Důchodce a duchovní život – Trojí cesta

Autor článku: František Benda Duchovní zájmy a z nich vyplývající nasazení potřebného úsilí jsou stále ještě spíš ojedinělé než všeobecné rozšířené.

Navzdory nedůvěře, která se rozšířila z přehnaných snah o vnitřní čistotu a zachovávání zastaralých rituálů některých církví, se ale přece jen tu a tam – i když dost často pouze jako módní vlna – objeví zájem dostat se hlouběji pod běžné konzumní a pouze existenční myšlení.

Důvody takových změn nejsou často dost jasné – důležité je však to, že skutečně existují. Takoví jedinci (nebo případně i menší skupiny) se pak ohlížejí po možných nápovědích, ze kterých by mohli čekat potřebné poučení. Začínat s něčím neznámým samostatně a zcela od začátku se už dávno ukázalo jako málo produktivní. Patřičné know how prokáže svoji sílu i zde.

Návodů se nabízí nepřeberně, což je paradoxně podobný problém jako když jich byl nedostatek. Nebezpečí, které se dá velmi snadno vycítit, je v tom, že mnoho z nabízejících se směrů sleduje nějaké zištné osobní cíle, což je v podstatě už zásadní překážka. Kdo se chce takové pasti vyhnout, musí se chovat velice obezřele. Jestliže jsou ale jeho záměry skutečně vážné, mohla by jeho cesta k duchovnímu sebezdokonalení začít trojím způsobem.

Je výhodné vyjít z jednoduchého uvědomění. Život ubíhá střídáním nespočetného množství okamžiků, u kterých se nám sotva podaří jednotlivě se pozastavit. Jeden takový je ale třeba – navzdory zdánlivé nemožnosti – vybrat a jaksi si na něj zblízka posvítit. Neučiníme-li to, splyne s ostatními v nekonečné kontinuitě času a zmizí navždy v nenávratnu tak, jako všechny ostatní. Je jasné, že se zaměříme na takový okamžik právě probíhající situace, které jsme přímým účastníkem.
Ten je samozřejmě zasazen do širšího rámce; jednak je výsledkem našeho předcházejícího usilování (nebo také netečnosti), jednak probíhá v souladu s existencí okolní reality. To jej činí natolik pozoruhodným, že stojí za to se u něj pozastavit.

Abychom si jeho historii i zasazení do současnosti náležitě a do důsledků uvědomili, je třeba věnovat bdělou pozornost jeho vlastnostem. Mnohdy pak můžeme zůstat udiveni nad tím, jak je pestrý a co všechno obsahuje. Neméně zajímavé je ale i jeho chování.

Žádný z nich nezůstává strnule na místě. Je důsledným pokračováním nějakého děje předcházejícího, a sám je současně zdrojem čehosi, co se z něj dále vyvine. Tak přechází plynule z jednoho stavu do druhého, což musí být bráno v úvahu.
Toto jeho další pokračování je cílem našeho postupného zájmu. To, co se s námi a kolem nás v současnosti děje, pak můžeme klidně a nezúčastněně pozorovat, aniž bychom se tím nechali jakkoli ovlivnit (proto úmyslně nezúčastněně); stejně tak – pokud nám na tom záleží – můžeme vplynout do děje a případně na něj mít i nějaký vliv. Každopádně se musí jednat o bdělé prožívání právě toho jednoho jediného děje, bez vměšování čehokoliv jiného.

V praxi se to, co je v tomto popisu rozprostřeno do plejády několika řádků, odehrává současně a v době značně krátké. Vlastně jde pouze o to vědomé prožívání; předcházející uvědomění a následná bdělá pozornost jsou pouze předstupně, jakési schůdky k němu.

Tomu, kdo se o něco podobného alespoň trochu pokusí, bude záhy jasné, že nastoupí-li mysl tuto cestu, nebude se moci zabývat již ničím jiným, než právě tímto vybraným a sledovaným tématem. Prostě to nedokáže.
To je ale cíl začínající duchovní cesty – zpracovat vlastní mysl tak, aby byla schopna – byť jenom občas a třeba jen na krátkou dobu – věnovat se pouze jedné jediné činnosti. A je v podstatě jedno, půjde-li o vroucí modlitbu nebo soustředění na tu nejobyčejnější, právě prováděnou činnost.
Jestliže lékař dojde k závěru, že jeho pacient potřebuje více pohybu, může to jako všeobecnou radu dát pouze chápavému, osvícenému člověku. Takový si další potřebné podrobnosti dokáže domyslet sám a úspěšně je posléze dosadí do svého života.

Méně chápavému doporučí např. častou chůzi, ale nepřipojí zbytečné podrobnosti, jako na kterou světovou stranu se má brát, ani odkud a kam, neboť spoléhá na jeho vlastní nápaditost.
Teprve naprostému prosťáčkovi musí podat zcela přesné údaje, a doufat, že je dodrží. Nepodaří-li se to, je všechna další námaha marná.

V duchovním snažení je to obdobné. Návodů je přemnoho a navíc si poučená a chápavá mysl dokáže nalézt i další své vlastní. Stejně jako se málokterá zkušená kuchařka drží striktně navrhovaného receptu. Jednotlivé ingredience určuje citem. Její postupy jsou pak ovšem nesdělitelné. Když jsem se kdysi své matky ptal na recept na její skvělé jablečné koláče, řekla: „To je přece jednoduché. Vezmeš trochu mouky, vejce a krapet mléka…“ a to už jsem jí řekl, že dál pokračovat nemusí. V několika kuchařských knihách jsem ty recepty našel také, ale nikdy to nebylo ono. A to je právě ono know how.

Soustředění na bdělé prožívání není pomocníkem a cestou pouze k duchovnímu životu. I v praktické oblasti může přinést výhodné plody. Dokáže zklidnit životní tempo a může i otevřít nečekané průhledy do pestrých světů, jejichž okenice při rychlé jízdě kolem není možno ani pootevřít, natož aby zely dokořán.

Autor: František Benda, Foto: Internet