Na jedné lodi

Autor článku: Ivan Veslař Zdá se mi, že nikdo z Vás není na stejné lodi ,jak prohlásil předseda strany na podnikové schůzi. „Souzi, jsme všichni na jedné lodi a veslujeme jednou veslou.“Pamatuji si to do dneška, protože se jmenuji Veslař.

V roce 1968 před Vánoci jsem to už nemohl snášet a stal se ze mě zlý emigrant, který, jak Vy všichni víte, pouze toužil aby se v západní cizině obohatil, zatímco vy, spíše tedy vaše matky jste hrdinně zůstali v socialistické vlasti. Dřel jsem jak osel, někdy až 21 hodin denně, v rafinériích, cukrovarech, v dolech ale na povrhu v dílnách,. Pracoval jsem na uranu v Jihozápadní, dneska Namíbii,ve slévarně mědi u Angolských hranic, v ocelárnach Iscor.

Ty rafinerie byly Shell BP, Mobil v Durbanu a vTranswalu Sasol. První, druhé a také třetí jsem pomáhal stavět a pak jezdil opravovat. Také jsem pracoval v cukrovarech v Natalu a Zululandu, v papírnách SAPPI v Mandini.

Nejvíce se mě dotkla zpráva o MONDI paper mill v Durbanu. Tuto papírnu jsem totiž pomáhal stavět a teď čtu, že koupili papírnu v Českých Budějovicích a okamžitě propouštějí 80 zaměstnanců, aby jim zpříjemnili České Vánoce.

V kolika garážích a autoopravnách jsem pracoval se nezmiňuji!

Jako syn doktora práv a soudce, který byl odsouzen v roce 1951 za velezradu a pomáháni agentům, jsem nedostal možnost jít ani na tehdejší jedenáctiletku, pro špatný kádrový původ.
Měl sem alespoň to štěstí, že mi pomohl otcův známý, profesor matematiky. Právě totiž učil ředitele Kovopodniku města Brna. Tomu tehdy – v roce 1958 – řekli, že by si měl nějak udělat průmyslovku, protože strana a vláda to teď vyžaduje.

Otec byl plně rehabilitován až v roce 1967 a skončil jako vrátný v drůbežárnách v Modřicích.
Samozřejmě jsem se ani s ním ani s maminkou už do jejich smrti nesetkal.

Vrátil jsem se sem, do České republiky, až v 1993 a bláhově jsem věřil, že utíkám Černým komunistům a že se vracím do osvobozené vlasti po pětadvaceti letech exilu.

Dneska už vím, jako senior, hluchý a jinak těžce zdravotně postižený, že to nějak neplatí a že jsem se zase zmýlil.

Škoda.

Autor: Ivan Veslař, Foto: Internet