Důchodce a duchovní život – Podklady 2

Autor článku: František Benda Druhá část aštángajógy se nazývá nijama, což znamená příkazy, ale v našem podání jde spíš o doporučení. Příkazům se podvědomě bráníme, takže zde by se dobrá snaha minula účinkem.

Nijama se také tváří přísně, avšak i její dodržování musí být uvážlivé, s citlivým přístupem k dané situaci. I zde jde o to nekonzervovat v mysli zdroje vzruchů, které by mohly narušovat zklidnění mysli.
Týká se zpracování vnitřního myšlenkového světa, a má rovněž pět částí, zvaných: šauča, santóša, tapas, svádhjája a Íšvara-pranidhána.

Šauča – čistota těla a mysli. U obou jde o vnější i vnitřní znečiště-ní. Pravidelná očista – tělo v koupelně, mysl na meditačním místě. K mentálnímu očišťování přispívá omluva, odpuštění, pochopení, laskavost a neoplácení zla zlým.

Santóša – spokojenost za všech okolností. Představa, že svět je nejlepší tak, jak je, láme hroty i zdůvodnitelným nespokojenostem. Je to přímá cesta ke klidu, ale dá se velice snadno hrubě zneužít. Pro uklidnění mysli představuje nezbytné vybavení.

Tapas – disciplína. Už dávno je opuštěno sebetrýznění, i když ve IV. Knize Jógasútry je uvedeno jako jedna z možných cest k poznání (ale zapříčiňuje karmu). Pokud se nalezne v sebeomezování záliba (masochismus), vytvoří se další vazba, která je pouze překážkou.

Mírnější formou je sebedisciplína. Ta se ukazuje jako nezbytná. Bez vnitřního ohně všechna předsevzetí časem vychládají. Znamená také průběžnou sebekontrolu.

Svádhjája – studium spisů. Pomáhá udržet nadšení. Nejen vyzná-vat to, v co jsme po zralé úvaze uvěřili, ale také to dokázat vysvětlit a obhájit.

Íšvara-pranidhána – oddanost vnitřnímu přesvědčení. Původně oddanost vnitřnímu bohu Íšvarovi. K němu je možno se obracet s prosbou o pomoc. Podle odborníků byl tento článek vložen do nija-my dodatečně, aby se vyhovělo požadavkům zbožnosti.

Oddanost vnitřnímu přesvědčení podporuje vytrvalost, ale může také zavést na scestí, pokud vyznává nesprávnou ideologii. Proto je na samém začátku ahinsa, proto se připomíná tolerance a kritická pochybnost o všem, na co se nám zdá obtížné přistoupit. Hrdinství na špatné cestě k duchovnímu vývoji nepřispěje. Spíš může sloužit jako špatný příklad.

Jama s nijamou zabírají širokou škálu myšlenkových přístupů a emocí, od nejhrubších (zabíjení) po krajně subtilní (Íšvara je osobní bůh). Zcela se s nimi vyrovnat je velmi obtížné; za dobré vykročení se považuje už jejich znalost a upřímná snaha alespoň o částečné dodržování.
Jógasútra se svými požadavky tedy není pro začátečníky, kteří se teprve rozhodují, jestli se na takovou cestu dát či ne. Je určena vlastně mnichům – ti se ale už rozhodli, takže vytvoření potřebných podmínek pro ně nepředstavuje žádný problém. Veškeré jejich úsilí pak může být zaměřeno na dosažení vnitřního klidu. K tomu přispívá vzdávání se i těch hodnot, o kterých jsme přesvědčeni, že na ně máme nezadatelné právo. Stáhnout se, uskromnit se, omluvit se, odpustit. To je každodenní deviza. Což ovšem neznamená, že by v ní nemohli nalézt poučení a povzbuzení i ti, kteří jsou teprve na začátku.

Nejen oheň a voda jsou dobří sluhové a zlí páni, jak praví přísloví. Také nadšení, sex, peníze a řada jiných nás může buď pobízet, nebo brzdit. Leccos z toho, co je pro mnichy bezpodmínečné a pro laika zdánlivě neúnosné, lze přenést – byť v zjednodušené formě – i do praktického života. Právě to zajistilo rádžajóze (což je vžitý název pro právě popsanou metodu) její popularitu.

Stejné nebo podobné požadavky je možné nalézt i v křesťanské mystice nebo v mnoha odnožích buddhismu. Je dobré mít na paměti, že jde pouze o modely, jak by mělo správné chování vypadat. Všechny obdobné návody přinášejí uspokojivé výsledky, i když v odlišných oblastech. Křesťanská mystika nevěnuje sice pozornost ani dechu, ani tělesným pozicím, ale zase přináší lásku k bližnímu, milosrdenství a odpouštění. Buddhismus usiluje nenásilným způsobem o osvobození celého světa od nevědomosti; muslimové se zase pětkrát denně modlí. Naprosto správnou cestu nezná nikdo. Počet následovatelů není kritériem vnitřní pravdy.

Pataňdžaliho návod se snaží zasáhnout co nejvíce složek, zúčastněných na psychosomatickém vybavení a postupně je kultivovat. Sám o sobě nikoho ale ke konečnému poznání dovést nemůže. Podobá se pouze funkci letištního tahače, který dopraví letadlo na rozjezdovou dráhu, ale to už musí dál ke vzlétnutí použít své vlastní schopnosti.

Navzdory zdánlivé přísnosti se vyplatí jeho cestu vetkat do svého života. Vytváří použitelný předpoklad k přechodu od hmotného prožívání k duchovnímu.

Jako se dítě musí nejdříve naučit kreslit čárky a obloučky, z nichž sestaví písmenka a slova, a pak jimi formuluje nějaké své vyjádření, tak i jednotlivé prvky jógové praxe teprve ve svém souhrnu jsou schopny zaujmout určitý postoj a jím se zařadit do proudu poznávání. A obdobně jako ten žák teprve pak chápe psaná sdělení, a naopak také dokáže zformulovat to, co chce sám oznámit.

Praxe duchovního života vyžaduje dvojí činnost: jednak pokud možno pravidelné zastavení životního ruchu v relaxační pozici s ponořením do vnitřního klidu, jednak co nejčastější připamatovávání si nastoupeného směru a plnění jeho předsevzetí. Teprve tak prolne teorie do praxe – jinak má cenu pouze popisnou. Sice možná zajímavou – ale nic víc.

Aštángajóga je veskrze praktická. Nevadí jí žádné, ani nepříznivé prostředí, ani si nestěžuje, že je všude mnoho kostelů ale málo medi-tačních míst. Svůj koutek a chvíli pro vnitřní ponoření si dokáže nalézt za všech okolností. Kdo chce, jak známo hledá způsob, kde nechce, hledá důvod.

Vědecké lidské objevy jsou zakonzervovány do encyklopedií, což jim zajišťuje další život. Duchovní pokrok naproti tomu je nutno neustále obnovovat a udržovat. Krátké cvičení obsahuje pouze zahuštěnou snahu o duchovní výraz, ale teprve náplň dne prokáže hloubku přesvědčení. K jeho projevu je vhodná jakákoliv příležitost a může nastat kdykoli.

Moudrý cestovatel se nežene za svým cílem bezhlavě. Svou cestu rozšafně naplánuje a proloží ji odpočinkem, zábavou a teoretickým studiem. Jinak si rovnováhu ani představit nelze. Spěch je pouze na překážku. Duchovní směřování je záležitostí na celý zbytek života.

Autor: František Benda, Foto: Internet