Navrhování uchazečů do úřadu prezidenta

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Někteří hovoří o tom, že tisíce podpisů na arších jsou neplatné. Někteří kandidáti si platnost ohlídali během akce. To jsou ti, kteří ví nebo tuší, že lidé dají svůj hlas, ale neuvedou své osobní údaje. To se dalo čekat, myslí si kandidáti a myslím si to také já.

Jak Češi vážně berou volbu prezidenta? Koho navrhují k volbě?

Ve světle faktu, že lidé jsou zklamáni politickým stavem v naší zemi a po té, co vážnost úřadu prezidenta byla rozviklána kritikou osoby Václava Klause, jako úřadujícího prezidenta (udělování milostí, jeho stranickost apod.), nejsou si jistí, jaké postavení má prezident republiky mít. Zda je to jen reprezentant státu a společnosti nebo osobnost, která vyvažuje nerovnováhu v politice. Jistě, že osobnost, která se vhodně vyjadřuje v dobách rozporů k problémům a ctí Ústavu a zákony, citlivě dokáže udržovat samotné základy státu, jak se k němu hlásíme Ústavou a zákony, pak je to osobnost, v kterou můžeme doufat, že ji jde o stabilitu a spravedlnost, rovnoprávnost a svobodu. To jsou atributy, které je třeba stále chránit a citlivě je vážit a měřit. V nichž se skrývá občanská etika, kterou uznáváme, jako sekularizovaná společnost za platnou a hodnou zápasu o bytí a nebytí demokracie. Avšak, samozřejmě, že lidé, kteří se ucházejí o post prezidenta republiky, jsou výrazné osobnosti, kteří mají představu o výkonu svého úřadu a o zajištění stability a bezpečnosti i prosperity naší země. Uvědomují si, že budou zastupovat celou společnost, všechny občany, bez rozdílu. Bohaté i chudé, nemocné i zdravé v celém společenském spektru této země. A svá rozhodnutí, pokud jsou Ústavou a příslušnými zákony vysloveny, by měl vážit právě ve smyslu svého postavení a v tomto širokém spektru. A proto, postavení prezidenta republiky není jednoduché, neboť česká společnost je velmi specifická a silná, leč ji chybí větší sebereflexe. A tu je třeba posilovat v době rozhodování. A podle mého názoru si Češi uvědomují, že ten, kdo usedne do prezidentského křesla, by mohl přinést důvěru a rovnováhu, být nadstranický a statečný. Neboť naše země leží mezi velmocemi a je třeba, aby byla co nejvýše na žebříčku kladného hodnocení. Věří Češi tomu, že prezident republiky může být tou osobou, který svou činností pozvedne sebevědomí lidí a ti mu budou naslouchat a důvěřovat? Nebo ho budou dále považovat za „kladeče věnců?“

Lidé chtějí být v anonymitě. Koho si navrhneme, to je na nás.

Pokud se lidé podepisují na archy kandidátů, v srdci vyslovují svá přání, jak by měl prezident fungovat. Leč, někteří se obávají zveřejnit svou identitu, a tak jen dají svůj hlas, ale nevydají své soukromí všanc. Co kdyby, říkají si v obavách po zkušenostech, kdy data mnohých lidí byla zneužita nebo využita k jejich škodě. Myslím si, že návrh kandidáta na úřad prezidenta hlasem lidu je věc natolik závažná, ve smyslu, co je uvedeno výše, že sbírání podpisů, jak se nyní ukazuje, není dost vhodné. I když se navrhovaní kandidáti, kteří v současné době nemají žádné ústavní postavení, mohou na svých mítincích své navrhovatele přesvědčovat, ale lidé zase nemohou srovnávat, kdo v těch jejich otázkách lépe odpovídá na přímé dotazy. Ale v době, kdy lidé jsou natolik rozhořčeni politiky a ztrácejí zájem o věci veřejné, sice chápou, že nyní hlavně oni rozhodují, kdo bude po příští období vést tuto zemi, ale současně, pokud použijí jiné údaje, svůj hlas připojují nepřímo. Leč, lze vybírat jen z těch, kteří svůj zájem o kandidaturu projeví. Lidé, kteří mají s politikou zkušenost nebo kteří mají nosné názory pro různé společenské vrstvy a životní situace.

A tak, ve smyslu stavu naší společnosti, zákonů a postavení v mezinárodním společenství i samozřejmě vůči EU lidé navrhují toho, o kom si myslí, že obstojí v tomto tak měnícím se světě plném zvratů, problémů a nejistoty. A tento kandidát bude mít za zády celý národ, i když nebude nadále odpovědný ze své funkce, přitom morálně odpovědný za stav společnosti i státu, který za sebou zanechá po vypršení doby zastávání úřadu a trestně odpovědný ve smyslu našich zákonů. Bůh opatruj vítěze těchto voleb…

Čl. 56 zní:

„Čl. 56
1.Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

2.Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v prvním kole volby získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů.

3.Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky.

4.Pokud kandidát, který postoupil do druhého kola volby, přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby kandidát, který v prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát.

5.Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů.

6.Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.

7.Volba prezidenta republiky se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů.

8.Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, vyhlásí předseda Senátu volbu prezidenta republiky nejpozději do deseti dnů poté a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním.

9.Není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje volbu prezidenta republiky předseda Poslanecké sněmovny.“.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet