Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Když láska odchází počítačem

Publikováno: 6.08.12
Počet zobrazení: 1232
Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ JE MUŽ MOC HODNÝ, která vyšla v roce 2004.
Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Ten den jsem měla od rána výbornou náladu.

V práci jsem si prozpěvovala a usmívala se na všechny strany. Měla jsem pocit, že mě dneska potká něco, co úplně změní můj život. Možná i proto jsem vystoupila z tramvaje o tři stanice dřív, že se projdu a podívám se na Vltavu a na Hradčany.

Stála jsem pak uprostřed mostu a vzpomínala na srpnové povodně. Jako by nikdy nebyly, pomyslela jsem si, ale hned mě bodlo u srdce. Vzpomněla jsem si na tetu, která přišla o domek, a i když si ji k sobě vzala dcera, každou chvíli pláče. Prý, co jsou mi platné peníze, když nemám svoji lavičku, na které jsem se vyhřívala na sluníčku a na které sedávala maminka s tatínkem…

Výborná nálada, kterou jsem měla od rána, se vytratila.

Pokusila jsem se myslet na něco jiného a vzpomněla si, že je dneska v televizi americký film, který dostal asi šest Oskarů…

Otočila jsem se od zábradlí a strnula jsem.
Po protějším chodníku šel starší muž a vedl kolem pasu mladou dívku. Byl to můj manžel. Rychle jsem se otočila zpátky k zábradlí. Když mě přešli, podívala jsem se za nimi.

Vyšlapoval si jako mladík a co chvíli tu holku k sobě přitiskl. A teď ho vzala kolem pasu i ona! A on si poskočil jako kluk! Proto nový kabát a nové boty! Proto najednou nový kufřík, deštník, slipy! A každý týden je alespoň na dva dny pryč! Proto je doma nervózní a nic se mu nelíbí! Buzeruje mě kvůli každé hlouposti a kluk radši zůstává v Brně na koleji i o víkendu.

On má ženskou! Co, ženskou! On má holku! Náš padesátiletý taťka, který se ještě před měsícem vyvaloval s plným břichem u televize a odmítal jít na výstavu, do divadla, na procházku- náš taťka má holku!
Že prý je nervózní kvůli nové zakázce! Prý teď nemá do čeho píchnout a potřeboval by, aby si nějaký pan Hrášek vybral právě jeho nabídku! Prý nemá vůbec žádné peníze a letošní dovolená nebude! Mám se prý zahrabat na chalupě a neotravovat!

Tak on má holku!? A já blbec mu dělám po nocích sekretářku a píšu všechny ty jeho objednávky, nabídky, zprávy, faktury, zálohové listy, dodací listy, faxy, provozní předpisy…
A on mi ani nepoděkuje!

No počkej! Tohle ti osladím, chlapečku!
Šla jsem pomalu domů a polykala slzy. Když přijdete svému chlapovi na milenku, to je tak smutný! Tak bolavý! Tak ubrečený!

Říkáte si, kdy takhle objal mě? Kdy se takhle podíval na mě? Kdy mi řekl něco hezkého? Kdy?! Kdy naposledy…?

A rozbrečíte se, protože si nemůžete vzpomenout.
Ale kdy vám řekl, že večeře nestála za nic, že jste mu špatně vyprala košili a že byste na sebe měla trochu dbát, protože vypadáte jako baba, to si pamatujete secsakra dobře, protože vám to říká každou chvíli!
Nakoupila jsem a než jsem došla domů, trochu jsem se uklidnila. Ještě doma nebyl. Připravila jsem večeři, poklidila byt a pak jsem na počítači napsala důležitou nabídku pro pana Hráška.
Náš záletník totiž neumí psát na počítači. Co potřebuje, napíše v ruce, přilepí k tomu lístek s rozkazem a hodí to na stolek v předsíni. Rozkaz nechyběl ani dneska.

Přepsat! Do 18.00! Potřebuju to odfaxovat!

Slůvka prosím nebo děkuju, nezná už hodně dlouho.
Dopsala jsem, položila to k faxu a nevím proč, začala jsem si prohlížet stará alba.
Svatební fotky, fotky našeho Jiříka, fotky z dovolených…

Pak jsem uslyšela, jak otevírá dveře.
„Dělej! Jíst! Za chvíli jdu pryč!“
Když si věšel kabát na věšák, houkl ještě jednou.
„Přepsala jsi to? Hrášek na to čeká!“
„Máš to u faxu.“

Nenamáhala jsem se, abych ho pozdravila. Už jsme se dlouho nezdravili. Lépe řečeno, já ho přestala zdravit, protože on na mé pozdravy neodpovídal.

Když jsem dávala jídlo na talíř, uslyšela jsem z jeho pracovny fax. Pak bouchla skříňka, kam ukládal nabídky. Usmála jsem se.

Přišel do kuchyně a vztekle vyštěkl.
„Co se šklebíš? Vypadáš jako ty opice, co byly včera v televizních novinách!“
Rozchechtal se a pak se podíval na stůl.
„A tohle si žer sama! Nejsem zvědavý na tvoje hnusný knedlíky a ten blivajz, kterýmu jenom debil může říkat omáčka! Jsem zvyklý jíst zdravě, ale to ti ani po dvaceti letech nedošlo!“

Šel do předsíně a začal se znovu oblékat. Prozpěvoval si.
„Hele, ty! Slyšíš?“

Vykoukla jsem z kuchyně.
„Kdyby volal pan Hrášek, tak s ním mluv slušně, jasný? On si potrpí na slušnost! Řekni, že mám důležité jednání, ale ať je tak laskavý a zavolá mi na mobil, že jednání kvůli němu přeruším! Jasný?! Ne abys byla nepříjemná! Na tom chlapovi záleží všechno! Má známý všude a všichni jsou z něj podělaní! Rozumělas?“
Přikývla jsem.

„Umíš mluvit, sakra?“
„Ano. Rozuměla jsem.“
„Neslyším! Nahlas!“

Usmála jsem se.
„ANO. ROZUMĚLA JSEM.“
Bouchl dveřmi.

Uklidila jsem ze stolu jeho večeři a pak jsem zavolala mámě. Potom jsem zavolala synovi na kolej. Když jsem mu vysvětlila, proč chci ještě dneska odejít k babičce, schválil mi to. Sbalila jsem si svoje věci, a než jsem odešla, otevřela jsem v jeho pracovně skříňku, kde měl v deskách založené nabídky. Našla jsem tu pro pana Hráška. Tu, kterou jsem napsala, než přišel a kterou ani nečetl a rovnou ji panu Hráškovi odfaxoval.

Znovu jsem si přečetla odstavec, na kterém jsem si dala opravdu hodně záležet.
„Vážený pane Hrášku,
na základě našeho jednání, které bylo z Vaší strany více než stupidní, vypracovala moje firma nabídku na rekonstrukci Vašeho provozu 008. Pěkně jsem Vás natáhl, protože jste kretén a nepřijdete na to, stejně jako jste nepřišel na to, že celá rekonstrukce je zbytečná.

Být Vámi, vyhodím celý provoz do vzduchu, a kdybyste vyletěl také, myslím, že by se všem ulevilo!
A teď se, Vy debile, soustřeďte! Zařízení pro odsávání par je plnoautomatické a bude pracovat nepřetržitě, pokud Vy, hráškovej debile, nezapomenete čistit filtry! Nerad bych k Vám jezdil v záruční době kvůli Vaší blbosti zadarmo, a ještě k tomu koukal na Váš přiblblý ksicht, ze kterého mi je špatně ještě druhý den!“
Dala jsem desky zpátky, zavřela skříňku, vzala si tašku a odešla jsem.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: