Věnce na dušičky, vonné košíky a recept

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ano, byla to pravda, že už padá podzim na náš kraj. Ráno jsou louky už bílé a i když vychází slunce, přesto vzduch už je naplněný chladem, do něhož proniká vůně z lesů, vlhká, tak omamná. A z obydlí lidí stoupá kouř a ten se mísí s těmi všemi vůněmi.

Je podzim, myslíme si a rozhlížíme se z kopce do kraje, abychom ještě na chvíli spatřili jeho poslední letní půvaby, než je zahalí závojem cudnosti bílý sníh.

Paní Brychtová váže věnce na Dušičky

Když jsem se ráno probudila, mírným závanem mne ovanul chlad, ale z okna bylo vidět slunce, jak rozlévá všude svůj jas. Já tomu říkám český podzim: vysvětlím: neviděla jsem nikde na světě, a to že jsem toho pocestovala, tak rozkošná údolíčka s malými vesničkami, jakoby ležely v Boží dlani. Nejsou to žádné nové vesnice a jejich jména prozrazují i okolnosti, za kterých je lidé budovali, prozrazují i skoro přesnou dobu založení. A z těch stavení stoupá dým z komínů, současně se line vůně z vaření z oken, a když si sednete na náves, tak to k vám všechno přiletí vstříc. A jak se kraj pohupuje v bocích, tak tu a tam jako ozdoba se najednou vynoří pár chalup, kostelíček a u něho hřbitov, všechno pěkně pohromadě, jak jde život. Tu a tam si někdo postaví modernější stavení, obežene ho zahradou moderního stylu, ale já nejraději ty plaňkové ploty a za nimi zahrady s ovocnými keříky, starými jabloněmi, hrušněmi, slívami, voňavé záhony cibule a petržele a cestičky, které jsou vyloženy kameny. Tráva pěkně posekaná, jak to má být a uprostřed altánek. Tak přesně takovou zahradu má paní Brychtová, která v ní pěstuje květiny do věnců. Ona není ani podnikatelka v tomto směru, spíše to dělá pro lidi, protože jak říká, co bych s těmi kytkami dělala, když mám, zaplaťpánbůh, je jednoho nebožtíka, tatínka. Ale já budu muset o jeden věnec požádat, protože se blíží Dušičky a já ho chci položit na hrob, kde odpočívají ostatky mých nejbližších.

Paní Brychtová, naučte mne to taky…

Když jsem se nasnídala a současně připravila svačinu mému muži, který slíbil, že přijede, oblékla jsem si suknici a vysoké boty, přehodila přes sebe svetr a šla pomalu polňačkou, směrem k domovu paní Brychtové. Cestou jsem potkala, a to musím říci, hajného se s oslicí Andulkou, která měl už zapřažený vozík, aby k něčemu byla platná a na něm větve z jehličnanů. Pohladila jsem Andulku a ona ke mně zvedla ty své mírné oči. Jakoby mi řekla – ahoj.

„Zrovna jsem u Brychtové byl. A nechal ji tam trochu chvojí. Myslím, že vás čeká.“

Byl to ještě hezký kousek cesty a ti moji dočasní sousedé mají napilno, jak vidím. Někteří jdou právě z raní a jiní jedou s vozíky do svých sádků, aby poklidili spadlé ovoce a uklidili tam, jiní zase směřují do včelínů. A tak si máváme.

„Dobrý den, přeji,“ řekla jsem na prahu domu a musela jsem lehce sklonit hlavu, abych se neuhodila o nízká futra.

„A dobrý, tak jste přišla,“ řekla, „ani nebudu vstávat. Mám plný klín kytiček. Na plotně je káva, pod ubrouskem něco sladkého k ní a posaďte se. Naučím vás, jak udělat věneček na hrob.“

„Myslela jsem si, že si od vás jeden koupím,“ pokusila jsem se o vytáčku, ale ona se na mne přísně podívala.

„Nic neprodávám, „řekla důrazně, “ a vám neuškodí, když se takovou jednoduchou věc naučíte sama. Tady máte drátěnou kostru. Tak, tu obtočíte mechem a pozor, jednou rukou mech přidržujte na kostře a druhou rukou jemným drátkem upevňujte. Tak. Já počkám, až se vám to podaří.“

„To není tak jednoduché, jak jste slibovala,“ zasmála jsem se, když mi mech padal do klína.

„Tak nic na světě není jednoduchého, ale pak je z toho radost. Ještě jednou.“

Podala mi mech a konečně se mi to začalo dařit. Když jsem byla u konce, podala mi kleštičky.

„Teď ten konec ustřihněte a vtlačte do mechu, tak.“

Vzala základ věnce do ruky a pozorně se na něho dívala, sem tam něco jemně urovnala. A pak přisunula ke mně hromádku vavřínových větviček.

„Zajímavé je, že na mé zahradě daří vavřínu. Tak, vyberte si stejně velké větvičky, ale nemusí být vždy jen z vavřínu. Skládejte je jedním směrem na to kolo a zase připevněte drátkem. Pěkně za sebou, aby to bylo úhledné.“

Zase zkontrolovala mou práci, dotahovala drátek mezi větvičkami a urovnávala je, aby pěkně ležely jedna za druhou.

Věnec musí být úhledný. Jinak to nemá cenu, aby se dělal. Ale adventní věnec ještě budeme dělat spolu. Tak, dobře. A teď si vezměte tuto ošatku s růžičkami a sušenými plody a tady je silnější drátek. Ten musíte obtáčet kolem stonků tak, aby zůstal ještě dost dlouhý kus na zapíchnutí kytičky do věnce. Žádný učení z nebe nespadl. Pěkně pomalu, aby to bylo úhledné.“

Ještě mi trochu pomohla a pak jsem si věneček dodělala.

„A máte radost, Je pěkný, prostý, tak se mi to líbí. Nemám ráda, když je věncích moc ozdob.“

Zabalila mi věneček do hedvábného papíru a nalila mi ještě kávu.

„Letos jsem se pustila do voňavých košíků se sušenými bylinkami“.

Voňavé košíčky ze sušených bylin

Vstala a přinesla jeden pěkný košíček, který voněl hřebíčkem.

„A jak to děláte?“ zeptala jsem se, protože se mi to velmi zalíbilo.

„Taky jednoduché,“ řekla, „kupte si pěkný košíček, na jeho dno položte vhodně vysokou aranžérkou houbu. A zase budete pracovat s drátkem a musíte mít ostrý nožík. Tak, a tu houbu seřízněte tak, aby jí kousek vyčníval nad kraji košíku. A pak si připravíte barevný základ. Houbu schováte pod barevné sušené květy drobné květy a listy. Můžete použít pelyněk, tymián, levanduli a kominici, ale dbejte na to, aby vám zbylo dost místa po další rostliny. A nakonec, pro ozdobu a zpevnění celého díla přidejte velká plodenství a velké květy, jako třeba tromín, oman, fenykl nebo monardu. A pak jemně pokapete vonným olejem a postavte na nějaké místo, odkud proudí vzduch, aby vám to pěkně v místnosti vonělo.“

Co bylo pod ubrouskem ke kávě

Nakonec mi paní Brychtová prozradila tajemství moučníku, který jsem jedla ke kávě.

Recept

1/2 kg sušených švestek namočte nejdřív do studené vody a nechejte 2 hodiny stát a pak sceďte, vypeckujte a nechte v hustém cukru, do kterého přidáte trochu pomerančové a trochu citrónové kůry, 1 hřebíček, kousek skořice vařit asi 1/2 hodiny, Rozkrájejte pak žemličky na plátky a usmažte v másle. Pekáček zase vymastíte máslem, vyložíte žemlemi a na ně dejte vrstvu švestek, ty pak pokapete červeným vínem, na to zase dejte vrstvu smažených žemlí a opakujte, dokud všechno nespotřebujete. Švestky ještě vždycky pokapete šťávou ze svařených švestek. Pak rozmíchejte v 1/2 litru sladké smetany 3 žloutky, trochu vanilky, polijte tím moučník, poklaďte na něho plátky másla a nechejte hodinu péci v troubě. Upečený moučník pak vyklopte, polijte cukrem, které jste rozvařili v bílém víně.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet