Nic nechci vědět 1 – povídka

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Je příjemné, když se probudíte do letního rána, uvědomíte si, že vám začala dovolená a že můžete odjet z rozžhavené Prahy do příjemného kraje. To je jen počátek. Nevíte, ale, že vás mohou čekat i jiná překvapení … Psáno v – ich formě.

Zlaté ráno

Zatímco jsem se zvolna probouzela do krásného letního rána, Aleš, můj muž, už v kuchyni smažil vajíčka, káva už voněla celým bytem a otevřeným oknem se mísil ptačí zpěv se vzdáleným hlukem ulice. Příjemné! Nemusím nikam spěchat a ještě si užiji doznívající sladkost spánku, pomyslela jsem si. Ale za pět minut mne spánek přešel, protože se na dvoře ozval štěkot sousedova psa. Vstala jsem a vydala se do kuchyně.

„Snídaně je připravená, ty jsi tak úžasný,“ řekla jsem a políbila ho do prokvetlých vlasů.

Líbí se mi to. Když jsme se seznámili, celá moje rodina byla proti, že si beru mnohem staršího muže, ještě ke všemu starého mládence, a líčili mi trpký osud mladší ženy, která musí snášet se stárnoucím mužem problémy jeho věku, možná i minulost. Z jeho rodiny, kterou tvořila sestra, bratr a sestřenice nikdo nevykládal, jak těžké je pro stárnoucího muže snášet vrtochy a nároky mnohem mladší ženy. A proto mne to na mé rodiče a na mou sestru zamrzelo, a tak jsem, jsem omezila kontakt jen na nutné návštěvy ze zdvořilosti. Měla jsem obavy, aby se naše manželství nenarušilo mezi rodinnými třenicemi. Chtěla jsem mít iluzi štěstí.

„Nádrž máš plnou, do kufru jsem ti dal minerálky a ovoce.“

Jeho hlas mne probral z myšlenek o závisti a sobectví. Usmála jsem se na něho. On mi úsměv opětoval. Jsme spolu teprve tři roky a funguje to báječně. Musím se přiznat, že mi zpočátku ta manželská komunikace vázla. Celý život působil jako vysokoškolský učitel a nejen že měl ohromné charisma, což přitáhlo mou pozornost k němu jako první impuls, ale také mne přitáhlo jeho řečnické umění a schopnost na všechno najít správnou odpověď, takže se mu těžko oponovalo. A snad proto jsme se nehádali a neřešili zbytečné problémy. Cítila jsem se šťastná a v bezpečí, což ukolébávalo mé postranní obavy z něčeho neznámého, co může na mne odněkud vybafnout a v jedné vteřině mi zničit život. A proto jsem se nezajímala o jeho předchozí život. Člověk, který nasbíral několik akademických hodností a napsal několik významných knih, asi neměl čas na ženy, víno a zpěv, pomyslela jsem si. I když z druhé strany, když si pomyslím, jak mne velmi zaujal, asi ani jiné ženy ho nemohly minout pohledem a nevěnovat mu pozornost. Nepředstavuji si, že žil přede mnou jako mnich, ale rozhodla jsem se, že když mi nebude sám vyprávět o svém životě, nebudu po tom sama pátrat. Často jsem uvažovala, do jaké míry by měl být člověk zvědavý na prožitou dobu druhého člověka, která se ho netýká. Moje matka vždycky říkala – já vím o tatínkovi všechno! Jistě se jí dobře usíná a já ji to přeji. Škoda, že se mýlí a bylo by dobře, kdyby to nikdy neprasklo.

„Jaký máš dnes program, když začaly prázdniny?“ zeptala jsem se ho.

„Musím na univerzitu. Nedělej si starosti. Mám ještě nějakou práci na projektu. Klidně jeď a neboj se. Hlavně buď opatrná na dálnici.“

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet