Důchodce a duchovní život – Učení

Autor článku: František Benda Jakékoli cvičení, a to v kterémkoli směru, spočívá v neustálém opakování. To má za úkol rozvinout myšlenkovou nebo svalovou paměť tak, aby se rozšířily jejich schopnosti v dosud neznámém oboru.

Je přirozené, že taková činnost nemůže zůstat bez odezvy těla, které se jí přirozeně brání. Již dávno je ale známo, že sval, který není dlouho používán, slábne, kdežto jeho namáhání nad únosnou míru jej může i poškodit. Takže opatrně a s rozumem, prosím!

Optimum je nutno hledat mezi těmito dvěma krajnostmi. V tom je ostatně podstata cvičení. Že to není činnost marná, vrcholový sport i akrobacie dosvědčují, jakých výsledků lze docílit.

Laikové k takovým výšinám nevzhlížejí. Nejde jim o mimořádné výkony. Jejich snahou je pouhé vylepšení současné tělesné kondice v únosné míře a udržení tohoto stavu po dobu co nejdelší. Záměr zde může být i jiný – ve zdravém těle se dá snadněji nalézt odrazový můstek k rozvíjení subtilního duchovního života, nikoli ale k dosahování neobyčejných tělesných výkonů.

S opakováním některých pohybů se lze setkat i jinde než při cvičeních, vedoucích ke zdokonalování svalové paměti. Také každodenní život vyžaduje řadu úkonů, které se opakují denně, a to po velice dlouhou dobu, což se dá docela dobře přirovnat ke speciálnímu cvičení. Však se v nich také dosahuje neobyčejné zručnosti, což si mnohdy ani neuvědomujeme. Tato situace ovšem, pokud je mimořádná a trvá nebezpečně dlouho, může dospět ke katastrofálním důsledkům tam, kde není zaměřena na vylepšení tělesných schopností, nýbrž je využívána jiným směrem.
S rozvojem průmyslu vzrostla potřeba celé armády lidí, kteří se budou zabývat výrobou, montáží a distribucí zboží, které je nezbytně nebo z pouhé touhy potřebné pro chod lidské společnosti.

V továrnách byl výrobní proces každého detailu výrobku rozdělen na drobné, co nejjednodušší úkony, a ty byly přiděleny jednotlivým dělníkům. Při poptávce po obrovském množství takových součástí z toho pro spoustu lidí vznikla nutnost neustále, od rána do konce pracovní doby, vykonávat jeden a tentýž, stále se opakující pohyb.

Na něčem podobném je ale přece založeno ono zlepšení svalové paměti – také na stálém opakování jednoduchých pohybů. Rozdíl je pouze v tom, že při cvičení jsou potřebné pohyby vybrány a zaměřeny cíleně právě na tu jednu potřebnou činnost a jsou provázeny přáním po zdokonalení. Monotónní práce ve výrobě tyto důležité znaky postrádá. Tam jsou pohyby podřízeny potřebám stroje, který má součástku vyrobit nebo smontovat – což může být svalovému komplexu i na škodu. Proto jsou také mnohem únavnější.

Přitom je známo, že právě ono časté opakování je nutnou podmínkou k získání potřebné zručnosti. Nejde ale o opakování bezduché. To se projeví jak ve sportu nebo v učení, tak při získání řemeslné zručnosti. Podstatné je emoční zaměření. Máme-li něco rádi nebo po něčem toužíme, dosáhneme v tom mnohem dříve neobyčejné dokonalosti než v činnosti vynucené. Jsme-li nuceni vykonávat obdobně totéž – třeba k vůli výdělku – může se nám to i zprotivit, pokud na to nedoplatíme jinak.

Nabízí se dost jednoduchý návod: chceme-li se něčemu opravdu naučit, vytvořme k tomu ve své mysli vstřícný vztah. Spřátelme se s tím, nevyhledávejme stinná místa jako důkaz nesmyslnosti či obtížnosti. Odměnou za naši smířlivost nemůže být nic jiného, než otevření bran do míst, která se nám dříve zdála zcela nedostupná.

Kterákoliv činnost může být buď prožívána, nebo jenom vykonávána. Rozdíl je pouze v našem postoji. Jestliže ji vědomě sledujeme a kontrolujeme, jen těžko se můžeme věnovat současně ještě něčemu jinému. Pak lze mluvit o prožívání. Bez něj budeme pouze beznadějně klouzat po povrchu. Práce pak sice může být vykonána správně podle norem a předpisů, ale výsledku přece jen cosi chybí. Pouhé vykonávání žádné prožívání nepotřebuje. Proto se do něj může vetřít zautomatizování se všemi svými neblahými důsledky.

Existují ale obory, do kterých není možno proniknout běžným učením. Nelze se např. naučit absolutnímu sluchu nebo schopnosti nakreslit karikaturu tak, aby všichni poznali, o koho jde. Také vykouzlit určitou náladu pomocí hudby není každému dáno. Na některé činnosti je nutno mít talent. Ale ani ti Bohem nadaní nerozvíjejí své schopnosti snadno. Zpravidla je musí podložit tvrdým studiem a mnohaletou praxí. „Genius je technická dokonalost plus ještě něco“ řekl holandský estetik Henrich van Loon. Tuto technickou dokonalost je možno získat pouze cvičením, což je ostatně základním předpokladem každého úspěchu. A chybí-li ono „ještě něco“ – zas tak moc ani nevadí. Tolik geniů třeba ani nepotřebujeme. Mnohdy má přednost solidně a s láskou provedené dílo.

Autor: František Benda, Foto: Internet