Trocha vody z naší studně pro pocestného

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Pan Bečva udělal ještě v předjaří návrhy, a pak se začaly realizovat. Něco úžasného, jak najednou ten kus země nabral úplně jiný ráz. Musím se však přiznat, že zpočátku, když jsme začali brát vážně naše hospodářství, jsme to neměli lehké. I když, obklopeni sousedy, jsme přesto disponovali půdou a s ní jsme museli hospodařit.

Zrovna jsem opatrovala růže …
když vidím, že někdo jde podél našeho plotu a zastavuje se. Narovnala jsem se a zaměřila pohled na příchozího. Muž kolem sedmdesátky, vyšší, spíš hubený, oblečený do letního světlého oděvu, již lehce prošedivělé vlasy. Dalo by se říci, že vypadal trochu unaveně. Nevím, co mne najednou napadlo, abych šla ke studni a vytáhla čerstvou vodu v okovu, nalila do sklenice a šla mu ji podat. Bylo totiž dost horko a dusno, jakoby se mělo dát k večeru do deště.
„Napijte se, máme pramenitou vodu. Je znamenitá,“ řekla jsem a podala mi sklenici. Usmál se a napil se.
„Tedy milostivá,“ řekl mi, „opravdu jako víno“.
„Nechcete si u nás chvíli odpočinout?“ zeptala jsem se, když jsem viděla, že se trochu přemáhá k veselé náladě.
„A víte, že ano? Už jdu dvě hodiny, ale nějak mne to zmáhá. To víte, srdce. Letos je takový zvláštní rok.“

Vyměnili jsme si recepty.
Odemkla jsem branku a pozvala ho dál. Sedl si pod stříšku a bylo na něm vidět, že je zmožený. Letošní jaro je opravdu hodně teplé, po zimě je člověk pak jak mátoha.
„Nemáte se vydávat na takové cesty v tom horku,“ řekla jsem a on se jen usmál. Rozhlížel se kolem sebe.
„Je vidět, že pilně pracujete. Však toho máte. Ale nevyplácí se pronajímat půdu. Však to spotřebujete. Něco se zavaří, něco sní. Jen musíte udržovat kvalitní půdu. Koukám, že máte i pěknou rebarboru a dýně.“

…. Marmeláda z rebarbory
„Máme rádi kompot z dýně,“ řekla jsem, „ a také dělám všelijaké koláče, to víte, moji chlapci něco snědí, a tak se snažím, aby jedli zdravě. Ale z té rebarbory to děláme zcela jednoduše. Vezmu stopky listů, které vyrostly zvenku, nakrájím je na kousky a na půl kg je dám svařit v 59 a 62 dkg cukru, s jemně posekanou citrónovou kůrou a se šťávou z půlky citrónu a 1 dkg oloupaných mandlí. Marmeládu vařím za častého odpěňování a míchání asi deset minut. Vychladlou pak naliji do sklenic a uzavřu víčky.“

… Jeřabinová marmeláda
„Však ano. Člověk má jíst všechno. Zrovna nedávno jsem četl nějaké diety a jen jsem kroutil hlavou. Hlavně tam chybí údaj, jak dlouho člověk může takovou dietu držet. Lidé se zbytečně ochuzují o živiny a pak se diví, že mají zdravotní problémy. Ale to můžete říkat horem spodem, stejně si to udělají podle svého. No, my doma rádi děláme jeřabinovou marmeládu. Lidi jeřabiny podceňují, ale je v nich hodně vitamínů. Je to docela jednoduché. Čisté jeřabinky se rozvaří v hrnci, potom se přes síto dobře propasírují. Na 1 kilo jeřabin, které jste prolisovala, dejte 3/4 kg cukru. Pak dáte kastrol na sporák a za stálého míchání nechte vyvařit. Když začne vařit, nechejte ho asi půl hodiny dál vařit. Zchladlou zavařeninu pak nalijte do sklenic a uzavřete. Dáváme ji do omáček místo šípkové. Ke zvěřině nebo k sekané. Je výborná i do pudingu.“
„No, sousede, vidím, že jste odborník na vaření.“
Rozesmál se.

„Tyhle věci jsou takové specialitky a ženy pro to nemají smysl. A ani trpělivost a mě to baví. Když si uděláme zásoby, pěkně je uskladníme do sklepa na police a celou zimu máme ovoce a vitamíny.
Povzdechl si.

„Nemáte chuť na závin? Dělala jsem ho podle starého receptu. Je lehký.“
„A to víte, jestli mohu prosit, ochutnám. Však až půjdete kolem našeho, moje žena taky leccos umí. Aha, vy nevíte, kde bydlíme. Tam, u toho kopce, je tam pár čísel. Ptejte se na doktora Zárubu. A lidé vám ukáží náš dům.“

„Vy jste místní doktor?“
„Zvěrolékař a někdy i lékárník, když na to přijde. Tady dlouho nikdo nevydrží. Copak v létě, to je hej. Ale když padnou mlhy. A pak mráz. To je nejhorší. Taky jsem utíkal, ale pak jsem to vzdal. Přeci jen tady mám všechno jistější. Nikdo mi nejde po krku, nemusím se otravovat s kolegy a lidi jsou tu dobří. Původně jsem žil v krajském městě. Manželka nechtěla z města pryč, ale teď je tu spokojená. Navykli jsme si na skromný život. Já se starám o dobytek, co tu lidi chovají a také zajíždím do okolních vesnic. Ale jsem specialista na psy. Je tady jeden chovatel pěkných českých fousků. Už je lidé moc nechovají, ale já je mám rád.“
Přinesla jsem závin a čaj. Postavila jsem všechno na stůl a přisunula k němu. Ochutnal.
„Tedy, to jsem ještě nikdy nejedl. Vynikající.“
Nalila jsem čaj.
„Musíte mi napsat recept.“
„Jistě,“ řekla jsem a vzala jsem blok a tužku.

… Bramborový závin
„Tak budu psát a vysvětlovat. Nejdřív nádivka: Utřete 1/4 másla, až do pěny. Pak se do něho přidá 17 a 1/2 dkg vařených, sítem přelisovaných brambor a znova míchejte, předávejte přitom vždy po jednom ze šesti žloutků, 7 dkg oloupaných mandlí, 1% 1/2 dlg cukru, z jednoho citronu nastrouhané kůry a pak vmíchejte ze 6 bílků tuhý sníh. A nyní budete směs míchat asi půl hodiny. Pak vytáhnete závinové těsto do tenka a na něho namažte nádivku a hned těsto stáčejte, Položte ho opatrně na máslem pomazaný plech, též máslem pomažte povrch závinu a dejte péci. K závinu podávejte teplý vanilkový krém. A to je všechno. Doufám, že to po mně přečtete.“

… zavařené ovoce v medu
„A já vám na oplátku napíšu, jak se zavařuje ovoce do medu. Máme včelky, a tak děláme s medem všelijaké výrobky. Jen pro sebe. To je zase moje specialitka. Tak: Dejte do 1/2 l vody vařit 1 kg medu, proutek vanilky, 1/2 l čistého lihu. Do vařící vody s medem pak dejte 2 a 1/2 lg ovoce, nechejte asi třikrát přejít varem. Odstavte nádobu, ovoce vyndejte, opět nechte samotnou tekutinu vařit a vložte zase do ní 2 a 1/2 kg čerstvého ovoce a nechte přejít varem. To všechno vlijte do první várky, na hrotu nože přidejte kyselinu salycilovou a nechejte vychladnout. Vychladlé ovoce dejte do kamenného hrnce, obvažte a uchovejte ho. To přijde opravdu k chuti. To se budete divit.“
Podíval se pak na můj recept a pokýval hlavou.
„Mám docela slušnou zkušenost s pěstováním zeleniny. Až s tím na vážno začnete, klidně se přijďte poradit.“
Vstal, protože se něco hnalo od hory a potřeboval se dostat domů.
„To víte, my, co tu jsme delší dobu, máme odhad, kdy začne pršet, kdy sněžit. Tak se mějte a čekáme vás.“

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet