Už nebudu blbá

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ JE MUŽ MOC HODNÝ, která vyšla v roce 2004. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

UŽ NEBUDU BLBÁ.
Přišla jsem z basketbalového tréninku a hodila v předsíni tašku na zem. Konečně doma! Však je načase! Bylo skoro devět večer.
„Budeš něco jíst, Eriko?“
Mamka se zvedla od televize a přišla za mnou do koupelny, kde jsem rozvěšovala zpocený dres na šňůry.
„Mami, přece víš, že po tréninku nikdy nejím!“
„Já vím… ale udělala jsem ti šopský salát a myslela jsem…“
„Nechci!“
Šla mi někdy fakt na nervy! Navíc jsem byla utahaná a ještě jsem do sebe potřebovala nabiflovat latinu. Ta mi dává! Strašná řeč!
Když jsem viděla mamku, jak jde zpátky do svého pokoje, zklamaná, že jsem nechtěla její šopák, zavolala jsem na ni, že si ho vezmu zítra, až přijdu ze školy. Pak jsem se zavřela do koupelny a těšila se, že zalezu do postele a budu se učit.
Ale sotva jsem si lehla, mamka ťukla na dveře. Otráveně jsem se na ni otočila.
„Co je?“ Omluvně se usmála a zůstala stát mezi dveřmi.
„Jenom jsem ti chtěla říct, že jsem dostala to místo. Víš, jak jsem ti říkala, že se rozhoduje mezi mnou a Novákem. Dali to nakonec mně.“
„Tak to ti blahopřeju.“
„Děkuju.“
Bylo na ní vidět, že si chce ještě povídat, ale ukázala jsem na latinu, aby viděla, že mám práci.
Pokývala hlavou.
„Já vím. Uč se, holčičko, uč se.“
Potichu zavřela dveře a za chvíli v jejím pokoji zhaslo světlo.
Mě tak zajímá nějaký Novák, ušklíbla jsem se. Sice mi něco říkala, ale copak mám čas, abych ji poslouchala? Škola, denně tréninky, o víkendech zápasy a ještě jsem začala trénovat malé holky. A hlavně Karel. Můj Kája!
Začali jsme spolu chodit v létě. Je také baskeťák, známe se odmalička a je nám spolu
strašně fajn. Vlastně poprvé chodím s klukem vážně. Plánujeme tři děti a chceme si postavit dům. Tedy, necháme si ho postavit, až oba uděláme vysoké školy. Karel bude vejšku končit za dva roky a mě čeká tenhle rok maturita. Nepospícháme, času máme dost. Na děti i na barák.
Stejně bych chtěla nejdřív džíp. Řidičák jsem si udělala, ale auto nemám. Nějakou starou rachotinu nechci a mamka říkala, že dřív jak za rok se jí na něco lepšího ušetřit nepodaří.
Od táty nemůžu čekat nic. Odešel od nás, když mi bylo patnáct a znovu se oženil. Ta jeho nová ženská je na prachy a tak na mě dává alimenty a víc ani korunu.
Mamka si bere sice práci domů a pořád sedí u počítače, ale na auto si prostě budu muset počkat. Co se dá dělat.
Zabrala jsem se do latiny, a když jsem skončila, bylo půl jedné.
Ráno už byla mamka pryč, ale snídani i svačinu do školy jsem měla připravenou, stejně jako vyprané a vyžehlené věci na dnešní trénink. Na stole byl lísteček, abych nezapomněla na šopský salát v lednici a přání, aby mi latina dopadla dobře.
Ty její věčné lístečky! Nebo její esemesky! Každou chvíli mi něco napíše a čeká, že jí hned odpovím! Už mě nebaví stokrát opakovat, že na nějaké esemesky nemám čas!
A vrchol byl, co mi udělala minulou neděli!
Hráli jsme důležitý zápas a ona najednou sedí v hale na tribuně! Já myslela, že mě budou vomejvat! Ještě před začátkem jsem za ní šla, ať jde domů. Usmívala se, že prý nepůjde! Ona myslela, že si dělám legraci! Vůbec jí nedošlo, že prostě nesnáším, aby se na mě díval někdo ze známých! Karel mě chápe a respektuje to! A mamka mě zná osmnáct let a přijde si klidně na zápas, když ví, že to nesnáším! Doma jsem jí strašně vynadala, že to bylo poprvé a naposledy. Snad to pochopila.
Dopoledne ve škole jsem zvládla, latina dopadla dobře a tak jsem šla odpoledne spokojeně domů. Hodila jsem do sebe šopák, trochu se připravila do školy, sbalila si věci na trénink a letěla do tělocvičny. Mamka doma ještě nebyla, chodí po mně, když už jsem na
tréninku. Jsem ráda, protože mě aspoň nezdržuje.
Karel na mě čekal před barákem a šel na trénink se mnou. Má toho také dost. Vedle
školy si přivydělává, kde může, protože v létě chceme jet k moři. Já budu měsíc na brigádě,
také si něco vydělám, mamka mi přidá a pak si budeme s Karlem užívat dva týdny u moře. A ještě spolu pojedeme na basketbalové soustředění, jako každý rok.
Večer jsem přišla naštěstí dřív než včera. Trénink mých holek za mě vzala Martina a tak jsem dorazila domů už po sedmé hodině. Paráda!
Jen ať mi zase nestrká nic k jídlu, pomyslela jsem si, když jsem strčila klíč do zámku. Zarazilo mě, že bylo zamčeno a v předsíni jsem musela rozsvítit, protože v bytě byla tma! To bylo divné! Žaluzie nebyly zatažené a mamčiny věci nikde! Vypadalo to, že ještě nepřišla z práce!
Prošla jsem celý byt a zjistila jsem, že opravdu ještě nepřišla! Nechtělo se mi volat jí na mobil, měla jsem nízký kredit a tak jsem šla k telefonu v obývacím pokoji. Jaké má číslo do práce? Nevolala jsem tam, ani nepamatuju…
Na stole v jejím pokoji jsem našla malý sešitek. Myslela jsem, že tam budou telefonní čísla, ale na první stránce bylo napsáno, Erika.
Bylo to něco jako deník, a když jsem ho začala číst, myslela jsem, že omdlím!
Mamka si tam napsala, že už nikdy nesmí chodit na mé zápasy, že mi nesmí nabízet večer po tréninku jídlo, že mě nesmí rušit v mém pokoji, když se učím, že mě nesmí otravovat svými problémy, že mi nesmí psát lístečky se vzkazy, že mi nesmí psát SMS a hlavně mi musí šetřit na auto!
Co blázní?! Já to přece nemyslím vážně! Copak jí něco zakazuju? Vypadám jako tyranský rozmazlený fracek!
Listovala jsem dál. A pak se mi doslova podlomily nohy a já si musela sednout.
Bylo tam, že si objevila na prsu bulku. Psala, jak se bojí jít k doktorovi, ale že kvůli mně musí, abych tady nezůstala sama. Pak tam bylo, že byla na vyšetření a že jde na operaci. Bylo tam i datum.
Koukla jsem na kalendář. Za tři dny ji budou operovat! A ona mi nic neřekla! A kde je? Proč ještě není doma?
Najednou jsem ji před sebou uviděla. Jak včera stála u mě v pokoji ve dveřích a já jí ukázala tu blbou latinu, že se musím učit, aby neotravovala! Až teď jsem si uvědomila, že zhubla! A že má smutné oči! Usmívá se na mě, ale oči má smutné!
Zpanikařila jsem. Co mám dělat? Kam mám zavolat? Jak zjistím, kde je?
Chodila jsem po prázdném bytě a neviděla, kudy jdu. Oči jsem měla plné slz. Jak já se k ní poslední dobou chovala hrozně! Kdy jsem jí dala naposledy pusu? Kdy jsme si spolu sedly a povídaly? Ano! Mamka za mnou přijde! Mamka si chce povídat! Ale já nemám čas. Já ji vždycky přeruším! Odseknu. A vůbec neposlouchám, co říká!
Sedla jsem si do jejího křesla a ucítila kolem sebe její vůni. Mami! Já nechci zůstat sama! Mami!
V tu chvíli se rozsvítilo v předsíni světlo. Letěla jsem tam a začala ji objímat.
„Mami! Kdes byla? Já se o tebe tak bála!“
„Ale jdi, holčičko, jdi ty! Jak to, že jsi už doma? Potřebovala jsem zůstat v práci a myslela jsem, že to stihnu dřív, než přijdeš z basketu.“
Ukázala jsem jí sešitek, který jsem pořád držela v ruce.
„Proč jsi mi to neřekla?“
Smutně se usmála.
„Přece ti nebudu zatěžovat hlavu. Máš toho i tak dost.“
„Mami! Prosím tě! Proč jsi mi už dávno neřekla, že se chovám jako idiot? Proč sis nechala líbit, jak se k tobě chovám? Proč jsi mi nevynadala? Jak to, že jsi to se mnou tak dlouho vydržela a pořád jsi na mě byla milá? Jak to?“
„Protože jsi to jediný, co na světě mám, holčičko. A já tě nechci ztratit.“
„Já tě taky nechci ztratit!“
Objala jsem ji. Kolébala mě v náručí, jako když jsem byla malá.
„Neztratíš mě, neboj se! Já se uzdravím, uvidíš!“
A pak jsme si povídaly dlouho přes půlnoc. Měly jsme toho hodně na srdci. Hlavně já.
Strašně jsem se styděla. Strašně. Ještě štěstí, že jsem přišla z basketu dřív…
Za pár dnů šla mamka na operaci. Prso jí zůstalo. Bulka nebyla zhoubná.
A v létě jsme jeli k moři všichni tři. Vlastně čtyři. Karlův strýc se nabídl, že nás tam vezme autem. Je rozvedený jako mamka a od první chvíle, kdy se uviděli, to mezi nimi jiskřilo.
A myslím, že nezůstalo jenom při jiskření, protože Kája mě poslední dobou začíná popichovat. Že prý se mamka dostane k nim do rodiny dřív než já…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12