K novele trestního zákona

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná S účinností od 1. září 2012 vychází významná novela trestního zákoníku. O jejím obsahu předkládám informace, které vycházejí přímo z důvodové zprávy.

Novela trestního zákona, zákon č. 193/2012 Sb., s účinností od 1. září 2012

Institut dohody o vině a trestu

Zákon zavádí do českého právního řádu nový způsob alternativního způsobu vyřízení věci v trestním řízení, kterým je institut dohody o vině a trestu. Zároveň se Zákonem rozšiřují možnosti pro využití dosavadních odklonů v trestním řízení (podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, podmíněné zastavení trestního stíhání i narovnání).

Princip ultima ratio

Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, podmíněné zastavení trestního stíhání i narovnání by měly být vnímány jako prostředky plnohodnotného řešení trestních věcí. Dojde-li k trestnímu stíhání obviněného, pak, je-li to možné a účelné vzhledem k povaze trestného činu a osobě pachatele, by trestní řízení mělo být vedeno s přihlédnutím k principu ultima ratio. To znamená, mělo by být zvažováno, zda není na místě užití odklonů od trestního řízení, a není-li to možné, až teprve poté sankcí, opět za dodržení hierarchie, na jejímž samotném vrcholu stojí trest odnětí svobody.

U kterých trestných činů se zákon neuplatní

U řady trestných činů, zejména u trestných činů spáchaných v dopravě, však dochází místo aplikace odklonů k podání obžaloby, neboť podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání je vnímáno jako nepřiměřeně mírné řešení, není-li doprovázeno znemožněním řízení motorového vozidla pachatelem, či alespoň jeho finančním postihem, který by pachateli hrozil např. v přestupkovém řízení. V případě podmíněného zastavení trestního stíhání i podmíněného odložení podání návrhu na potrestání není totiž možné omezit výkon činnosti pachatele ani cestou uložení přiměřeného omezení podle § 307 odst. 4 tr. řádu nebo § 179g odst. 3 tr. řádu, neboť by v podstatě šlo o nepřímé uložení trestu zákazu činnosti, což současná praxe neumožňuje (viz např. rozh. č. 6/1999 Sb. rozh. tr.). Státní zástupce tak v případech, kdy má za to, že reakcí na spáchaný trestný čin by mělo být omezení oprávnění řídit motorová vozidla, musí žalovat, přestože jinak by ostatní podmínky pro aplikaci odklonu byly splněny. Kromě prodloužení trestního řízení, zatížení systému a finanční náročnosti, což jsou negativa pro stát, to s sebou přináší i negativum pro samotného pachatele – reakce na spáchaný skutek přichází opožděně a dochází i k stigmatizaci pachatele v podobě formálního odsouzení včetně záznamu do Rejstříku trestů, což nemusí být vždy adekvátní reakcí na charakter a závažnost spáchané trestné činnosti a osobu pachatele.

Dobrovolný slib, složení peněz

Ustanovuje se proto rozšířit instituty podmíněného zastavení trestního stíhání a podmíněného odložení podání návrhu na potrestání tak, aby jejich aplikaci bylo možné podmínit i dobrovolným slibem obviněného (podezřelého), že se po zkušební dobu zdrží určité činnosti, nebo složením peněžité částky určené státu na pomoc obětem trestné činnosti (není přitom vyloučeno ani uplatnění kombinace obou těchto možností). Zároveň se umožňuje, aby ve výjimečných případech bylo možné ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti, přestože jinak by byly dány důvody pro pokračování v trestním řízení, a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok (například za účelem uhrazení zbytku způsobené škody).

Dohoda o vině a trestu

Platná právní úprava nevyužívá všech možností, aby zajistila obviněnému v plném rozsahu právo na rychlý a spravedlivý proces. Právo, aby trestní věc obviněného byla projednána v přiměřené lhůtě, je součástí práva na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Rychlost řízení podmiňuje spravedlivý charakter řízení – zdlouhavost řízení může vést k oslabení hodnoty důkazu, navíc obviněný i poškozený jsou vystavováni nejistotě o výsledku řízení, vytrácí se vztah mezi trestným činem a trestem, neúměrně dlouho se udržuje stav, kdy obviněný, který je považován za nevinného, musí snášet zásahy do práv a svobod chráněných citovanou úmluvou. Její článek šestý výslovně vyžaduje, aby soudní řízení bylo rychlé a spravedlivé.

Sjednání dohody o vině a trestu

Zásadní změnou je možnost státního zástupce sjednat s obviněným v rámci přípravného řízení dohodu o vině a trestu, kterou následně schválí soud. Dohodu o vině a trestu bude možné sjednat u všech trestných činů, s výjimkou těch, kterými byla způsobena úmyslně smrt, nejde-li o trestný čin zabití (§ 141 trestního zákoníku) nebo o trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142 trestního zákoníku) a některých dalších trestných činů Soud není návrhem na schválení dohody o vině a trestu zcela vázán, může jej odmítnout ze závažných procesních důvodů nebo může dohodu neschválit z důvodu její zřejmé nepřiměřenosti (právní kvalifikace, trest) nebo nesprávnosti (náhrada škody), a vrátit věc usnesením do přípravného řízení; v dalším řízení se ke sjednané dohodě, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. V případě, že soud dohodu o vině a trestu rozsudkem schválí, uvede v něm výrok o schválení dohody o vině a trestu, a dále výrok o vině, trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou.

Postavení poškozeného

Postavení poškozeného není tímto postupem oslabeno, neboť pokud nedojde k dohodě mezi poškozeným a obviněným o náhradě škody, může soud rozhodnout o nárocích poškozeného na základě spisového materiálu. Obviněný se sjednáním dohody vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a v zásadě i práva napadnout rozsudek odvoláním.

Přínos dohody o vině a trestu spočívá kromě zrychlení řízení i v ochraně obětí před sekundární viktimizací, protože již nebudou muset svědčit opakovaně v řízení před soudem a nebudou tak znovu vystaveny stresu vyplývajícímu z veřejného projednávání všech detailů trestného činu, jehož se staly obětí.

Spolupracující obviněný u korupční kriminality

Využívání institutu spolupracujícího obviněného při rozkrývání organizované kriminality všeho druhu, včetně té korupční, je zcela nezbytné pro efektivní boj s touto formou kriminality, neboť všechny organizované kriminální skupiny se především vyznačují uzavřeností a vysokou mírou konspirace a neochotou osob proti těmto skupinám svědčit. Podstatou problému je možnost získat pomocí trestněprávních prostředků ke spolupráci osobu, která má informace, jež mohou pomoci rozkrýt organizovaný zločin či korupční jednání (protože je často sama jeho součástí). V současné době ustanovení § 41 písm. m) trestního zákoníku ukládá soudu přihlédnout jako k polehčující okolnosti při stanovení trestu pachateli k tomu, že přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Dále trestní zákoník v § 58 odst. 4 umožňuje snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také pachateli označenému státním zástupcem jako spolupracující obviněný (tj. osoba, která podala významné informace pro rozkrytí organizované kriminality a doznala se ke svému vlastnímu trestnému činu, viz § 178a trestního řádu).

Uložení dohledu nad pachatatelem

Soud může s upuštěním od potrestání spojit uložení dohledu nad pachatelem. Zákon v tomto směru sleduje naplnění programového prohlášení vlády (“Vláda se zasadí o zpřesnění institutu spolupracujícího obviněného tak, aby bylo možné zejména v závažných případech organizovaného zločinu zajistit ve výjimečných případech i úplnou beztrestnost.”) i Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 (úkol “předložit vládě novelu trestního zákoníku a trestního řádu, která zefektivní využití stávajícího institutu spolupracujícího obviněného a rozšíří jej o institut upuštění od potrestání za zákonem striktně stanovených podmínek pro obviněného, který zabránil dokonání zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo zásadním způsobem přispěl k usvědčení hlavního pachatele nebo organizátora takového zločinu”).

Slib beztrestnosti

Připuštění možnosti slíbit pachateli za spolupráci s orgány činnými v trestním řízení beztrestnost přináší ještě silnější možnost motivovat osoby podílející se na činnosti skupin organizovaného zločinu a organizovaných skupin ke spolupráci, a to v těch zcela nejzávažnějších případech organizované kriminality. Jednotlivcům – členům organizovaných skupin, kteří se nedopustili těch nejzávažnějších trestných činů, je tak možné nabídnout beztrestnost za to, že se oddělí od některé z vymezených skupin a buď zabrání dokonání zločinu spáchanému členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny anebo poskytnou orgánům činným v trestním řízení významnou pomoc při shromažďování důkazů rozhodujících pro rekonstrukci skutkového děje, odhalení a identifikaci pachatelů takové trestné činnosti. Jsou-li splněny zákonné podmínky, lze takovému spolupracujícímu obviněnému samozřejmě poskytnout i policejní ochranu podle zákona o zvláštní ochraně svědka. Vzhledem ke snaze motivovat osoby podílející se na činnosti skupin organizovaného zločinu a organizovaných skupin ke spolupráci a s jejich pomocí tak rozkrýt a paralyzovat činnost zločineckých struktur se ustanovuje změnit dosavadní fakultativní ukládání trestu pod dolní hranicí trestní sazby na obligatorní.

Tato problematika není upravena právními předpisy Evropské unie.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet