Náboženské spory

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Církev žila ve společnosti, která se bouřila proti dosavadnímu pojetí církevního života a života z víry. Došlo k rozvrácení církevních struktur, rozchvácení a poničení církevního majetku v Čechách a částečně i na Moravě, ke vzniku husitství a protestantizmu jako negativní reakce na vnitřní problémy církve.

Stát řešil dilema, jak se má stavět ke katolické církvi, k utrakvistům a později k protestantům. Ochranná funkce státu nad katolickou církví zeslábla. 3. etapa od 15. do 17.století (1419 – 1618) – náboženské spory

V roce 17.9.1419 došlo k prvnímu velkému útoku pražského lidu proti kostelům a klášterům, které pokračovaly i v dalších letech a přerostly v husitské války, které skončily za stavu všeobecného vyčerpání bitvou u Lipan roku 1434. Husité formulovali programový základ husitského hnutí ve čtyřech artikulích pražských roku 1420, které zněly: svoboda kázání, přijímání pod obojí, odnětí majetku církvi a návrat k chudobě, veřejné trestání těžkých hříchů. Zde má svůj původ dnešní názor, že katolická církev má být chudá, aby byla věrohodná. Nejde tedy o názor církve, která vždy zastávala názor, že majetek je sám o sobě nelišný, zatímco způsob nakládání s majetkem je mravním problémem. Jde tedy o repliku husitského chápání poslání majetku v životě církve. Za husitských válek, které trvaly 15 let, došlo k systematickému ničení klášterů a kostelů a šlechta spolu s městy rozchvátila většinu církevního majetku v Čechách (církev zde vlastnila asi třetinu půdy), zatímco na Moravě, která byla husitským hnutím méně dotčena, se majetkové poměry církve tak drasticky nezměnily, církev tam neměla také tolik majetku jako v Čechách. V Čechách zůstaly církvi jen ty majetky, které se nacházely v krajích, kde se udržela katolická šlechta a města. Husitský král Jiří z Poděbrad se pak v rámci zklidňování rozháraných poměrů v Čechách zasadil o vrácení jmění některým klášterům. Pražské arcibiskupství přišlo prakticky o všechny statky. Arcibiskupství zůstalo zhruba 150 let neobsazené a první arcibiskup po této dlouhé době musel žít z řádového jmění vlastního řádu. Také kláštery se jen těžce zotavovaly z úpadku a mnohé úplně zanikly.Nakonec král Ferdinand I. dal roku 1562 pražskému arcibiskupovi roční důchod 14.000 kop míšeňských grošů, aby přispěl k ekonomickému zotavení církve v Čechách. První zprávy o rozsahu církevního majetku po husitských válkách máme až z roku 1575, kdy církev vlastnila v Čechách 5% půdy (král 11%) a na Moravě 18% (král téměř nic). V Čechách žilo v té době jen asi 305.000 katolíků z 2 mil.obyvatel (15%), zatímco na Moravě žilo asi 25 – 30% katolíků z asi1 mil. obyvatel. V důsledku husitských bouří a válek bylo v českých zemích zbořeno několik set kostelů, zničeno nebo zpustošeno 170 klášterů, zničeny movité umělecké památky doby románské a gotické, zničeny klášterní a universitní knihovny, církevní majetek přešel do rukou šlechty a některých měst (např. Tábor). Šlechta a města nabyla převahy nad králem, Čechy byly zpustošeny a vylidněny (třetina lidí zahynula), což vedlo k silnému německému přistěhovalectví, státní správa byla rozvrácena a rovněž tak církevní správa, universita upadla do bezvýznamnosti a vzdělanost silně poklesla.

Charakter českého státu se podstatně změnil, vznikl stát stavovský. Ve stavovském státě už není panovník výhradním držitelem státní moci. Stavy vůči němu vystupují jako mluvčí země a povolují králi vybírání daní. Vyvíjí se právní pojem zemí koruny české, který respektuje král i zemské stavy. Královské jmění se odděluje od jmění státního (komorního).

Události třetí etapy:

1419 první pražská defenestrace vedená Janem Želivským

1419 vzbouření Pražané zničili kartuziánský klášter na Smíchově, kartuziáni se utekli do sedleckého kláštera 1419 Pražané napadli arcibiskupské sídlo na Malé Straně 1419 Žižka zničil dominikánský a františkánský klášter v Plzni 1420 oficiálně formulovány a vyhlášeny čtyři artikuly pražské jako programový základ husitství:

• svobodné hlásání slova Božího
• přijímání pod obojí pro všechny
• konec světského panování kněžstva formou odnětí majetku církvi a návratem k chudobě
• veřejné trestání těžkých hříchů

1420 král Zikmund vyhlásil z Vratislavi první křížovou výpravu proti českým husitům, která skončila porážkou křižáků na vrchu Vítkově dne 14.7.

1420 Žižka zničil

• minoritský klášter Benešov
• ženský premonstrátský klášter Chotěšov
• ženský premonstrátský klášter Louňovice
• benediktinský klášter Kladruby
• premonstrátský klášter Milevsko
• cisterciácký klášter Nepomuk
• cisterciácký klášter Zlatá Koruna

Orebité a hradečtí husité zničili

• cisterciácký klášter Mnichovo Hradiště
• cisterciácký klášter Svaté Pole
• Žatečtí a lounští husité zničili
• benediktinský klášter Postoloprty

Pražané zničili

• četné pražské kláštery (Břevnov a další)
• cisterciácký klášter Zbraslav
• ženský cisterciácký klášter Sezemice u Pardubic
• benediktinský klášter Podlažice na Chrudimsku
• ženský premonstrátský klášter Doksany
• cisterciácký klášter Osek

1421 český zemský sněm v Čáslavi se vzbouřil proti králi Zikmundovi (korunovanému dne 28.7.1420 na českého krále arcibiskupem Konrádem z Vechty) a postavil do čela českého království dočasně sbor 12 správců

1421 husité zničili chrám sv. Víta

1421 druhá křížová výprava proti husitům ze západu, skončila v říjnu 1421 útěkem křižáků od Žatce 1421 Čeští husité zničili 47 klášterů, mezi nimi:

• ženský benediktinský klášter klášter Teplice
• ženský premonstrátský klášter Doksany
• cisterciácký klášter Sedlec
• augustiniánský klášter Roudnice
• minoritský klášter Bechyně
• augustiniánský klášter Bělá pod Bezdězem
• benediktinský klášter Opatovice nad Labem
• benediktinský klášter Podlažice
• cisterciácký klášter Plasy
• cisterciácký klášter Skalice

Moravští husité zničili

• cisterciácký klášter Velehrad
• augustiniánský klášter Osvětimany

1422 král Zikmund donucen k útěku od Kutné Hory

1423 husité zničili cisterciácký klášter Žďár nad Sázavou

1424 Žižka zničil dominikánský klášter Turnov

1424 smrt Žižky při tažení na Moravu

1425 zničen znovu klášter Zlatá Koruna (9 mnichů oběšeno)

1425 zničen spojeným vojskem Táborů, Sirotků a Pražanů premonstrátský klášter Louka u Znojma

1426 třetí křížová výprava proti husitům poražena u Ústí nad Labem

1427 čtvrtá křížová výprava proti husitům poražena u Tachova

1428 vpád husitů do Německa

1431 pátá křížová výprava proti husitům poražena u Domažlic 14.8.

1431 koncil basilejsko – ferrarsko – florentský (1431 – 1439), unie s Řeky 1439 1433 zástupci basilejského koncilu (1431 – 1437) dojednali v Basileji a Praze s umírněnými kališníky kompromisní dohodu, řešící narovnání mezi katolíky a kališníky, radikální křídlo (táboři a sirotci) je však odmítli

1434 bitva u Lipan, spojené vojsko umírněných kališníků a katolíků porazilo radikály, konec husitských válek

1436 český a moravský sněm v Jihlavě za přítomnosti císaře Zikmunda a plnomocníků basilejského církevního sněmu schválil kompaktáta:

• povolen kalich (podávání pod obojí způsobou)
• zakázáno připouštět k přijímání děti
• trestat smí jen vrchnost (duchovní a světská)
• svobodné hlásání slova Božího jen od kazatelů schopných a schválených
• duchovní mohou být správci církevního majetku

Zároveň císař Zikmund (koncese Zikmundovy) souhlasil s tím, že držitelům rozchvácených církevních a komorních statků je potvrzeno jejich užívání strany náboženské podrží kostely podle stavu k přijetí kompaktát Papež Eugen IV. kompaktáta neschválil a Papež Pius II. je r. 1462 vypověděl s odůvodněním, že byla sjednána výjimečně a dočasně, aby se udržela jednota církve, což se stejně nezdařilo. To vyvolalo v Čechách mnoho hořkosti. V Čechách a na Moravě byl schválením kompaktát nastolen náboženský dualismus.

1440 vynalezení knihtisku Gutenbergem

1440 založen kartouzský klášter v Olomouci

1451 založen klášter bosáků (františkánských observantů) v Brně

1451 založen klášter bosáků v Olomouci

1451 založen klášter bosáků v Opavě

1452 vznikla ženská větev řádu karmelitánů

1453 pád Byzance

1455 založen klášter augustiniánských kanovníků v Borovanech rytířem Petrem z Lindy

1455 založen klášter bosáků v Jemnici

1460 založen klášter bosáků v Plzni

1461 král Jiří z Poděbrad předal bosákům bývalý benediktinský klášter sv. Ambrože v Praze (klášter zrušen 1483)

1464 založen klášter bosáků v Chebu

1464 založen klášter bosáků v Tachově

1466 papež Pavel II. vyhlásil klatbu nad Jiřím z Poděbrad a křížovou výpravu proti němu

1468 založen klášter bosáků ve Znojmě

1473 založen klášter bosáků v Kadani

1474 založen klášter bosáků v Krupce

1478 založen klášter bosáků v Jindřichově Hradci

1483 zrušen klášter bosáků v Praze u sv. Ambrože

1485 na kutnohorském sněmu uzavřen náboženský mír (smlouva kutnohorská)

1491 založen klášter bosáků v Uherském Hradišti

1491 založen klášter bosáků v Bechyni

1492 objevení Ameriky

1500 přenesen lanškrounský augustiniánský klášter do Olomouce

1501 založen klášter paulánů u Nové Bystřice Konrádem Krajířem z Krajku

1512 5.lateránský koncil

1520 Luther provedl v Německu reformaci opírající se o 95 tezí z Wittenberka

1522 Havel Cahera, farář litoměřický, začal šířit Lutherovu víru v Čechách

1524 sjezd duchovenstva a stavů pod obojí přijal 20 článků o církevní správě, které

odpovídaly luteránskému učení

1525 na únorovém sněmu stavů katolických a utrakvistických učiněn pokus o sjednocení umírněných utrakvistů s katolickou církví

1526 nástupem Habsburků na český trůn (Ferdinand I. zvolen českým králem 24.10.) vzniká personální unie českého království a rakouských dědičných zemí pod vládou rodu Habsburků

1528 kapucíni se odštěpili od minoritů

1531 podobojí si podle luteránského vzoru zvolili tzv. defenzory 1534 vznik anglikánské církve (král Jindřich VIII.)

1535 založena kongregace voršilek sv. Angelou Mericiovou v Brescii 1540 založení jesuitského řádu sv. Ignácem z Loyoly 1545 Pavel III. svolal tridentský koncil k provedení reformy církve(1545 – 1563)

1549 sjezd strany pod obojí se postavil proti sjednocovacím pokusům s katolickou církví

1550 benediktini znovu obsadili sázavský klášter

1554 čeští stavové vyslovili souhlas s tím, aby utrakvistické defensory ustanovoval král

1555 v Německu uznána augsburskýn sněmem rovnoprávnost katolíků a luteránů a přijata

zásada „Cuius regio illius et religio“, podle níž mohli zeměpáni svobodně určovat vyznání ve svém teritoriu v zájmu ukončení náboženských válek

1556 Ferdinand I. povolal do Prahy jesuity, kteří otevřeli téhož roku v Praze v Klementinu v dosavadním dominikánském klášteru jesuitskou staroměstskou kolej a jesuitské gymnázium, jehož bezplatné studium hradil král a sponzoři, jesuité měli čelit postupujícín luteranizaci české země

1561 znovuobsazení pražského arcibiskupského stolce po 140 letech sedisvakance,

1562 Ferdinand I zlatou bulou z 26.9.1562 obnovil pražské arcibiskupství, dal pražskému arcibiskupovi nové sídlo na Hradčanech, plat 6.000 kop míšeňských grošů ročně a 8.000 kop na zbožné účely, který později Rudolf II. r. 1579 nahradil výnosy statků kláštera oseckého a světeckého, Ferdinand zároveň slíbil sněmu, že se nový pražský arcibiskup nebude domáhat předhusitských statků

1562 král Ferdinand I. odňal stavům podobojí právo volit konzistoř podobojí, právo pak přenesl na české krále

1564 papež Pius IV. brevem z 16.4.1564 povolil fakultativně přijímání pod obojí způsobou

1566 olomoucký biskup Vilém Prusinovský založil jesuitskou kolej v Olomouci

1567 čeští stavové žádali Maxmiliána I., aby kompaktáta přestala být zemským zákonem, protože staroutrakvisté už téměř vymizeli, jelikož přešli k luteránům (novoutrakvisté)- na základě jejich žádosti byla kompaktáta vymazána ze zemských desek

1571 novoutrakvisté usilují o to, aby jim král povolil náboženskou svobodu podle vyznání augsburského, staroutrakvisté byli proti tomu

1572 založen řád milosrdných bratří sv. Janem z Boha

1572 olomoucký biskup Vilém Prusinovský založil jesuitskou kolej v Brně

1575 na sněmu se shodli luteráni (novoutrakvisté) s českými bratry na společné tzv. české konfesi, císařovo (Maxmilián II.) ústní schválení české konfese luteránů a dovolení volit si defenzory k obraně náboženství, následkem toho si v Čechách upravovali náboženské poměry na jednotlivých panstvích jejich majitelé

1578 založena kongregace světských kněží oblátů sv. Karlem Boromejským

1582 vyšlo úřední vydání kanonického práva Corpus Iuris Canonici, které vycházelo z usnesení Tridentského koncilu (1545 – 1563), které nahradilo Dekretály Řehoře IX. neboli Liber Extra z roku

1234 1582 byla zavedena gregoriánská reforma juliánského kalendáře (počítání let od narození Krista zavedl v letech 500 – 540 Dionisius Exiguus) papežem Řehořem XIII.

1584 byla zavedena gregoriánská reforma kalendáře v Čechách (v lednu)

1586 Vilém z Rožmberka založil jesuitskou kolej v Českém Krumlově

1589 Jiří Popel z Lobkovic založil jesuitskou kolej v Chomutově

1594 Adam z Hradce založil jesuitskou kolej v Jindřichově Hradci

1599 Rudolf II. vyňal z kompetence české kanceláře (zemské vlády) církevní a náboženské záležitosti

1600 založen kapucínský klášter v Praze na Hradčanech (Loreta)

1602 na statcích krále nařízeno, aby poddaní přestoupili na katolickou víru

1602 z královských měst na Moravě byli vypovězeni luteránští predikanti

1604 založen kapucínský klášter v Brně

1606 klášter karmelitánů u P.M. Sněžné na Novém Městě pražském předán františkánům

1609 císař Rudolf II. vydal na základě české konfese z r. 1575 majestát, kterým zaručil luteránům a Jednotě bratrské založené r. 1467 zákonnou ochranu a právo stavět si kostely a hřbitovy nejen v královských městech, ale i na královských statcích (protestanté považovali církevní statky za královské, zatímco církev a stát nikoliv, což se stalo předmětem rozhořčeného sporu, který vedl k Bílé hoře) – na soukromých statcích platila víra pánova, dále nekatolickým stavům povolil volit defenzory a bez panovníkova souhlasu svolávat sjezdy

1610 založen ženský řád Navštívení Panny Marie

1611 založen kapucínský klášter v Mikulově

1612 zřízena vlašská kongregace italských přistěhovalců na Menším Městě pražském

1615 založen kapucínský klášter v Českých Budějovicích

1615 založen kapucínský klášter v Roudnici

1616 založen kapucínský klášter v Mostě

1617 opat broumovského benediktinského kláštera zakázal bohoslužby v protestantské svatyni v Broumově, vystavěné r. 1612 na klášterním panství na základě rozhodnutí české kanceláře, že statky církevní nejsou statky královskými

1617 na příkaz arcibiskupa Jana Lobelka zbořen protestantský kostel v Hrobech na arcibiskupském panství na základě rozhodnutí české kanceláře, že statky církevní nejsou statky královskými

1618 král zamítl námitky protestantů proti zboření kostelů v Broumově a Hrobech

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet