Aktivní stárnutí – možnost nebo utopie?

Autor článku: Anežka Skoumalová Kvalitní bydlení, účast na životě společnosti, dostupná lékařská péče a možnost pracovat. Tak vypadá ideál „třetího věku“ a aktivní stárnutí. Skutečnost je ale v České republice úplně jiná. Češi stárnou pasivně doma, bez možnosti přivýdělku a se zmrazeným důchodem. Jaká jsou fakta?

Průměrný důchod u nás dosahuje 10 500 korun. Z 2,2 miliónu starobních důchodců jej ale pobírá jen zhruba 650 tisíc seniorů. Většina ostatních důchodů je menších než tato částka.

Bydlení, léky, potraviny i sociální péče je stále dražší. Pokud chce senior chcete hezké a kvalitní sociální zařízení, musí si připravit 20 a více tisíc korun. Těm šťastnějším jsou to schopni doplatit příbuzní.

Jeden z receptů je, nebrat seniorům práci, nechat je pracovat podle „jeho sil a schopností“. Ti šťastnější si po dosažení důchodového věku domluví se zaměstnavatelem práci na částečný úvazek, ale ve valné většině s tímto řešením zaměstnavatel nesouhlasí. Navíc mladí mají pocit, že jim „důchodci berou práci“.

Přitom máme společnost vzdělanou víc, než kdekoli jinde v Evropě, neumíme ale tuto skutečnost využít. Ví se také, že pracovní týmy, které nejsou složené jen z –cátníků dokážou lépe zvládat složité situace.

Jsou senioři, kteří pracují ještě v sedmdesáti letech, ale jsou to spíše výjimky. Padesátníků pracuje jen 60 %, zbytek právě v tomto věku čelí propouštění.

Někteří to využijí k péči o svého ještě staršího seniora. Stát jim ovšem nic nepřispěje. Kdyby ho dali do nějakého sociálního zařízení, stát by přispěl. To je jedna z mnoha nedomyšleností české společnosti.

Podle různých studií vzniká optimální péče o staré lidi jen spoluprací státu a rodiny. Pokud ve společnosti existuje funkční systém státní péče o skutečně staré lidi, úměrně roste i podíl rodiny na této péči.

Autor: Anežka Skoumalová, Foto: Internet