se srazila s doktorem Rybářem. Zrovna bavil s nějakým starším pánem, sice jsem nechtěla rušit, ale protože si mne všimnul, tak jsem se k nim přidala.“
„To je pan architekt Bečva. Zrovna se bavíme, jak se konečně vypořádáme s tím škaredým zákoutím za kostelem. Je tak docela pěkný pozemek a můžeme tam udělat posezení pro babičky, až půjdou z nákupu v rámci zeleně.“
„Slyšel jsem, že jste tady pořídili zahradu,“ začal Bečva, „ krásný pozemek. Ale zahrada, to není jen práce,“ řekl a usmál se.
„Ale také odpočinek a pro pěknou sousedskou besedu,“ dodal doktro Rybář, který asi moc rád beseduje.
„No, ba. A proto by si člověk měl, podle svých sil a možností udělat pěkná zákoutí z kvetoucích keřů, na které usedají barevní motýli anebo se v nich schovávají ptáci. Také pěstování nenáročných květin udělá radost, když si můžete v neděli dát do vázy pěknou kytičku a postavit ji na stůl. A rodina, pokud není zvlášť toulavá, si může sednout v klidu do zahradního posezení a relaxovat, grilovat.“
„Á, dobrý den, dobrý den,“ pozdravila nás paní Brychtová, o které je známo, že pěstuje bylinky a koření, míchá masti a také vyrábí domácí léčivé likéry.
„Zaslechla jsem něco o grilování. Myslím si, že to není zase tak zdravé a grilovací koření, které se prodává, je hodně přichucené. Přijdu vhod vždycky s pečeným masem s bylinkami anebo sekanou, do které dávám tři druhy masa, jemně ji ochutím česnekem a kořením, žádné těžké jídlo.“
„No, Brychtová, ty vše sekané, ty jsou opravdu výborné,“ řekl doktor Rybář a zasvítily mu oči.
„Ale co, já taky dělám limonády. Ty míchám z domácích sirupů, do kterých vložím lísteček máty nebo šalvěje. Dělám taky výborné sirupy s černého rybízu.“
„Kdyby jen sirupy,“ zahrozil na ni žertem pan Bečva.
„No dobře, už je to venku. Ale musím říci: já sice alkohol vůbec nepiji, ale přesto, když mám čas, vyrobím likér pro ty, které mu holdují a někdy k nám zavítají na návštěvu. A letos se chystám na likér z černého rybízu.

„Kilo a půl plodů černého rybízu rozmačkám a dám na něho 1/2 dkg skořice, 3 hřebíčky. Připravím si 1 1/2 litru lihu, do něho vložím rozmačkaný rybíz z koření, zazátkuji a nechám stát na slunci až do října. Denně protřepávám, na to se nesmí zapomínat. Potom ten výrobek přeliji přes plátno. A postupuji dál: Nechám svařit 1 kg cukru do půl litru vody. Po tom co zchladne, přimíchám do něho šťávu a naplním do čistých lahví. Můj dědeček přidával půl kila malin s jedním kilem rybízu, ale z toho se člověk pěkně zkouluje. Takže pozor. Domácí kořalky jsou vynikající, ale zrádné.“

Poslouchám ji, jakoby její hlas zněl z dálky a vybavuji si, jak můj dědeček vyráběl domácí likéry a pak je nalíval do barevných lahviček a nosil svým lidem jako dárek.
„Jo, a na tu vši zahradu se přijdu podívat a něco s ní uděláme. Uvidíte, že se budete divit, jaký ráj se dá na kousku země vykouzlit.“
Ano, já vím, už aby bylo jaro …

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet