Důchodce a duchovní život – Podklady 1

Autor článku: František Benda Co se týče přístupu k duchovnímu životu, podává např. Pataňdžali ve své Jógasútře postupný návod ve formě osmi pravidel, pro která se ujal název aštángajóga (ašta – osm, ánga – člen). Je třeba vědět, že tato aštángajóga je pouze součástí celé Jógasútry, částí, která je zamě-řena bezprostředně na kultivaci těla a mysli.

Vlastní jóga začíná teprve po zvládnutí, nebo alespoň po pochopení všech osmi částí. Jinak se kniha zabývá další kultivací mysli za předpokladu, že byla předcházející část víceméně zvládnuta.

Za pozornost stojí požadavek dodržovat zásady aštángajógy vždy a za všech okolností. Už malý pokus o jejich zařazení do života však ukáže, že to lze jen těžko splnit. Přílišné ulpívání na liteře se může v závěru obrátit proti původnímu dobrému úmyslu. Proto se uplatňuje jistá benevolence a umírněná ledabylost.

Stačí se s dobrým svědomím přizpůsobit daným životním podmínkám, i když vše pak nevyjde zcela tak, jak jsme si původně představovali nebo přáli. Je výhodnější nasadit hned zpočátku pomalejší tempo a vydržet v něm dlouhou dobu, než začít razantně a po čase s nelibostí zjistit, že se naše vlastní tělo úspěšně brání a nepostupuje. Mysl je v tomto klání silnější než tělo, takže je dokáže přinutit k mnohému nezvyklému výkonu. Jestliže však své požadavky přežene, tělo se vzepře a veškerá předcházející námaha je ztracena. Jde samozřejmě o ústupek, ale takový, který se může vyplatit. Mírná degradace se sice odklání od původního záměru, ale spíš odpovídá současnému stavu.

Široký rozsah a zároveň stručnost aštángajógy umožňují libovolnou její část rozpracovat do dalších podrobností. V nich se pak objeví nové zákonitosti a vnitřní vazby. S tím se lze ostatně setkat ve všech studijních disciplínách. I v současnosti se střetáváme s novými směry, které rozvíjejí poznání a nabízejí moderní pohledy a neotřelé postřehy na staré zaběhnuté metody.
První dvě části aštángajógy jsou etické, další tři tělesné, zbývající tři se týkají myšlenek. Pátá, tzv. pratjáhára, je na rozhraní mezi funkcí těla a myšlenek, takže zasahuje do obou.

I když současné kurzy jógy začínají zpravidla ásanami, tj. populárními tělesnými cviky, je potřeba klást prvořadý důraz na dvě vstupní, etické části, neboli na tzv. jamu a nijamu. To z toho prostého důvodu, že další postup by mohly vyústit do výchovy chladného tvora, tělesně sice zdatného, ale na hony vzdáleného jakékoli duchovní představě. V křesťanské mystice a buddhismu lze nalézt téměř obdobné etické přístupy.

Jama zpracovává vztah jedince k jeho okolí, nijama je obrácena dovnitř cvičence samotného. Ásanám, pránájámě (dechovým cvičením) a pratjáháře věnuje Pataňdžali jen málo pozornosti – zřejmě je tehdy považoval za všeobecně známé.

Jama – se překládá jako zákazy, ale raději varování, neboť jóga nic nezakazuje. Je dovoleno vše, pokud se autor při vybočení smíří s neodvratnými karmickými následky. A nezapříčiňovat špatné následky činů (karmu) je pro psychosomatickou rovnováhu základní požadavek. Jama má pět částí: ahinsa, satja, astéja, brahmačárja a aparigraha.

Ahinsa – neubližování. Nejdříve byla vztahována na živé bytosti, později na cítící, dnes se mluví o bytostech myslících. I buddhismus – ve kterém je ahinsa rovněž ústřední motivací – musel učinit částečné ústupky v krajích, kam se rozšířil. Ahinsa je tím zásadním prvkem, který vylučuje jakékoliv násilí. Zabraňuje zneužívat výhody, získané při zbývajících disciplínách jak proti ostatním lidem, tak proti všemu živoucímu. Proto také stojí vždy na předním místě.

Satja – nelhaní, ale také nezneužívání polopravd. Říkání pravdy ale nemusí být vždy vhodné a prospěšné, může jít také o neomalenost nebo nehoráznost. Ve vypjatých situacích může i škodit.

Astéja – nekradení. Přetrvává pocit sběrače. Není jasné, na co všechno máme právo. A vůbec nebere v potaz změny ve světě ošizeného.

Brahmačárja – původně celibát, dnes rozšířen na všechna tělesná potěšení, která jsou schopna rozbouřit mysl. Původcem nejodvážnějších myšlenek a činů je sex, který snadno smete všechna předsevzetí, zvyklosti a omezení. Netýká se ale všech lidí. Zástupně mohou působit i zájmy o různé mechanismy, jídlo, módu, pasivní sport a jiné.

Aparigraha – nehrabivost. Neobklopovat se věcmi a poznatky, které nedokážeme využívat. Komplikují život. I tak se ale naše domácnosti postupně naplní spoustou zcela nepotřebných věcí.

Autor: František Benda, Foto: Internet