Manažeři a odpovědnost za chybné vedení

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Být manažerem je profesí i zaměstnáním. Pracovní náplň manažera spočívá v odpovědnosti za dosahování svěřených cílů v rámci dané organizační jednotky (pracovního kolektivu, podnikového útvaru, apod.). S ohledem na rozsah svěřeného úkolu vykonává tuto funkci sám nebo má k dispozici kolektiv spolupracovníků.

Úloha manažera podle úrovně řízení, řídící pyramida
1. Top management (TM) = vrcholový management
Patří sem nejvýše postavení pracovníci – ředitelé a jejich náměstci, prezidenti společností a jejich viceprezidenti,…
Jde o málo početnou skupinu pracovníků
Jejich práce je koncepční, strategická – tzn.činí zásadní rozhodnutí s dlouhodobým dopadem na společnost.
Pracovníci TM jsou nejlépe placeni, protože na jejich manažerských schopnostech, tj. na schopnostech řídit a správně se rozhodovat závisí úspěch či neúspěch celé firmy. Tak tolik definice …

Ne manažeři, ale zaměstnanci podle Zákoníku práce

Často jsem pochybovala o tom, zda má být ministr v pozici manažera. Anebo také hejtman či starosta, či jiní lidé, kteří pracují s pyramidou pracovníků a zacházejí s veřejnými prostředky, jsou politiky a kromě vlastní činnosti, řídit svěřený úsek nebo ministerstvo, či obec nebo hejtmanství, ještě vyvíjejí politickou činnost, a to i s lidmi, kteří nejsou často v tomto ohledu ve stejné „víře“, nebo dokonce v opozici. A protože se musí TOP manažer spolehnout zejména na loyalitu, tak s nástupem každého politického činitele, se mění celý tým nebo se částečně mění, a tím dochází k nežádoucímu přeorganizovávání vedeného úseku s velkým dopadem na veřejné finance i zaměstnanost. Hodně lidí prosazuje myšlenku, aby se odpolitizovala státní správa a při změně vlády se neměnily i poměry na klíčových státních úřadech. A za strategii vedení by měl mít každý odpovědnost podle zákoníku práce a dalších zákonů, které přináleží oboru činnosti.

Do úřadu vstupuje volený činitel

Od prezidenta po ministry, starosty či hejtmany se nějak neočekávají odborné znalosti ve vedení a řízení státu či orgánu státní správy a samosprávy. Musí se spolehnout na tým odborníků, poradců a jiných lidí, kteří se v problematice pohybují a samozřejmě, že se v ní i vyznají a radí jako tým. Státnické umění, které se vyvinulo v dějinách a problematika státovědy, jako oboru, který náleží do oboru ústavní právo (neboť posty jsou zřizovány podle Ústavy a zákonů souvisejících různé právní síly), by měla být těmto lidem vlastní stejně jako obor, v kterém budou po své volební období, působit. Proto je dost zásadní směr, zda bude ministr působit směrem dolů na kolektiv svých poradců a zaměstnanců, nebo tým směrem k ministrovi. A zajímavá je otázka odpovědnosti, kdo je přímo odpovědný za odborné selhání, za korupci, za protiprávní i trestnou činnost někoho, kdo vede další tým výkonných zaměstnanců.

… ochrana před trestní činností, korupcí a podvody

Vedoucí manažer má samozřejmě celou řadu prostředků, jak zjišťovat stav svého úřadu, tedy pomocí kontrolního systému, který musí nastavit a také v něm spolupůsobit, když je systém kontrol přímo uveden v zákonech, které regulují státní správu a samosprávu. Přesto je vidět že to nestačí. Selhávání je skutečně očividné, a tak si nemůže být nikdo ničím vlastně jist. Pokud vedoucí ekonomického úseku, který současně i řídí vedení veřejných zakázek, které v některých případech podepisuje ministr, jako vládní činitel, jako vedoucí orgánu státní správy a současně jako vrcholný manažer úřadu, je odpovědný za činnost toho vedoucího, který vedl proces zadávání od počátku až do konce, v kterém předkládá k podpisu dokumenty ministrovi, a před ním vévodí podpisy dalších lidí, kteří jsou současně i subjekty zákona o finanční kontrole, vedoucí jednotlivých úseků či právníci, kteří podepisují správnost využití právních předpisů. Proces jak zadávání veřejných zakázek, tak i proces žádosti příjmu například dotací, je natolik složitá a administrativně náročná činnost, že mnohý činitel, který stojí na vrcholu pyramidy zaměstnanců v nejrůznějších pozicích, není schopen, díky úkolům, ji obsáhnout. Ale je odpovědný za selhání ve výsledku. Tedy, jde o morální, politické selhání nebo selhání v právním slova smyslu?

Sdílím plně názor dr. Sokola

Jsem proto, aby byly trestné činy trestány, zvláště, jedná-li se o takové záležitosti, které se týkají veřejných prostředků a veřejného života. Ale je otázkou, kdo je odpovědný. Za prvé by nám tuto otázku rozluštilo právo, za druhé judikáty a zatřetí i interní předpisy, které nejen aplikují zákony, ale také organizačně stimulují funkci organizace.

Tomáš Sokol:

„Je to v zájmu všech manažerů v České republice, kteří jsou odkázání na specialisty a odborníky, kteří jim doporučí určitý postup. Moje klientka se spolehla na své podřízené na ministerstvu obrany, ti ten postup, který byl zvolen, doporučili. Nikdo nepřišel s námitkami, ani ministerstvo financí nepožadovalo prověrku ceny. Naopak, odborníci se vyjádřili, že je cena v pořádku. Nevím, co víc by po manažerech měl ještě někdo chtít.“

Důležitou větou je … kteří jsou odkázáni na specialisty, který jim doporučí určitý postup. Když jsem nad touto zásadní větou, kterou vyslovil dr. Sokol, přemýšlela, tak skutečně, pokud je systém takto nastaven a odpovědnost klouže z jednoho na druhého (a možná, že kontroly se nestíhají a řekne se – jo, to řekl ten a ten, a tak to je dobrý). Ne, „dobrý“ to není. Jestliže vrcholný státní úředník, který je současně hlavou státního orgánu a současně i politik a řídí coby TOP manažer úřad a jeho činnosti veřejnými prostředky na základě zákonů, které mu určují, jak s nimi zacházet, a přitom je závislý na poradcích, jejichž loyalitu si nemůže nijak legálně zajistit, například podpisem určité listiny, pak je opravdu v ohrožující pozici. A obhajoba takových lidí je opravdu nesmírně obtížná, neboť na jejich samotnou činnost spadá mnoho jiných skutečností, z nichž každá je k něčemu zavazuje.

Je čas na změnu postavení nejen vládních činitelů k úřadu, který zastávají, ale i úředníků státní správy (samosprávy) v nejrůznějších pozicích, i na požadavky na jejich odbornosti ve vedení úřadů, aby mohli na svěřené úseky dohlížet, ne jen se prostě spolehnout.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet