Dohoda

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ JE MUŽ MOC HODNÝ, která vyšla v roce 2004. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

„Já tě nechápu! Copak je normální, aby soud svěřil po rozvodu dítě otci?“
Takhle se Alena rozčilovala při každém našem setkání. Pořád jsme řešili jedno a totéž. U koho bude náš osmiletý Patrik po rozvodu.
Seděli jsme v poloprázdné kavárně, a když si uvědomila, že naše problémy začaly zajímat dvě dámy kus od nás, ztišila hlas.
„Co by tomu řekli lidi? Dovedu si představit, jak by se tvářili v práci, kdybych jim řekla, že Patrik bude u tebe. Mysleli by si, že jsem krkavčí máma! A co by tomu řekli naši? A sestra?“
„Ale totéž mohou říct i o mně! I já mám kolegy, přátele, rodiče a dva bratry! Copak to nechápeš? Když jim řeknu, že je Patrik u tebe, tak i o mně mohou říct, že jsem krkavčí táta!“
Mluvil jsem klidně, abych ji zbytečně nepopudil. Chtěl jsem, abychom dneska už konečně našli nějaké řešení.
Na všem jsme se za uplynulé dva měsíce dohodli. Společné úspory jsme rozdělili spravedlivě na půl. Já si nechal chalupu a Aleně zůstal byt, odkud jsem si vzal věci ze své pracovny. Nic víc. Chalupu jsem prodal a koupil si byt kousek od domu, kde bydlela Alena s Patrikem a teď zbývalo jenom se domluvit, kdo bude naše dítě mít u sebe.
To, že se chceme rozvést, nás napadlo oba a důvody, proč spolu už nechceme žít, jsme znali oba dobře.
Když jsme se brali, měli jsme společné představy o budoucím životě. Děti, každý rok dovolená u moře a večery u televize. Ale přišel listopad 1989 a s ním i obrovské možnosti. Zatímco já začal podnikat v oboru, který jsem vystudoval, Alena byla propuštěná z práce a stala se nezaměstnanou, což začátkem devadesátých let byla pro mnohé tragédie. Alena mezi ty mnohé patřila.
Utěšoval jsem ji tím, že otěhotní a bude na mateřské dovolené a já se budu starat o rodinu. Ale děťátko nepřicházelo a jiná práce se pro ni také nenašla. Otěhotněla až v roce 1994 a protože nešťastné čtyři roky, které měla za sebou, se jí podepsaly na zdraví, bylo těhotenství rizikové. Když se Patrik narodil, další dítě nám už žádný lékař nechtěl dovolit.
Alena s ním byla doma až do jeho šesti let, pak šel do školy a ona si jako zázrakem
našla místo, které si zamilovala, a stalo se jí vším.
Já mezitím vybudoval prosperující firmu a získal jiný okruh přátel a známých, než jsme měli s Alenou. Bylo mi v mém druhém životě dobře. Nebyl jsem v něm sám. Ani Alena nebyla sama.
Prostě jsme byli každý na jiné lodi a pomalu od sebe odplouvali. Vše mohlo proběhnout bezbolestně, dokonce i radostně, nebýt toho, že lodě jsou dvě a Patrik jenom jeden.
Alena se na mě podívala a měla slzy v očích.
„Petře! Ty přece víš, že už nikdy děti nemůžu mít! Mám jenom Patrika! Ty se oženíš a můžeš mít dětí, kolik chceš!“
To jsem rezolutně odmítl.
„Já se nechci ženit a nechci mít další děti! Pochop mě, Aleno! Patrik je stejně tvůj jako můj! Pojď přemýšlet o kompromisu, který by vyhovoval nám oběma! Prosím tě!“
Alena zavrtěla hlavou.
„Chci, aby byl Patrik u mě! Je to moje dítě!“
„Je to i moje dítě! A mám na něj stejné právo jako ty! Mám stejné právo, protože mám stejné povinnosti jako ty!“
Ale byla neústupná.
„Děti se vždycky svěřovaly do péče matkám!“
„To máš pravdu! Bohužel! Protože i dřív byli otcové, kteří chtěli to samé, co chci dneska já! Doba se naštěstí změnila! Dítě dneska může vyrůstat i s otcem!“
Vrtěla hlavou. Ne a ne a ne!
Bylo to bezvýchodné a o to horší, že Patrik nás miloval oba a chtěl být se mnou i s ní. Pochopil, že jsem se odstěhoval, protože chceme být každý sám a nechceme už bydlet společně a pochopil, že se chceme rozvést. Ničím jiným jsme ho zatěžovat nechtěli.
„Přece si ho můžeš půjčovat, kdy budeš chtít!“ Začala Alena smířlivě. „Bydlíš kousek od nás.“
„Já si ale nechci svoje dítě půjčovat!“
Byl jsem zoufalý z toho, jak mě nechce nebo neumí pochopit.
„Já ho chci vidět, jak usíná! Chci ho ráno budit a připravovat mu snídani! Nechci pořád koukat na hodiny, kdy ti ho mám přivézt domů! Zrovna tak si ho můžeš chodit půjčovat ty ke mně!“
„Už jsi někdy viděl, aby si matka chodila půjčovat dítě k bývalému manželovi? Já tedy ne!“
Alena se rozčíleně zvedla od stolku a mně bylo jasné, že jsme pro dnešek naše setkání opět skončili bez výsledku. Zavolal jsem číšníka a zaplatil.
Venku jsme se domluvili, že se sejdeme zase za týden a zatím budeme oba přemýšlet, jak to vymyslet, abychom byli spokojení oba. Dokonce mě napadlo, že bychom se nerozvedli a vše vrátili zpátky, ale hned jsem si uvědomil, že to nepřipadá v úvahu.
Nechtěl jsem, aby Alena byla mojí manželkou a věděl jsem, že ani Alena nechce zůstat se mnou. Měla partnera, o kterém jsem věděl, ale nemluvili jsme o něm. Alena nechtěla, aby o něm Patrik věděl, protože jí připadalo, že je ještě příliš malý na to, aby pochopil, co se mezi dospělými děje. S tím jsem souhlasil a i já tajil před Patrikem svou přítelkyni. S Alenou jsme se domluvili, že o svých partnerech před ním prozatím pomlčíme.
Uběhly dva dny a třetí den k večeru se ozval telefon.
„Petře, prosím tě, přijď k nám. Potřebuju od tebe něco.“ Vyděsil jsem se, když jsem poznal Alenin hlas.
„Co se stalo?!“
„Ne! Neboj se! Patrik je v pořádku!“
Už jsem na nic nečekal a za deset minut jsem byl v bývalém domově.
Alena musela odjet ke své matce, která byla po operaci žlučníku. Alenin otec by se o ní postaral, ale dopoledne si zlomil nohu. Švagrová měla dvě malé děti a tak se rodina obrátila o pomoc na Alenu.
„V práci to už mám vyjednané, ale jde o Patrika. Nemůže vynechat školu a také
nechce. Mohl by být čtrnáct dní u tebe?“
Mrknul jsem po Patrikovi a viděl jsem, jak se rozzářil. Roztáhl jsem náruč a on se
rozeběhl a skočil na mě.
„Samozřejmě! To je přece jasné! Chlapi drží při sobě!“
Alena si oddechla.
„Kdy si přijedeš pro jeho věci? Musím ho sbalit. Bude toho mít hodně…“
Unaveně se rozhlédla po bytě. Bylo vidět, že už začala balit svoje věci a dávala na hromadu i věci pro Patrika.
„Nepotřebuje nic. Ať si vezme učení a hned může jít se mnou.“
Alena se zarazila.
„Ale přece… pyžamo… věci do školy, na trénink, na doma, na spaní, zubní kartáček…“
„Mamko, ale já u táty všechno mám! Mám tam zařízený pokoj úplně stejně, jako tady! Se vším! I s počítačem, který má stejný program, jako ten můj!“
Alena překvapeně povytáhla obočí.
„Proč jsi mi to neřekl?“
Patrik se zarazil.
„Protože… protože bys byla na tátu naštvaná, že se připravuje na to, až u něj budu pořád.“
Alena se naježila a Patrik k ní rychle vztáhl ruku.
„Mami, já vím, že chceš, abych byl s tebou.“ Pak se smutně podíval na mě a vzdychl. „A táta chce, abych byl s ním. Škoda, že neuděláte to, co chci já.“
Zarazil se a sklopil hlavu.
Podívali jsme se s Alenou na sebe. Uf! Naše dítě nám právě dalo pořádnou facku!
Nikdy jsme se ho nezeptali, co by chtěl on. Důvod byl jednoduchý. Báli jsme se, aby jeho odpověď jednoho z nás nevyřadila ze hry. A tak jsem teď sebral odvahu a zeptal se ho.
Patrikovi se zablýskla v očích radost.
„Tati, já mám kamaráda. Pavel Dvořák se jmenuje. A jeho rodiče se rozvedli a on je měsíc u táty a měsíc u mámy! Jeho máma s tátou bydlí kousek od sebe, jako my, takže chodí do stejné školy, akorát střídá bydlení. A je moc spokojený a jeho mamka s taťkou taky! A jeho mamka s taťkou jsou rozvedený a na tomhle se spolu domluvili před rozvodem! A já bych… já bych to chtěl také tak! Já chci být s tebou, mami! Ale i s tátou! A takhle bych byl s oběma! Nejenom hodinu! Nebo v sobotu! Ale jako Pavel! Celý měsíc!“
Alena se na mě tázavě podívala.
„A to jde?“
Přikývl jsem.
„Myslím, že se tomu říká rozdělená výchova. U soudu to někdy i doporučují, když vidí, že jsou rodiče rozumní…“
Podíval jsem se na Alenu. Netvářila se odmítavě, spíš překvapeně, tak jsem pokračoval.
„Dítě by ale nemělo měnit školu! A to by v našem případě šlo!“
Srdce se mi roztlouklo nadějí. Alena se na mě dívala a pak neznatelně kývla hlavou.
„Ale promluvíme si o tom, až se vrátím, ano?“
Oba jsme rychle přikývli. Přitáhla si Patrika k sobě a dala mu pusu do vlasů.
„A ty si zatím s tátou nanečisto vyzkoušíš, jaké to je, když chlapi drží při sobě!“
Tohle všechno se stalo před půl rokem.
Jsme už rozvedení a Patrik je měsíc u mě a měsíc u Aleny. Vyhovuje to Patrikovi, mně i Aleně a spokojení jsou i naši partneři.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12